Hybridi se šíří. V Česku přibývá kříženců jelenů evropských a jelenů sika, poznáte je po hlase (ct24.cz)

Není jelen jako jelen. Z českých lesů se stále častěji ozývá zvuk, který naši dědové vůbec neznali. Tento hlas patří kříženci dvou druhů jelenů - našeho jelena evropského a nepůvodního jelena siky.

Podle odborníků mezidruhového křížení přibývá, což ohrožuje především populaci jelena evropského. Čeští vědci ji proto chtějí zmapovat.

Pomoci jim v tom může i veřejnost. Jak? Stačí jen jít do přírody, hlas jelena nahrát a pak poslat vědcům. Za projektem stojí Luděk Bartoš z Výzkumného ústavu živočišné výroby a České zemědělské univerzity v Praze, který dlouhodobě upozorňuje na rizika spojená s hybridizací jelenů.

Hlasy jelenů v nás
Projekt "Hlasy jelenů" se zabývá mapováním jelena evropského, jelena siky a jejich kříženců na území Česka pomocí nahrávek jejich zvukových projevů v období říje.
V řadě případů bohužel není možné vzniklé křížence odlišit od rodičovských druhů jen na základě vzhledu. Samci se však dají dobře rozeznat podle zvuků, které vydávají na podzim. Cílem tohoto projektu je shromáždit co nejvíce zvukových nahrávek říjných samců a následně je použít k mapování výskytu zejména kříženců.

Jelen a sika: Kdo s koho
Jelen evropský patřící mezi jelenovité sudokopytníky je všeobecně známým symbolem majestátnosti přírody a myslivci ho nazývají vysokou zvěří. Až na ojedinělé skupinky losů, kteří se navracejí do české přírody, je jelen naším největším kopytníkem. Díky svému chutnému masu a kvalitním trofejím je často chován v oborách. Pro myslivce má zvláštní význam, koneckonců všichni jejich patroni jsou zobrazování s jeleními prvky.
 
Fakta
Hlasy jelenů
Projekt je společnou prací vědců z České zemědělské univerzity (Luděk Bartoš) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (Monika Nečasová, Tereza Petrusková, Pavel Pipek).
U nás rozšířený jelen sika, považovaný za poddruh sika japonského, je introdukovaným druhem zvěře - podobně jako například muflon, daněk nebo kamzík. Kdysi se k nám dovážel i poněkud větší sika Dybovského a obě formy se dále křížily. V některých publikacích je tak popisují pod jedním jménem. V evropské přírodě přežívá už déle než 150 let. Díky své ladnosti, potravní nenáročnosti, odolnosti a přizpůsobivosti se stal vhodným substituentem za jelena evropského.
Na jeho výskyt v české přírodě existují dva různé názorové proudy. První z nich považuje jelena siku za významný druh zvířete, které obohacuje lovecké příležitosti. Křížení s jelenem evropským vidí jako přirozenou evoluční cestu k vývoji nového živočišného druhu. Druhý názor naopak hovoří o sikovi jako o škůdci lesních porostů, který vytlačuje původní jelení druh.