Lásku k přírodě má v genech. Ptačí říši obdivuje už 50 let (5plus2)

Miroslavskému rodákovi Juliu Klejdusovi učarovali opeřenci už v dětství.
V knihách je představuje zejména laikům. V zimě číhá na kalouse.

BRANIŠOVICE
Julius Klejdus z Branišovic má pořád napilno. Pokud zrovna nechystá nějakou knihu přibližující život opeřenců, kteří se stali jeho životní vášní, je na číhané. A to i v zimních měsících, kdy jsou v blízkosti lidských sídel vidět na stromech skupiny sov. Jde o kalouse ušaté, kteří se shlukují do takzvaných stávanišť, odkud vyrážejí společně na lov.

* Jaké ptáky v zimě pozorujete?
Podařilo se mi nafotit právě stávaniště kalousů ušatých. Spolu s nimi byl ale na stejném stanovišti i vzácnější kalous pustovka.

* Jaký je mezi nimi rozdíl?
Rozdíl mezi těmito příbuznými je mimo jiné ten, že pustovka má žlutou oční duhovku, kdežto kalousi mají jasně oranžovou.

* Na kontě máte už čtyři knihy, komu je určena ta poslední?
Je určena všem milovníkům ptactva a přírody. Nabídne laický, ale i trochu odbornější pohled do biologie a chování ptáků. Dnes se vydávají zejména atlasy nebo ryze odborná faunistická literatura, kde ovšem čtenář jen těžko nachází zásadní souvislosti ptačího života.

* Ptáky pozorujete i výborně fotíte. Mohou se vaši čtenáři těšit i ze zajímavých snímků?
Fotografií mám za ta léta opravdu velké množství. Do poslední knihy jsem se je snažil vybírat tak, aby vypovídaly i o prostředí, ve kterém daný druh žije, ale především o životě a chování ptáků. V běžných knihách o ptácích třeba těžko uvidíte slehlé hnízdo po vyvedených mláďatech.

* Čím vás fascinují zrovna opeřenci?
Můj dědeček Vratislav Drlík byl botanik a mineralog. Byl spoluzakladatelem a svého času i ředitelem Jihomoravského muzea ve Znojmě. Říká se, že se v rodinách vlohy nedědí z otce na syna, ale z dědy na vnuka. To asi bude ten případ. Jen jsem do vínku nedostal květenu, ale ptáky.

* Jak dlouho se už vlastně pozorování ptáků věnujete?
Ptáky jsem sledoval už jako malý kluk. Drží mě to už nějakých padesát let, posledních třináct let se ornitologii věnuji opravdu naplno. Tomu se nedá poručit, to je prostě tady. (ukazuje na srdce)

* Jak často dnes vyrážíte do terénu?
Téměř každý den, někdy i vícekrát.

* Takže chodíte i na "noční"?
Ano, jsou nutná i noční pozorování, protože například sovy, chřástali nebo bukači a bukáčci se hlasově projevují zejména po setmění. Za některými, obzvláště zpěvnými ptáky musím zase naopak vyrazit třeba v pět ráno.

* Jak se vám daří najít vzácné ptáky, které většina lidí nikdy nespatří?
Je to hlavně o zkušenostech. Trvalo mi patnáct až dvacet let, než jsem se vůbec naučil poznávat krajinu. Podle jejího charakteru a vzhledu dokážu odhadnout, které druhy tam žijí. Při jízdě autem je nutné se nejen dívat, ale i poslouchat. Jakmile uslyším hlas vzácného ptáka, co nejrychleji ho sleduji.

* To ptáky nevyplašíte, když k nim přijíždíte autem?
Jednotlivé druhy na auto reagují různě. Třeba vzácného bukače jsem jednou autem doprovázel podél přítokového kanálu tři čtvrtě hodiny. Byl jsem vykloněný z okna, pozoroval a fotil. Kdybych jen pootevřel dveře, určitě by ulétl. Ale třeba k volavkám se s autem sotva můžete přiblížit víc než na sto metrů.

* V přírodě se pohybujete roky. Pozorujete nějaké zásadní změny?
Samozřejmě že dochází k určitým zoogeografickým pohybům ptáků nebo ke změnám způsobeným činností člověka, ale padesát let sledování je relativně krátká doba na nějaké příliš převratné závěry.
Trvalo mi patnáct až dvacet let, než jsem se naučil poznávat krajinu. Už dokážu odhadnout, které druhy tam žijí.

MVDr. Julius Klejdus
* miroslavský rodák, nyní žije v Branišovicích
* původním povoláním veterinární lékař
* je členem České společnosti ornitologické a Moravského ornitologického spolku v Přerově
* zabývá se výzkumem a fotodokumentací mokřadních druhů ptáků na Znojemsku, Břeclavsku a Brněnsku