Křivoklátští trubači: Účinkovali jsme od svého založení už na celé řadě významných akcí (Rakovnický deník)

 

Křivoklátští trubači v rozhovoru pro Rakovnický deník

Rakovnicko
Křivoklátsko je v mysliveckém světě pojem, který sahá hluboko do historie, dokonce až do dob, kdy se o myslivosti v dnešním slova smyslu vlastně ani hovořit nedá. Už v dávných dobách bylo oblíbeným lovištěm českých knížat a pak králů. A není se čemu divit. Romantická krajina, rozsáhlý lesní komplex, divoká příroda, nebývalé množství zvěře. Postupem času se zde utvářely i lovecké tradice, ke kterým bezesporu patří i lovecká hudba, která požitek z lovu mnohonásobně násobí, příjemné vibrace tónů lesních rohů a borlic souzněly nejednomu lovci, náhončímu nebo návštěvníkovi. Trubači zahajovali lesnické a myslivecké plesy, zkoušky adeptů myslivosti, myslivecké sněmy, přehlídky trofejí, kynologické a další příležitostné myslivecké akce.
Z iniciativy lesní správy Lesů České republiky Křivoklát se na podzim v roce 2006 sešlo několik myslivců, kteří jsou schopni na velmi dobré úrovni zahrát lovecké signály, kdy se nejedná pouze o lovecké signály, kterými se předávají povely při společných lovech, ale i o slavnostní fanfáry, kterými se uvádějí často i významné společenské akce.
Říkají si Křivoklátští trubači a Rakovnický deník si s nimi dal schůzku u kapličky svatého Eustacha, stojící na Zámeckém vrchu poblíž Křivoklátu. Z důvodu nemoci či časové zaneprázdněnosti se nemohli dostavit všichni (15 členů!). Povídali jsme si tedy jen se Zdeňkem Bechyňským, Radkem Maršíkem, Jiřím Záhorou, Lukášem Vápeníkem, Milanem Gregorem, Jaroslavem Lukou, Bohuslavem Ledvinou, Miroslavem Pechou a benjamínkem Jáchymem Hankem.

* Jak často máte zkoušku a kde?
Zkoušíme jednou za čtrnáct dnů a na různých místech. Podle toho, jak se domluvíme. Například u Rakovníka na Hané. Zkoušeli jsme ale už také v Galerii Samson-Cafeé, na Vysoké bráně. Nejlépe je nám ale v dílně u kolegy Záhory. Je tam teplo, vůně dřeva a ochotná paní Záhorová vždy připraví drobné občerstvení.

* Kde všude jsme vás už mohli slyšet?
Samozřejmě hrajeme při společenských akcích, jako jsou oslavy dožitých jubileí. Zahajujeme hony a plesy. Třeba v Křivoklátě, Velké Bukové, Lišanech. V obcích Mšeno, Opočno u Loun, Mutějovice. Pak je nás také slyšet při zkouškách adeptů myslivosti. Troubili jsme na přehlídkách trofejí v Rakovníku a Žatci. Byli jsme u otevření naučné stezky u horního toku Flájského potoka u Českého Jiřetína. A v poslední době také na křtu knihy v obci Kounov a krásném hotelu Zámek Berchtold. Na Červeném hrádku, v Královém Dvoře. Jeden člen souboru vystupoval v prosinci 2013 a 2014 v Praze, Rudolfinu na Mysliveckých Vánocích.

* Na svém kontě máte ale i řadu dalších významných vystoupení...
Křivoklátští trubači troubili od svého založení na celé řadě významných akcí. Při přivítání prezidenta Václava Klause a saského ministerského předsedy při vstupu do Lánské obory. Čekali jsme tam tehdy v zimě skoro pětačtyřicet minut. Byli v Novotného chatě a nějak se nemohli utrhnout (smích). Také jsme troubili na přehlídce shozů z Lánské obory společně se souborem vojenských lesů Libava - ZUŠ Polštát při uvítaní první tehdejší dámy Livie Klausové. Za významné považujeme též společné vystoupení s trubači z Přerova v rámci veřejného koncertu právě zde, před kapličkou svatého Eustacha.. Někteří z nás "odtroubili" nezanedbatelné množství společných lovů v Lánské oboře, nebo v bažantnicích Amálie a Hamouz. Stalo se tradicí, že každoročně zahajujeme lesnický ples na Křivoklátě.

* Dostali jste se troubením i za hranice republiky?
Byli jsme společně s Křivoklátskými hudci prezentovat region Rakovnicka v Německu ve městě Kronach v rámci projektu "Rakovnické Sudety". Bylo to veselé a příjemné hraní. Nikdy nezapomeneme na to, jak jsme s německými kolegy troubili jejich tradiční skladbu Begrüssung. Jedná se o náročnou skladbu s několika repeticemi. Je třeba říci, že k nám celkově byli velice pohostinní. Bylo tam pěkně.

* Míváte před vystoupením trému?
To je o povaze každého. Někdo ano, někdo říká, že ne.

* Vzpomenete nějaký trapas?
Při silnici do Lán je pomník věnovaný památce lesního adjunkta Antonína Wágnera, kterého zastřelil pytlák. Konala se tam vzpomínková pietní akce. Jenže bylo horko a dlouho se stálo, nežli jsme mohli začít hrát... a stalo se to, že jsme nenastoupili stejně. Začali jsme hrát každý něco jiného a museli jsme začít znovu. Bylo tam tehdy hodně lidí - takže trapas.

* Jaký je váš repertoár?
Máme své stálé skladby. Vystoupení bývá cca 1 hodinu, toto nemusí být pravda a to z důvodů, že skladby lze hrát po částech, vystoupení nemusí být souvislé, většinou prokládáme hraní mluveným slovem a zpěvem, kdy jeden z hráčů vždy něco řekne ke skladbě, kterou následně zahrajeme, například Dykovo desatero: 1. Slavnostní fanfára - Sláva a zdar..... 2. Pozdravy - Lovu zdar, lovu zdar.....3. Návěští - Pozor, pozor......4. Vítání - Vítáme Vás.....5. A tak podobně. Učíme se postupně i další skladby. Trvá nám to déle, nežli se je naučíme, protože nejsme profesionálové. Za rok nastudujeme a nazkoušíme tak dvě nové skladby. Hraní je naším koníčkem, který děláme při zaměstnání, protože nás to baví.

* Kolik akcí do roka odehrajete?
Okolo dvaceti.

* Kamarádíte se i v soukromí?
Jak kdo. Jde to jen těžce. Máme to k sobě daleko: Kounov, Lužná, Rakovník, Křivoklát, Olešná, Písky, Lány, Družec. Je to komplikované.

* Chcete něco dodat?
Přejeme si všichni, aby nám to společně dobře a dlouho troubilo, a aby lovecká hudba v našem podání i nadále těšila nejen příznivce sv. Huberta a sv. Eustacha, ale i širokou veřejnost.