Strakapoudům pomáhají při klování děr houby (tyden.cz)

Vyklovat hnízdní dutinu do kmene stromu dá pořádnou práci. Americkým strakapoudům by při tom mohly pomáhat houby. Naruší strukturu dřeva, které pak změkne, takže klování dá méně práce.
Strakapoud kokardový je asi dvaceticentimetrový černošedý pták, který žije na jihovýchodě Severní Ameriky. Podobně jako spousta jeho příbuzných (část ptáků, kterým se říká strakapoudi, jsou spíš datlové, ale to je jiný příběh) hnízdí v dutinách vyhloubených do kmenů stromů. Rodina strakapoudů kokardových zůstává pohromadě, a tvoří tak velké klany, jež obývají několik blízkých stromů. Kromě děr, jež používají k hnízdění, mívají strakapoudi připravenou zásobu dalších, menších dutin. Udržují je v načatém stavu, kdyby je někdy v budoucnosti potřebovali.
Vybudovat z takové startovní díry plnohodnotné hnízdo může trvat pěkně dlouho. V některých případech pracuje klan strakapoudů na dutině i desítky let. Minimum je něco pod jeden rok. I to je ale dlouhá doba, poněvadž většina ostatních datlovitých ptáků má dutinu hotovou za několik týdnů a používá ji jen jednu sezonu. Dlouhé budování dutin udělalo ze strakapouda kokardového ideální zvíře na otestování myšlenky, že ptáci neklovou díry úplně sami.

Výhodná spolupráce
Ornitologové už nějaký ten pátek spekulují, že jim s budováním hnízda pomáhají dřevokazné houby. Mohl by to být oboustranně výhodný vztah. Houby naruší dřevo, takže změkne a ptákovi se do něj snáze klove. Pták by zase mohl houby dopravovat na nová místa a pomáhat jim překonat kůru stromů. V hnízdních dutinách strakapoudů se skutečně dají dřevokazné houby najít. Jenže co když si ptáci jen vybírají už napadené stromy, poněvadž mají měkčí dřevo? Skupina vědců v čele s Michelle Jusinovou z Americké lesní služby si to nemyslí.
V časopise Proceedings of the Royal Society B tvrdí, že v případě strakapoudů symbióza s houbami opravdu existuje. Výzkumníci chytali strakapoudy a stírali jim vatovou tyčinkou mikrobiologické vzorky ze zobáků, pařátů a z peří. Vskutku našli spoustu dřevokazných hub, z nichž mnoho už dříve objevili uvnitř ptačích dutin. To ale nic nedokazovalo.
Biologové vymysleli experiment, aby zjistili, jestli houby roznášejí strakapoudi. Navrtali pokusné díry do stromů poblíž strakapoudích kolonií. Pro ptáky vypadaly lákavě. Připomínaly jim jejich vlastní startovní díry.
Biologové ale část děr uzavřeli ocelovými víčky, takže se do nich strakapoudi nemohli dostat. Po šestadvaceti měsících vědci prozkoumali, jaké mikroskopické houby vyrostly v přístupných i nepřístupných dírách.

Ekosystémoví inženýři
V otevřených dírách, do nichž mohli ptáci klovat, našli houby z jejich zobáků. V uzavřených nebyla po strakapoudích houbách většinou ani stopa. Dokazuje to, že strakapoudi houby roznášejí, ale ne, že z toho mají prospěch. Aby to vědci mohli ověřit, museli by naočkovat stromy různými druhy hub a změřit, jak se do nich strakapoudům bude klovat. Trvalo by to mnoho let. Biologové tvrdí, že to zatím není v jejich silách. Jejich výzkum ale i tak naznačuje, že mezi strakapoudy a houbami existuje nějaký vztah.
Podobně by na tom mohly být i další druhy ptáků, které si klovou vlastní hnízdní dutiny. Přesvědčivě to dokázat bude však asi obtížné. Stromové dutiny jsou v krajině důležitý zdroj. Když je jejich tvůrci opustí, využívají je totiž další druhy. U nás jsou to například brhlíci.
Druhům, které podobným způsobem mění nebo rovnou tvoří životní prostředí pro jiné organismy, se říká ekosystémoví inženýři. Oblíbený příklad jsou třeba bobři. Na jejich hrázích závisí spousta vodních ptáků, plazů, hmyzu a rostlin. Jiný typ ekosystémových inženýrů jsou koráli, kteří tvoří nové prostředí svými vlastními těly.