Čeho je moc, toho je příliš (ČT 2)

hlas z amplionu
--------------------
Upozorňujeme, že od pondělí 21. března do pátku 25. března bude ve večerních a ranních hodinách prováděn odstřel divokých prasat.

redaktor
--------------------
Zima 2016, Mníšek pod Brdy nedaleko Prahy. Divoká prasata se tu odvažují do města a devastují louky a parky v centru. Situace, na kterou si asi budeme muset zvykat stále častěji. A nejde jen o divočáky. Škody, které působí jeleni, srnci a další spárkatá zvěř v lesích a na polích, stále rostou. A přitom názory na to, zda je zvěř přemnožená, nebo ne a zda by se její stavy měly snížit, se různí.

Ing. Petr JELÍNEK, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
--------------------
Spárkatá zvěř je u nás jednoznačně přemnožená, zejména co se týká zvěře černé, ale jedná se i například o jelena siku.

Ing. Josef STEHLÍK, Asociace soukromého zemědělství ČR
--------------------
Podle dostupných informací a statistik je zřejmé, že spárkatá zvěř a černá zvěř je přemnožená v České republice. To je prostě holá skutečnost.

Ing. Martin ŽIŽKA, Ph.D., ředitel Odboru státní správy, myslivosti a rybářství, MZ ČR
--------------------
V zásadě můžeme říct, že zvěř využívá prostor a využívá nabídky, kterou jí člověk v současné době poskytuje. A z biologického hlediska o přemnožení vlastně mluvit úplně nemůžeme, protože tam by měly nastoupit nějaké autoregulační mechanismy. A ty zatím v podstatě nenastoupily.

redaktor
--------------------
Podle střízlivých odhadů žije dnes u nás asi 500 tisíc kusů divokých prasat, přičemž normovaný stav, tedy stav přiměřený, je 12 tisíc kusů. U ostatních druhů spárkaté zvěře není situace až tak dramatická. Nicméně i jejich množství mnohonásobně převyšují stavy pro přírodu únosné, o čemž mimo jiné svědčí i vzrůstající počet dopravních nehod způsobených srážkou se zvěří.

Ing. Petr JELÍNEK, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
--------------------
Jednoznačně jako hlavní příčina je to, že člověk svým hospodařením zejména na zemědělských plochách vytvořil prakticky ideální podmínky pro zvěř spárkatou a naopak pro tu zvěř drobnou zase ty podmínky podstatným způsobem zhoršil. Zvěř spárkatá, zejména černá zvěř, ale i zvěř jelení potřebuje krytinu, klid a potravu, a to všechno v nezměrný míře nachází v ohromných lánech kukuřice, řepky na našich polích.

doc. RNDr. Marian SLODIČÁK, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno
--------------------
Hlavní příčinou bylo, že vznikl společenský konsensus na to, že odstraníme z přírody predátora. Nejpřirozenější stav, který byl a který vlastně přírodě odpovídal, byl dynamický, rovnovážný vztah mezi predátorem a zvěří. Predátor fungoval přirozeným způsobem. Odstraňoval z populace slabší jedince, odstraňoval z populace nemocné jedince, ale také část přírůstu, čili mladé jedince, a tím pádem reguloval ten stav. Dneska když predátora v podstatě nemáme, tak tuto funkci musí plnit člověk.

Jaromír BLÁHA, expert programu Lesy, Hnutí DUHA
--------------------
Ti takzvaní uživatelé honiteb, kteří provozují v těch lesích myslivost, tak ti samozřejmě nemají zájem na tom, aby té zvěře bylo nějaký, nějaký pro les únosný počet. Oni se snaží chovat té zvěře co nejvíc, aby je mohli co nejvíc lovit.

redaktor
--------------------
Krušné hory prodělaly v druhé polovině dvacátého století velkou ekologickou katastrofu, která vedla k likvidaci velké části lesů. Snaha o jejich opětovné zalesnění dnes ale naráží na přemnožení jelena evropského, jehož počty tu asi patnáctkrát převyšují přirozený stav. O tom, že jde o citlivý problém, svědčí fakt, že jen málo zainteresovaných odborníků je ochotno se k němu vyjadřovat na kameru. Jsme na exkurzi, kterou v rámci konference o Krušných horách uspořádala Česká lesnická společnost. A z několika desítek účastníků byl ochoten s námi mluvit pouze docent Marian Slodičák z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, toho času už v důchodu.

doc. RNDr. Marian SLODIČÁK, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno
--------------------
Zvěř škodí několika způsoby. Jeden ze způsobů je, který vidíte i tady, je to systematické okusování mladších větviček přírůstu, takže ty stromky velmi dlouho sedí. Teprve když odroste tlaku zvěři, tak to odskakuje podobně jako tady, okamžitě nasazuje přírůst, ale ztrácíme 5, 8, 10 let času a života toho stromku a potažmo když bych to tedy skutečně řekl lesnicky, vlastně produkci, přírůst. Čili to je jeden typ škody. Ten druhý typ škody spočívá v tom, že selektivně vybere tu listnatou příměs. My nejsme schopni sem za rozumné ceny dostat žádoucí druhovou skladbu. A vy víte, že dlouhodobě byly Krušné hory a ještě stále jsou pod tlakem kyselých depozicí, a máme tady narušené půdní prostředí, kde chybí kationty. Musí se to tu pracně vnášet. A teď najednou tady stojíme před otázkou, že dřeviny, které by to dělaly automaticky, tak ty tady nejsme schopni vnést. Tak tato škoda je dost zásadní. No, a ta poslední skupina škod spočívá ve škodách, které jsou z mého pohledu ještě horší, a to jsou škody v těch dospívajících porostech. Čili kdy už tam je relativně menší počet jedinců. A znám případy, kdy v těchto porostech je sloupáno 80 - 90 procent stromů. A zase ono by se zdálo, že se ty rány zatáhnou, ale začínají hnilobné procesy, vstupují tam prostě houby, které jsou zde všude v tom ekosystému přítomné a vedou vlastně k rozkladu dřeva. Takto poškozené porosty sice mohou ještě přežívat, ale při první příležitosti, kdy se vyskytne větší vítr nebo nějaká takováto příležitost, tak je to rozlomené a vznikají škody už zásadního charakteru, protože tyto porosty už je potřeba kompletně znovu obnovit.

redaktor
--------------------
Laik by si myslel, že na územích chráněných oblastí s podobnými problémy zápolit nebudou. Omyl. Problémy s přemnoženými jeleny řeší i v CHKO Křivoklátsko.

Lukáš VÁPENÍK, krajinný ekolog, CHKO Křivoklátsko
--------------------
Tak vezmeme-li třeba tyto dva jedince podle síly oddenkové části, odhaduji, že se jedná o jedince stejného stáří, tento jedinec je opakovaně skousávaný, je mu opakovaně skousáván terminální pupen, což je vidět, podíváme-li se na detail. To znamená, je zabráněno jeho výškovému přírůstu. Dřevině této formy se zde říká křivoklátská bonsaj. Pojďme se podívat na ukázku dalšího poškození dřevin zvěří, a to je zimní ohryz. Je to teda od jelena evropského vzhledem k výše toho ohryzu. Tady vidíte, jak prostě jsou obtisklé ty řezáky, kterými oni hryžou tu, tu kůru od té dřeviny. Nacházíme se na jedné z křivoklátských pleší. Jsou to teda teplomilná stanoviště, která jsou cenná výskytem, výskytem vzácných druhů teplomilných rostlin a živočichů. A na těchto lokalitách je největší problém s poškozením toho půdního pokryvu od muflona. To poškození nespočívá jenom samozřejmě v tom spásání té vegetace, ale i v narušování toho půdního pokryvu těmi spárky nebo kopýtky, jo, kdy ten muflon, to máme vypozorované, když chce zalehnout, tak prostě pod sebou permanentně narušuje tu půdu, jo. A v momentě, kdy potom přijde nějakej prudší déšť, tak samozřejmě dochází tady k poměrně silné erozi.

redaktor
--------------------
A do třetice les nedaleko Prahy.

Jaromír BLÁHA, expert programu Lesy, Hnutí DUHA
--------------------
Tady vidíte takovou mezeru mezi stromy, lesní světlinu, kde by za normálních okolností už měly růst mladé stromky. A když se podíváte, není tu ani jeden, ani jeden, všechno je naholo úplně od zvěře spasené. Když bychom chtěli v lese šetrně hospodařit a pěstovat nějaký přírodě blízký přirozený les, kde se ty stromy samy zmlazujou, tak ta zvěř jim to vůbec neumožní. Takže v praxi pak musí lesníci v podstatě vykácet nebo je to pro ně nejjednodušší, vykácet jednu velkou plochu, holinu, tu potom oplotit oplocenkou a tam ty stromy uměle vysázet.

Ing. Martin ŽIŽKA, Ph.D., ředitel Odboru státní správy, myslivosti a rybářství, MZ ČR
--------------------
Omezení přirozené obnovy spárkatou zvěří je určitě regionální záležitostí a velmi je odvislá od toho, jaký je potenciál toho prostředí. Nicméně je zřejmé v některých oblastech, je to veliká potíž. A pochopitelně to souvisí i s tím, jak ten les je schopný se regenerovat, takže třeba taková oblast, která je pod vlivem nějakých dalších působení negativních vlivů typu imisí, tak ta přirozená obnova už je tam limitována jenom tím prostředím. Pak taktéž samozřejmě zvěří, hlodavci a tak dál.

redaktor
--------------------
Podle poslední inventarizace škod způsobených zvěří je poškozeno průměrně 64 procent mladých listnáčů a jedlí, přičemž na jedné čtvrtině rozlohy České republiky je poškození téměř stoprocentní. Ochrany, jako jsou oplocenky, ovazy či nátěry repelenty, znamenají vysoké náklady. Například jeden běžný kilometr oplocenky vyjde na 70 tisíc korun. Připočteme-li ztráty na porostech, dostaneme se k částce zhruba 1,5 miliardy za rok. Škody na zemědělských kulturách jsou ale podstatně vyšší. Podle střízlivých odhadů dosahují ročně až 4 miliard korun. Své o tom ví farmář Daniel Pitek z Černčic pod Milešovkou. Přemnožená prasata mu ničí pastviny, mufloni a daňci ovocné sady.

Daniel PITEK, soukromý zemědělec
--------------------
Toto místo, na kterém se teďka nacházíme, tak je nejvyšší louka přímo pod Milešovkou. Říká se tady na Vídrholci. A jak vidíte, tak přes zimu nám tady divoký prasata trošku tu pastvinu přeryli. My musíme potom vlastně ty, ty prostory celé uvláčet, musí se to uválcovat, takže jsou tady zbytečné pojezdy zemědělské techniky. Vlastně platí se ten člověk, který v té technice jezdí, ta technika jako taková, pálí se nafta. Samozřejmě zbytečně se tady jezdí, je tady hromada drobných živočichů, přes které potom my zase jako musíme přejíždět. My třeba každoročně máme škody, které když spočítáme na rytí divokými prasaty, tak můžeme počítat někde kolem půl milionu. Takže pro nás jako hospodaření to je vlastně docela vysoký ekonomický náklad, a to je jako jedna věc. A pak samozřejmě to velké množství prasat není dobré ani pro rovnováhu v přírodě vlastně tady v těch ekosystémech. Protože samozřejmě ty divoký prasata, když jich je hodně, tak ve velkým likvidujou vlastně veškerý ptáky, který hnízdí na zemi, lověj všechny takový ty drobný živočichy, který se pohybujou na zemi, protože ono divoký prase je všežravec, že jo, prostě ty prasata to nekompromisně zlikvidujou, jo.

Ing. Martin ŽIŽKA, Ph.D., ředitel Odboru státní správy, myslivosti a rybářství, MZ ČR
--------------------
Kvantifikace škod pochopitelně je do značné míry záležitostí subjektivní, protože není stanovena únosnost prostředí z toho pohledu, kolik zvěř může zkonzumovat, aniž by to bylo považováno za škodu. A v některých případech ti hospodáři ať už lesničtí, nebo, nebo zemědělství nejsou ochotni akceptovat vůbec žádné projevy zvěře. A řekněme, není to zcela jednoznačně stanoveno, kde je ta míra únosnosti. A pak záleží, kdo posuzuje tu škodu, jestli to je ten subjekt, který má profit z té úrody, anebo jestli to je uživatel honitby, který pochopitelně chce být co nejméně sankcionován.

Daniel PITEK, soukromý zemědělec
--------------------
Já se bohužel musím jenom usmívat, no, protože takovej hořkej úsměv to je, protože ve své podstatě tohle zažíváme každý rok, každý rok a každý rok to vlastně na své náklady odstraňujem. Možnost, že bysme to nemuseli dělat my na svoje náklady, tak je relativně malá, protože ten zákon současný tak je nastaven tak, že ty škody, které zvěř působí, tak jsou velice obtížně vymahatelné. Já konkrétně třeba teďka prodělávám tři soudní spory s mysliveckým spolkem, kde ve své podstatě takto přijdu a ukážu jim: "Pánové, v honitbě, kterou vlastně vy máte jako uživatel, já v této honitbě mám tyto a tyto pozemky, došlo k rytí, je tam škoda." A bohužel je to nastavená tak, že vlastně ta povinnost hlásit škody do dvaceti dní od jejich vzniku, tak je jedinou vlastně jejich obranou, protože oni tvrdí, že vlastně ty škody, které my jsme ohlásili, tak vznikly dříve, než vlastně do těch dvaceti dní, že jsme ohlásili pozdě, jo, ve všech těch případech. A teď vlastně jako my prokazujem u toho soudu, jestli ty škody jsme ohlásili, ohlásili včas. A já říkám, tam třeba je případ, kdy my říkáme, škody vznikly od 3. 2. do 14. 2., my jsme 3. 2. objevili první škody, čtrnáct dní jsme čekali, protože ty škody přibývaly, a když jsme viděli, že se to blíží k těm dvaceti dnům, tak jsem prostě sepsal výzvu a oznámil jsem to. Oni říkají: "Ale my si myslíme, že před 3. 2. už jste tam ty škody měli." A já říkám: "No, neměli. Tady mám fotku z 3. 2., kdy prostě ty škody jsou první." A oni říkají: "No, ale tak nám ukažte fotku z 2. 2., že tam ty škody nebyly." Takže vlastně podle této logiky já bych měl objíždět všechny naše pozemky každý den a fotit je, že tam vlastně ten den škody nemám. A pak když by se tam ta škoda objevila, tak bych jako měl takhle chronologicky fotky, což je neproveditelný. Takže to znění toho zákona zase jakoby nahrává vlastně těm uživatelům honiteb a vlastně myslivcům k tomu, aby vlastně ty škody platit nemuseli.

redaktor
--------------------
Příčinou přemnožení zvěře je - kromě změn v krajině - tedy hlavně způsob mysliveckého hospodaření.

doc. RNDr. Marian SLODIČÁK, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno
--------------------
Jak fungoval predátor? Opět se vraťme k přírodě. Pokud i v tomto případě se poučíme z té klasické biologické vazby predátor - kořist, protože ten predátor odstraňoval zvěř víceméně takzvanou holou, když bych použil mysliveckou terminologii. Kdežto v momentě, kdy nastupuje rekreační lov, tak je tu snaha spíše odebírat trofejovou zvěř. Takže vy narušíte poměr mezi pohlavími v populaci. A jenom pro názornost. Pokud by byl na sto kusů sto jednotek zvěře poměr jedna ku jedné, jak bývá v přírodě velmi časté, tak roční přírůstek bude představovat velmi zjednodušeně padesát kolouchů. V momentě, kdy v té populaci bude devadesát laní a deset jelenů, tak bude roční přírůstek devadesát kolouchů a možná také sto. Takže ve své podstatě když narušíte poměr pohlaví ve prospěch takzvané holé samičí zvěře, tak vlastně zvyšujete přírůstek zvěře.

Lukáš VÁPENÍK, krajinný ekolog, CHKO Křivoklátsko
--------------------
Dokonce panují takové názory. No, přeci nebudu střílet tu, tu mámu, tu laň, když ona mi příští rok, jak bych to řekl, porodí, abych to řekl lidsky, porodí koloucha a ten kolouch může být zase jelen, jo, ale on ten kolouch může být taky laň a ta laň může mít dalšího koloucha, a to může bejt taky laň prostě. A to je, to je cesta do pekla tohle. Toto není možný, jo. Od toho je nastaven v zákoně a vyhlášce poměr pohlaví, který by měl být u těch druhů zvěře, třeba u jelena evropského, jedna ku jedné. To znamená na jednoho samce jedna samice. V současné době je ten poměr pohlaví vychýlen tak jedna ku čtyřem, jedna ku pěti, což samozřejmě není dobře.

redaktor
--------------------
Množství zvěře určené k odlovu se u nás určuje poměrně komplikovaným způsobem. Zjednodušeně se dá říci, že plány lovu se stanovují na základě sčítání zvěře, kterým se zjišťuje, o kolik skutečné stavy překračují normované stavy. Jenže s čísly se dá manipulovat a tento způsob málo zohledňuje, jaké škody na ekosystému působí.

Lukáš VÁPENÍK, krajinný ekolog, CHKO Křivoklátsko
--------------------
Zvěř do lesa patří. To, to slýchávám hodně často, jo. To je ochrana prostě přírody, jo, zvěř do lesa nepatří a tak dál. Zvěř do lesa patří, zvěř je součástí toho ekosystému. Je jenom otázka, v jakých stavech, jo. A ten stav musí bejt takový, aby ten ekosystém nebyl poškozován.

doc. RNDr. Marian SLODIČÁK, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno
--------------------
Jestliže je společenská poptávka po zdravém lese, patřičné skladbě a jakože ano, protože je i dotovaná a je dotovaná stamiliony v současnosti, tak hlavním kritériem pro odpovídající hospodaření se zvěří je stav tohoto porostu.

Jaromír BLÁHA, expert programu Lesy, Hnutí DUHA
--------------------
Myslivec není to samé co lesník. Lesník se stará o les, pěstuje les a myslivec loví zvěř. Problém vznikne tam, kde vlastník toho lesa ten les pronajme myslivcům za účelem provozování myslivosti, provozování lovu, jo, a ti myslivci tedy hospodaří se zvěří s ohledem na to, aby měli co nejvíc zvěře, a lesníci, kteří se snaží vypěstovat les, tak na to, na to doplácejí. A zákon o myslivosti pro ně není dostatečným nástrojem, aby donutili myslivce pěstovat nebo chovat takový počet zvěře, který je pro ten les únosný.

Ing. Martin ŽIŽKA, Ph.D., ředitel Odboru státní správy, myslivosti a rybářství, MZ ČR
--------------------
Zásadní slovo při určování stavu zvěře za stávajícího zákona má držitel honitby, to znamená vlastníci pozemků.

redaktor
--------------------
Problém je, že vlastník pozemku se držitelem honitby může u nás stát jen v tom případě, že v honitbě vlastní minimálně 500 hektarů souvislých pozemků. Přitom například v Rakousku stačí k vytvoření honitby 115 hektarů, v Německu 75 a v Anglii není minimální výměra stanovena vůbec. A tak vlastníci pozemků s menší výměrou než 500 hektarů jsou u nás k honitbách přičleňováni administrativním rozhodnutím bez ohledu na jejich vůli. Navíc držitelé honiteb často pronajímají honitby uživatelům, což jsou obvykle myslivecké spolky a ti si tu hospodaří po svém. Skutečný vlastník pozemku má jen velmi omezenou možnost toto hospodaření nějak ovlivňovat. V této situaci je i Daniel Pitek, jehož téměř 600 hektarů, ovšem nesouvislých pozemků, bylo přičleněno k honitbě Lesů České republiky.

Daniel PITEK, soukromý zemědělec
--------------------
Vy ze zákona nemáte možnost účastnit se třeba sčítání zvěře, což je úplně prvotní, prvotní podklad k tomu, jak se bude myslivecky hospodařit, kolik se bude lovit zvěře. Od toho se vlastně odvíjí plán lovu a všechny ty další věci, tak vlastně vy se toho jako vlastník honebních pozemků nemůžete zúčastnit, to právo nemáte, to má pouze uživatel honitby a držitel honitby, tak na to, kdo tady lovil, nemáte nárok vůbec. Na to, abyste třeba viděl, kolik je povolenek v honitbě, kdo je má, tak prostě na to nemáte žádný nárok. Vy nemáte ani nárok na to vidět, kolik je členů mysliveckého spolku, který je uživatelem té honitby. Takže jste na svých pozemcích a jste tady trošičku v pozici takového žebráka, takového bezprávného nějakého, nějakého subjektu, který prostě musí trpět tady nějakou vrchnost nad, nad sebou.

redaktor
--------------------
Konference o Krušných horách se účastnil i lesník ze sousedního Německa, a tak jsme využili příležitost zeptat se, jak tuto problematiku řeší oni.

Ingo REINHOLD, vedoucí lesní správy Marienberg
--------------------
Je třeba se rozhodnout, co je pro nás prioritní, jestli chovat zvěř za účelem zisku, anebo pěstovat les. My chceme pěstovat les. A tak lesní revíry nepronajímáme a se zvěří hospodaříme sami. V Německu je právo lovu jednoznačně spojené s vlastnictvím pozemku. To znamená, že každý vlastník určuje, jakým způsobem se na jeho pozemku se zvěří hospodaří a tedy i kolik zvěře se uloví.

redaktor
--------------------
Prapůvod všech těchto problémů spočívá v oddělení lesního a zemědělského hospodaření od mysliveckého hospodaření, které po staletí tvořily jeden logický celek. K tomuto oddělení došlo v době komunistického režimu a současně platný zákon o myslivosti z roku 2001 tyto a další nedostatky zakonzervoval. Proto se léta volalo po novém zákoně. Letos v únoru ministerstvo zemědělství zveřejnilo návrh novely zákona a 13. dubna pak některé zainteresované organizace uspořádaly tiskovou konferenci, aby se k navrhované novele vyjádřily.

Ing. Petr JELÍNEK, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
--------------------
Ministerstvo ve své důvodové zprávě k novele uvedlo, že cílem té novely je snížení škod zvěří a dále větší zapojení vlastníků, nájemců nebo pachtýřů honebních pozemků na mysliveckém hospodaření. Podle našeho názoru toto novelou předkládanou v současný době nebylo vůbec splněno.

Jaromír BLÁHA, expert programu Lesy, Hnutí DUHA
--------------------
Ten návrh zákona, který předložilo ministerstvo zemědělství, by měl být zásadním způsobem upraven. Mělo by být zavedeno v zákoně pravidlo, že ta míra lovu se stanovuje na základě míry poškození lesů.

doc. RNDr. Marian SLODIČÁK, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno
--------------------
Ten, kdo se stará a zodpovídá za stav lesa, by měl ve své podstatě naprosto logicky zodpovídat i za stav myslivosti či za stav péče o tyto vlastně neoddělitelné složky našeho kulturního ekosystému, lesního ekosystému.

Ing. Petr JELÍNEK, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
--------------------
Zásadní je umožnit co největšímu počtu přímých vlastníků a nájemců podíl na výkonu práva myslivosti, změnit způsob plánování lovu, protože současný způsob je prováděný již více než 40 - 50 let, a jeho dopady a výsledky vidíme v honitbách. A navíc zjednodušit vymáhání škod tak, aby docházelo k té zpětné vazbě pro myslivce, aby si sami uvědomili, že držet nadměrné stavy zvěře v honitbě je pro ně nepřijatelné.

Ing. Martin ŽIŽKA, Ph.D., ředitel Odboru státní správy, myslivosti a rybářství, MZ ČR
--------------------
Různé zájmové skupiny v procesu novelizace zákona o myslivosti prosazují svoje parciální zájmy. A ne všem pochopitelně může být vyhověno a tomu odpovídá i stav vyjadřování některých skupin, že principiálně s novelou souhlasí, nebo nesouhlasí, protože bylo, nebo nebylo jejich zájmu vyhověno.

redaktor
--------------------
Současně platný zákon o myslivosti je špatný, ale novela navržená ministerstvem zemědělství situaci v mnoha ohledech ještě zhoršuje. Nabízí se tak otázka, jak je to možné? Kde hledat příčinu tohoto dlouhodobě nenormálního stavu.

Daniel PITEK, soukromý zemědělec
--------------------
Myslivost vlastně za éry socialismu tak dělala samozřejmě většinou taková ta komunistická elita a ty elity se snažily vždycky pro tento svůj koníček vytvořit příznivé, příznivé podmínky. Dřív prostě ty elity měly zároveň k tomu tu půdu a byly samozřejmě i těmi hospodáři. Tím, jak se to znárodnilo, tak se samozřejmě k tomu dostaly elity, které vlastně neměly ale ten majetkový vztah, a ty se toho stále trošičku drží. A v parlamentu od roku 89, kdy došlo k převratu, tak vládly různé strany, ODS, ČSSD a další, ale vždycky v parlamentu převahu měli myslivci.