Červen - měsíc myslivosti (Českobudějovický deník)

Měsíc červen byl prohlášen za měsíc myslivosti nejen proto, že v tomto měsíci se v přírodě rodí nejvíce mláďat zvěře a i ostatních živočichů, kteří ji utvářejí.
Tato nejmladší myslivecká tradice dává zejména příležitost k důraznému upozornění široké veřejnosti na alarmující problémy, které způsobují soustavné ubývání některých druhů zvěře a která nás nutí k zamyšlení, jaká je budoucnost zvěře a jiných živočichů, jaké jsou devastující změny v jejím životním prostředí.
Nelze obviňovat myslivce, že si hájí možnost co nejvíce lovit. Vždyť koroptve se neloví už téměř 60 let a dnes je již těžko v přírodě někde uvidíte. A to se s jejich hájením začalo včas.
A když uvidí lidé běžet zajíčka, mají radostný pocit, protože i ti se stávají vzácností a rovněž je většina mysliveckých spolků neloví.
Příliš mnoho jedovatých postřiků vykonalo své zhoubné dílo.
Podobně je tomu i s bažantí zvěří. Nebýt jejich vytrvalého umělého odchovu v některých honitbách, byla by situace u nich rovněž beznadějná.
V těchto dnech vyjíždí širokorozchodné a rychlopojízdné sekací stroje do luk. Jsou to vražedné stroje pro právě narozená srnčátka, zvláště když zemědělci zapomínají hlásit místo sečení den předem mysliveckým hospodářům, aby myslivci měli možnost zajistit záchranná opatření. Otřesný je pak pohled na kostičky mláďat vybalených z balíků sklizené trávy.
Dnešní způsob zemědělského hospodaření zvěři nesvědčí, zejména drobné chybí pestrost pěstování zemědělských plodin.
Velké lány kukuřice a řepky svědčí jen divokým prasatům a navíc znesnadňují myslivcům jejich lov. I když ten je dnes mnohonásobně vyšší než dříve, stále to nestačí a stává se to téměř beznadějné.
Mimo řepky a kukuřice pak většinou jen zadrátované pastviny a žádná bramborová pole, ječmeny, pšenice a ovesná pole jsou dnes v přírodě také velmi vzácná.
Ranní zprávy našeho rozhlasu nám denně oznamují četné zabití zejména srnčí zvěře auty. Řidiči jezdí příliš rychle i v místech, kde by měli předvídat pohyb zvěře. V některých honitbách pod koly aut hyne více než polovina plánovaných lovů srnčí zvěře. Většina sražení zvěře není řidiči nikomu oznámena a na silnici jsou pak viditelné jen zbytky kaluže barvy (v myslivecké mluvě krve).
Problémů a potíží má česká myslivost v současné době mnoho a není cílem tohoto článku, je všechny vyjmenovat.
Spíše je zapotřebí zdůraznit, že činnost myslivců je důležitá a společnosti prospěšná zájmová činnost.
I když také záliba a láska k přírodě, avšak také tvrdá řehole, odříkání a práce náročná na čas i finance jednotlivých myslivců.
Myslivci mají minimální hmotné požitky z lovu zvěře. Odměnou za práci a jiné náklady je radost z lovu, který je však až na posledním místě v jejich náročné činnosti.
O zvěř pečují ne proto, aby mohli více lovit, ale aby zachovali v měnící se krajině všechny druhy zvěře dalším pokolením a v co nejlepším kondičním a zdravotním stavu, udržují normované stavy podle platných zákonů a vyhlášek.
Česká myslivost byla v prosinci 2011 zapsána právem na Seznam nehmotného kulturního bohatství České republiky.
Důvodem byla zejména již z historie kulturnost úsilí myslivců a ušlechtilé tradice a zvyky České myslivosti.
Nikdy se určitě nepodaří naklonit všechny spoluobčany k příznivému pohledu na myslivost. Jde jen o to, aby to bylo co nejvíce obyvatel a ještě více těch, kteří najdou lásku k přírodě a budou rozumět ochraně zvěře a všeho živého v přírodě. A také pochopí, že regulace počtu zvěře je nevyhnutelná.