Na letišti hlídají bezpečnost cestujících i dravci se psy (Pražský deník)

Pes pobíhá kolem žlutého auta sto metrů na jednu stranu, sto na druhou. Hledá vetřelce. Když zavětří kořist, zastaví se a nehnutě kouká do jednoho bodu. Tím dává signál pánovi vypustit dravce. Pták vyletí do výšky a čeká než pes kořist vyplaší, aby ji ulovil. Vše se odehrává na travnaté ploše Letiště Václava Havla.

Tým biologické ochrany letiště má šest sokolníků. Každý z nich pracuje s jedním psem a dvěma dravci. Společně chrání letištní plochu před zvířaty, která by mohla způsobit havárii nebo škodu na dopravním prostředku.
Nejzranitelnější je letadlo při startu, kdy je plně naložené a snaží se vzlétnout. "Pokud pták narazí do trupu nebo do křídel, způsobí prolákliny. Vzlétnout sice dokáže i s jedním motorem, je to ale zbytečná komplikace pro pilota i cestující," upozorňuje mluvčí letiště Michal Řehořek.
Jako doma jsou tam psi i sokoli. "Zvířata musí být zvyklá jak na sebe, tak na majitele. Nedá se vybrat si jakéhokoliv z dravců nebo psů," vysvětluje supervizor biologické ochrany letiště Jan Marek. Na dispečinku tak najdeme sokoly stěhovavé, rarohy, káňata Harrisova, jestřáby i o poznání větší orly.

DRAVCI JSOU O SAMOTĚ, POHROMADĚ BY SE ZABILI
Všichni ptáci zůstávají na svých místech samostatně, někteří dokonce s čepičkami zakrývajícími oči, aby se neplašili. Několik z nich sedí ve voliérách, další pod malou stříškou na dřevěném posedu a někteří nad sebou nemají střechu vůbec.
Voliéry jsou obehnány latěmi podobně jako plot.
"V kleci s pletivem být ptáci nemůžou, nevidí ho, a když by se ho snažili prolétnout, zranili by se a mohli by se i zabít," ukazuje na voliéry další sokolník Ivan Ekert, který na své ruce drží s jestřába Kačenku.
Když se ale přece jen pták poraní a zlomí si péro, není potřeba ho z práce odstavit. "Zlomené péro je potřeba spravit, protože jinak se začnou lámat i další. Když ho ale stihneme spravit včas, nic dravci nebrání v létání a lovu," uvádí Marek.
Všechny dravce sokolníci přivazují, aby nemohli odlétnout. "Kdybychom je dali k sobě, zabili by se. Tak jako v přírodě by samice sežrala samce. Potkat se můžou jen v době páření," vysvětluje Marek, proč chovají dravce odděleně.
Své pomocníky si pracovníci berou dokonce i domů, aby s nimi cvičili povely.
"Nemůžeme jim tady jen tak dva až tři dny házet jídlo za nic. Je potřeba s nimi dělat aspoň základní cvik, podáme jim ruku a oni na ni přeskočí. I díky tomu pak máme na sebe dravce zafixované," líčí Marek.

OREL ULOVÍ I SRNU
Jednotlivé druhy dravců se specializují na různý typ lovu a na jinou kořist. "Třeba sokoli loví ptáky ve vzduchu, jestřábi loví ve vzduchu i na zemi a orly a káňata Harrisova vypouštíme z jedoucího auta," popisuje Marek způsob lovu.
Největším problémem jsou pro letadla holubi, racci, špačci, dravci jako poštolky nebo káňata a ze zvěře zajíci, které může letoun při startu nasát do motoru, a výjimečně se setká i se srnou nebo prasetem.
"Orly používáme na lov největších zvířat. Samci uloví i lišku a samice jsou větší, ty uloví i srnu," vysvětluje Marek, který pracuje s orlem Pepou.

NA VÝCVIK JSOU POTŘEBA TAKÉ PSI
Kromě ptáků má každý sokolník i jednoho psa, anglického pointera nebo německého krátkosrstého ohaře. "Pes musí odmalička vyrůstat mezi dravci, aby jim neublížil. Když si na ně zvykne, nezáleží pak, kterého konkrétního ptáka k němu přinesu. Musí ale být stejného druhu," podotýká Marek a hladí přitom Pegynku, anglického pointera.
Toto plemeno bylo vyšlechtěno právě pro stavění zvěře v rozlehlých rovinách.
Stavěcí pes hledá kořist proti větru a pobíhá kolem auta sokolníka s připraveným dravcem. Když kořist zavětří, zůstane nehnutě stát a zírá do jednoho bodu. "Tím mi vyšle signál, abych vypustil dravce," říká Marek.
Dravec vykrouží do výšky a sokolník dá psovi povel, aby kořist vyplašil.
Když je to pták, vzlétne do výšky, kde na něj čeká dravec. I když ho ale kořist uloví, dostane místo ní pouze odměnu a ulovené zvíře mu vezme sokolník.
"Krmíme dravce jednodenními kuřaty a ptáci navíc vědí, že když s námi budou spolupracovat, bude pro ně zajistit si potravu daleko jednodušší než ve volné přírodě," zmiňuje Marek.
Pustit se do ulovené kořisti nemohou ani psi, poslušně ji ale nosí pánovi.
"Kromě toho, že nám nosí zvěř, dokážou rozlišit i mezi škodnou a například kočkou nebo liškou. Zároveň se chovají jinak, když najdou třeba malou koroptvičku, kterou nám dokážou donést živou," líčí Marek, jak jsou psi na pražském letišti vycvičeni. "Musí zvládat i povely, když jsou tři sta metrů daleko. Například na zvednutí ruky si musí okamžitě lehnout," dodává.

PŘED SRÁŽKOU SE ZVÍŘETEM CHRÁNÍ LETADLA SOKOLNÍCI
Kromě využívání přirozeného strachu zvířat z blížících se predátorů plaší sokolníci zvířata i dalšími způsoby. Jedním z nich je například nahraný signál útěku. "Když se na letišti pohybuje hejno špačků, pustíme nahrávku špačka varujícího před nebezpečím," objasňuje Marek. Kromě toho využívají pro vylekání i dělobuchů.
"Aby se na letišti neobjevovala zvířata, je potřeba také hlídat, aby v blízkosti nevznikaly skládky komunálního odpadu, aby zde nikdo neukládal například hnůj nebo siláž a aby blízko letiště nebyla žádná větší vodní plocha," popisuje Marek další náplň práce sokolníků na dispečinku biologické ochrany. Tím pracovníci dispečinku minimalizují pravděpodobnost výskytu racků, kachen a dalších ptačích hejn.