Bobr je ekosystémový inženýr (Moje rodina)

Kromě člověka má jen málo živočichů takovou schopnost aktivně ovlivňovat své prostředí jako bobr. Dokáže měnit geomorfologii, hydrologii i biotu obývaného území. Bohužel se v kulturní krajině jeho činnost často dostává do konfliktu s lidskými zájmy. Své prostředí bobr ovlivňuje hlavně budováním úkrytů, kácením dřevin a stavbou hrází.

PŘÍRODA SI U TOHOTO ZVÍŘETE OPRAVDU VYHRÁLA
Vyhrabávání podzemních úkrytů a vodních kanálů v říčních březích narušuje jejich celistvost, snižuje strmost a také rozšiřuje říční koryto. Tím revitalizuje člověkem napřímené a meliorované vodní toky. Negativní efekt této činnosti spočívá v narušování pevnosti hrází rybníků, nádrží a protipovodňových hrází. Kácením stromů a keřů a zaplavováním lokalit mění bobři druhové i věkové složení břehových porostů. To je jen několik pro a proti, které proti sobě stavějí v posledních letech příznivci a naopak i odpůrci našeho největšího hlodavce.

PATŘÍ DO NAŠÍ PŘÍRODY
Bobr evropský se k nám po svém přechodném vyhubení na přelomu 18. a 19. století začal vracet migrací z Rakouska ve druhé polovině 80. let 20. století. V ČR nyní žije 2500-3000 jedinců bobra evropského. Nejpočetnější populace se vyskytují na jižní Moravě v oblasti soutoku Moravy a Dyje, na středním toku Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví, dále se vyskytuje v západních Čechách na území CHKO Český les a v povodí Berounky či na dolním toku Labe mezi Střekovem a Hřenskem. V současnosti proniká podél vodních toků dále do vnitrozemí a postupně znovu osídluje svůj původní areál výskytu. Početnost bobrů kvůli absenci přirozených nepřátel a legislativní ochraně stále narůstá a udávaná čísla se zvyšují, nejsou však přesná.
Jak už jsme uvedli, bobr evropský (Castor fiber) je s délkou 75-102 cm a váhou 17-30 kg naším největším hlodavcem. Má velmi hustou tmavohnědou srst, která je díky výměškům řitních žláz prakticky voděodolná, a výrazné sytě oranžově zbarvené hlodáky. Uzavřít může také tlamu ihned za řezáky, což umožňuje využití zubů jako nástrojů i ve vodě. Oči jsou před vodou chráněny průhledným víčkem-mžurkou. Chápavé přední končetiny díky pátému částečně protistojnému prstu usnadňují především stavbu obydlí. Dalším přizpůsobením k životu ve vodě jsou blány mezi prsty na zadních končetinách a také schopnost uzavřít nozdry i ušní otvory před ponořením pod hladinu. Pod vodou bobr vydrží na jedno nadechnutí až 20 minut. Bobři obývají břehy vodních toků, kde si hloubí nory, které mají vždy vchod pod vodní hladinou. V nevhodném terénu vyztužují propadající se strop nory větvičkami zpevněnými hlínou a je-li hladina vody příliš vysoko, staví tzv. bobří hrady. Po 107denní březosti se samici rodí v květnu nebo v červnu 2 až 5 mláďat. Dva roky zůstávají ve dvougenerační mateřské kolonii. Bobři jsou aktivní po celý rok bez zimního spánku. Nejvyšší věk je přibližně 35 let. Nejčastěji kácejí kmeny s průměrem 5 až 8 cm, ale poradí si i s kmenem 70 cm v průměru.

POTRAVA JE VÝHRADNĚ ROSTLINNÁ
Bobři se živí výhradně rostlinnou stravou, během léta spásají pobřežní vegetaci a na podzim se přeorientují na lýko, kůru a větvičky dřevin, zejména vrb, topolů či osik. Nepohrdnou ani úrodou kukuřičného nebo řepného pole. Na zimu si vytvářejí tzv. zásobárny z větví zastrkaných do dna v blízkosti nory. Protože před jakýmkoliv nebezpečím prchají do vody, věnují většinu času aktivnímu zvyšování hladiny budováním hrází a snahou zaplavit co největší území. Rodičovský pár žije v rodinné skupině společně s několika vrhy mláďat do dvou let věku a v průběhu třetího roku, když mláďata pohlavně dospějí, jsou zpravidla z mateřské kolonie vyhnána a donucena založit kolonie nové.

ZAJÍMAVOST
Bobr evropský neužívá stromy jen k potravě. Nemůže-li budovat noru v podzemí, pokácí strom a jeho kmen použije jako základ svého hradu (2,5 m vysokého a 3 m širokého). Pro zaplavení hradu vybuduje na vodním toku hráz. Ze svého hradu vyráží hned po setmění a vrací se až pozdě k ránu. V důsledku pokácení některých stromů dojde k prosvětlení území a přilákání dalších živočišných druhů, především ptáků. Vyhledávaným prostředím jsou místa s mírně tekoucí vodou a břehy porostlé měkkými dřevinami, jako je vrba, olše, osika, bříza nebo topol.