Francesco Kinský dal Borgo: Chybí mi italští kamarádi. Ale v Čechách jsem spokojený (Hradecký deník)

Chlumecký zámek a park vypadají v zimě opuštěně. Ale jen do chvíle, než ven vyběhne dvojice jezevčíků a za nimi se objeví Francesco Kinský dal Borgo. Usměvavý muž je jedním z potomků slavného rodu. Vyrostl v Itálii, pracoval v Nizozemsku a v Belgii a nyní už čtyři roky spravuje zámek Karlova Koruna, hrad Kost, lesy, pilu, polnosti či hotel. Je těžké vést rodinnou firmu? A jak se dokázal adaptovat na české poměry?

* Jak vám líbí role zámeckého pána?
Zámecký pán? To není moc přesné označení. Já nejsem ten, kdo tady všechno řídí. Firmu v Čechách vedeme společně s bratrancem. Snažíme se ji organizovat, ale konečné slovo mají vždy otec a strýc.

* Stává se vám, že něco vymyslíte a navrhnete a oni řeknou, že ne?
Samozřejmě! Jako všude. Není to jako v normální firmě, je to citlivější, protože jde o rodiče. Máme tam víc emocí, ale je to zajímavé.

* Co jste dělal před příchodem do Čech?
Studoval jsem v Itálii na zemědělské univerzitě, pak jsem šel pracovat do Holandska jako enviromentální inženýr, a potom jsem rok a půl působil v Bruselu v evropské organizaci vlastníků půdy, která funguje jako lobby pro vlastníky půdy v Evropě. Pak jsem začal řídit nějaké projekty v Čechách a pomalu jsem docházel k přesvědčení, že je lepší dělat pro sebe než pro jiné. A tak jsem začal pracovat v naší firmě. V Čechách jsem nastálo už čtyři roky.

* Potvrdilo se vám, že je lepší pracovat pro sebe?
Neznamená to, že pracuji víc nebo méně. Hezké je, že každý den je jiný. Mohu se věnovat různým činnostem a záležitostem, jsem pánem svého času a nemusím pracovat jen v kanceláři ve velkém městě, jako to bylo třeba v Bruselu. Jedu do lesa, na pilu, podívat se do hotelu, pak mě samozřejmě čeká také práce na počítači, ale je to pestré.

* Co se vám za čtyři roky podařilo?
Nechali jsme vytvořit novou značku Kinský dal Borgo, a. s. Používáme ji asi dva roky na zámku i v hotelu Obora a mimo jiné pod ní prodáváme dřevo, zvěřinu či med. Hotel jsme zpočátku pronajímali, ale potom jsme se rozhodli, že ho povedeme sami. Ale musím přiznat, že jsem nikdy netušil, jak složité je takový hotel a restauraci provozovat. Začátek byl opravdu těžký... Ale snažíme se. Je hezké vidět, že jsme tady s bratrancem akceptovaní, že rozumíme tomu, jak firma funguje a že se nám daří spolupráce s vedením i zaměstnanci.

* Zvykli si lidé na novinky, které jste tady zavedli? Jak dlouho jim trvalo, než je začali akceptovat?
Důležité bylo naučit se jazyk a začít komunikovat. To bylo nejtěžší. Myslím, že jsme udělali dobře, když jsme sem přišli ne jako někdo, kdo hraje roli šéfa, ale jako někdo, kdo se chce učit, naslouchat a ptát se. To byl dobrý způsob jak začít. Teď vidíme, že to funguje a že nás lidi respektují. Myslím, že naší hlavní zásluhou je, že jsme firmě dali nějaký impuls, kam by měla dál směřovat.

* Pomohli vám lidé v začátku, když jste přišli a neznali poměry?
Já bych řekl, že ano. A myslím si, že kdybychom s bratrancem odjeli třeba na dva měsíce nebo sem jezdili jen jednou měsíčně na kontrolu, firma by fungovala dál a rozhodně by nezkrachovala.

* Co vás baví nejvíc a bez kterých povinností byste se obešel?
Co mě baví nejvíc? Jezdit do lesa! Navštívit vedení, poučit se, jít na procházku, dojet na pilu, diskutovat s klienty. To je práce, kde vidíte výsledek. Mám taky rád myslivost, to mě baví hodně. Naopak špatně vnímám nejistotu, kterou občas cítím při jednání s úřady. Například když žádáme o dotaci nějakého programu - do poslední chvíle nikdo pořádně nezná pravidla. V podstatě musíte být připraveni na všechno. Je nutné zhotovit projekt i dokumentaci, a přitom do poslední chvíle neznáte pravidla hry. Ta nejistota je nepříjemná.

* Máte problémy s českou legislativou nebo úřady?
To je těžké. Nejsem takový odborník, abych to mohl hodnotit. Ale pro podnikatele by to mohlo být lepší. Chápu, že byrokracie je nutná, ale některé věci by se někdy mohly dělat efektivněji. Hodně záleží na člověku, který sedí na druhé straně. Pokud je rozumný, pochopí vaše problémy a je ochotný interpretovat předpisy tak, aby stály na vaší straně nebo dojít ke kompromisu, hodně vám to pomůže. Ale samozřejmě jsou i jiné typy. Natrefíte na úředníka, kterého vaše problémy nezajímají, jede si jen po své linii, nechce komunikovat nebo chce dělat co nejméně - a vy máte problém. Dalším problémem je, že někdy státní orgány nemají dostatek odpovědnosti za svoje počiny. Já musím podávat žádost včas a mít dokumenty v pořádku. Jenže když žádám o informace, někdy dostanu buď polovičatou nebo úplně mylnou odpověď, a pokud se podle ní zařídím a je to špatně, zůstává chyba jen na mé straně.

* Když české zákony a úředníky srovnáte s podmínkami v Itálii nebo v Belgii.
Je to většinou stejné! (smích)

* Opravdu?
To je další věc. Češi si hodně stěžují na politiku, ekonomiku, situaci ve společnosti. Chápu, že mezi Prahou a jinými místy je bohužel velký rozdíl . Ale podívejte se: hospodářství České republiky roste a patří v tomto směru k nejlepším v Evropě. A politika? Já jako Ital si myslím, že jsou daleko horší případy než Česko! Jen je potřeba se na to podívat z jiného úhlu.

* Nedávno jste založili novou firmu. Čím se bude zabývat?
Fytagro jsme založili před dvěma týdny, ale připravovali jsme se na to dva roky. Kinský dal Borgo má 200 až 250 hektarů orné půdy a travních porostů. Myse ale chceme koncentrovat na činnosti, kterým rozumíme, jako jsou lesy nebo pila a kulturní památky, a nechceme dělat věci, které neumíme, a to je hospodaření na zemědělské půdě nebo na rybnících. Právě proto jsem našel partnera, který hospodaří na tisících hektarů, a s ním jsme uzavřeli partnerství. Získáme od něj stroje, zkušenosti a možnost hospodařit s dlouhodobou vizí. Původně jsme se chtěli ucházet o dotaci pro mladé zemědělce a dlouho jsme čekali na podmínky. Jenže mezitím nám utekla jedna sezona, a pak vyšlo najevo, že ty podmínky jsou nesmyslné a většina mladých zemědělců je nemůže splnit. Mladí zemědělci pokračují v zemědělské činnosti v rámci rodinné tradice. Nevidím však reálně, že by mladý zemědělec dostal najednou celý obchodní podíl, a tím splnil jednu z podmínek dotačního programu.

* Na co jste nejvíce pyšný?
Nejvíce se nám daří v myslivosti. Dnes máme do roka pět až šest víkendů, kdy k nám jezdí lidé lovit. Jsme rádi, když pak slyšíme, že u nás byli spokojení a že jsme jim poskytli služby na profesionální úrovni. Jezdí k nám hlavně naši kamarádi, protože v rámci myslivosti chcete vědět, odkud přicházejí klienti, už proto, že jde o činnost se zbraněmi. Nejsou to jen kamarádi z Itálie, ale také z Holandska nebo Anglie. Takový evropský mix.

* Kde musíte přidat?
Musíme přidat při pořádaní svateb a firemních akcí, kde máme velkou konkurenci. Náš hotel Obora je v krásné lokalitě, ale není to v centru města a klienty sem musíme lákat. Zatím fungujeme jen na rezervace, protože nemůžeme mít kuchaře a personál, kteří pořád jen čekají, že někdo přijde. Ale věříme, že brzy budeme tak známí, že si dovolíme mít otevřeno čtyři až pět dní v týdnu.

* Co vás letos čeká?
Letos to bude velká oprava hradu Kost a možná i renovace fasád a střech na Karlově Koruně. Do Kosti jsme už hodně investovali, ale musíme zpevnit stěny, protože některé už by mohly být v kritickém stavu. Zájem o Kost asi před pěti lety vzrostl, ale teď se stabilizoval. Přichází 60 tisíc lidí ročně plus filmaři, takže můžeme říci,že Kost je na tom dobře. I tak ale musíme obnovit a změnit nabídku programu na hradě. Je málo Čechů, kteří Kost neznají. Ale my je musíme přinutit, aby se vrátili třeba dvakrát i třikrát. Většina návštěvníků je z Česka, protože zahraniční turisté většinou zůstávají v Praze. Víc musíme pracovat na Karlově Koruně, kde máme návštěvnost 20 až 25 tisíc návštěvníků ročně.

* Studoval jste historii vašeho rodu? Je mezi vašimi předky někdo, koho si obzvláště vážíte?
Historii rodu studuji, ale je to tak, že nejvíce si vážím lidí, které jsem poznal osobně. Víte sama, že vás nejvíce ovlivní lidé, které znáte - a to pro mě byli moji dědečkové. Ale jak ze strany Kinských, tak ze strany dal Borgo a Milani máme v rodu opravdu významné osobnosti. Například jeden z mých příbuzných byl archeolog a jako jeden z prvních se zabýval historií Etrusků. V muzeu ve Florencii je dodnes sál nesoucí jeho jméno. Jenže s historií rodu to není tak jednoduché. Já jsem vyrůstal v Itálii jako neznámý člověk, a pak jsem byl najednou katapultován sem. S rodiči jsme o rodu, ani o tom, co bylo v Čechách, moc nemluvili, takže mám co studovat a je toho přede mnou ještě hodně. Ale i dal Borgo má dlouhou historii: jde o starý a vlivný toskánský rod, který se výrazně zapsal například do dějin Pisy. Je pěkné mít rodinu s historií, je to čest. Ale přináší to i povinnosti...

* Stýská se vám po Itálii?
Hlavně mi chybí kamarádi s nimiž jsem vyrůstal, a také tamější způsob života, protože v Itálii se víc žije venku. Ale tady se mi líbí. Mám rád českou přírodu i jídlo, a proto jsem si také z lásky loni vzal za manželku pravou Češku. Jsem tu spokojený.

Rod Kinských
Rod Kinských je starý český šlechtický rod, který se výrazně zapsal nejen do dějin města Chlumce nad Cidlinou, ale i do dějin celého českého národa. Kořeny rodu sahají hluboko do minulosti, až do 13. století - do časů vlády krále Přemysla Otakara I. Původním sídlem jejich předků byla vesnická tvrz Vchynice u Lovosic, odkud mají i své jméno - Vchynští. To se během staletí přeměnilo na dnešní podobu Kinští. Generace příslušníků rodu se díky svým zásluhám, zdatnosti v hospodaření a službám Českému království postupně domohly vzestupu. Z vladyků se stali rytíři a z nich hrabata a dokonce knížata. Jejich znakem jsou tři kančí kly v rudém poli (v některých pramenech jsou uváděny též vlčí zuby).