Napást se a chránit. Ochrana luk dobytkem vyjde na statisíce (Mladá fronta DNES)

Cenná otevřená prostředí v krajině pomáhají chránit pasením stáda býložravců. Tohoto způsobu obhospodařování přibývá. Ročně vyjde na statisíce korun.

STŘEDNÍ ČECHY
Z šípkového křoví na louce vykukuje chundelatá ovce. O kousek dál druhá a třetí. A taky kozy. Už zanedlouho realita devítihektarové pastviny na vrchu Vystrkov u Jinců. Ta leží v Chráněné krajinné oblasti Brdy (CHKO Brdy). Pasoucí se zvířata tady budou mít za úkol udržovat unikátní otevřené luční prostředí. Půjde o nejnovější - ale ne jediný - krok v ochranářském plánu, který by šlo s nadsázkou nazvat Napást se a chránit. "Od pastvy na Vystrkově si slibujeme údržbu bezlesí a také ochranu zdejších trilobitů a dalších zkamenělin. Jejich sběratelé tu neváhají ve velkém vykopávat díry a hrozí, že bychom o toto cenné přírodní dědictví mohli rychle přijít. Stádo bude hlídáno pastevcem a psem, což by mohlo sběratele odrazovat," vysvětluje Bohumil Fišer, vedoucí Správy CHKO Brdy.
Jen nedaleko od Vystrkova, u Padrťských rybníků, se už pase a nevědomky pomáhá 14 krav. I ony přispívají k udržení biologické rozmanitosti území, na kterém se pasou. S pomocí svého apetitu nedovolí, aby louka zarostla. Na svou labužnickou misi ve jménu ochrany přírody vyrazily počátkem léta. Podobných ploch, kde se hospodářská zvířata pasou, jsou ve Středočeském kraji desítky.

Levnější než sekání
"Na pastvu se můžeme dívat i jako na prostředek údržby krajiny. V dlouhém období zemědělství byly travní porosty lidmi obhospodařovány především ručním kosením nebo vypásáním, případně jednoduchými stroji taženými hospodářskými zvířaty," vysvětluje Jaroslav Obermayer, ředitel středočeské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). "Takové hospodaření, které bylo limitováno dostupností lidských sil, vedlo dlouhodobě k vývoji druhově bohatých travních společenstev s množstvím různých druhů bylin a na ně vázaných živočichů, hlavně hmyzu," dodává. Jen loni vynaložila AOPK v kraji na péči o chráněná území národního charakteru 4,7 milionu korun, z toho na "údržbu" formou pastvy vyčlenila 759 tisíc. Tato pastva byla prováděna na celkové ploše o rozloze 49 hektarů, která je však složena z většího množství malých ploch, nejčastěji o velikosti do 0,5 až 1 hektaru. "Kromě toho, že bývají pasené plochy často poměrně malé, bývají i špatně přístupné a musí na ně být zajištěno dovážení vody a dopravování stád z jedné pastvy na druhou, proto jsou náklady na tento druh pastvy vyšší než například náklady v pastevních areálech," upozorňuje Obermajer.
Drahé přesto nejsou. Podle Obermajera je udržování chráněných míst formou pastvy stále výrazně levnější než jejich sekání. "Je to až o polovinu lacinější než ruční sečení kosou, křovinořezem či ručně vedenou sekačkou," upozorňuje Obermajer. Pastvu coby nástroj pro udržování chráněných území používá i krajský úřad, a to v přírodních památkách Vinařická hora a Oškobrh a v přírodní rezervaci Stráně u Chroustova. "Součet nákladů na péči o uvedené plochy činí 550 tisíc korun ročně, přičemž hrazena je z toho i další nezbytná péče, jako kosení a odstraňování dřevin," uvádí krajská mluvčí Michaela Drobná. Na přírodní památky, které má krajský úřad ve správě, dává kraj každoročně kolem 6,5 milionu korun.
"K nejnákladnějším zásahům patří obnova zanedbaných ploch. Typickým příkladem je odstraňování náletových dřevin a křovin na loukách, kde se několik desetiletí nehospodařilo, přesto však ještě hostí populace ohrožených druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany," uvádí Drobná.

Divočina na scéně
Další variantou, jak chráněná území udržovat, je využití divokých zvířat. Touto cestou šli na 160 hektarech přírodní rezervace Milovice, o kterou se stará společnost Česká krajina. Porost tam spásají divocí koně, pratuři a zubři. Použití divokých zvířat je v Česku zatím ojedinělým způsobem aplikovaným jen v bývalém vojenském prostoru u Milovic. Například AOPK o použití divokých zvířat podle Obermajera zatím moc neuvažuje.
Podle nedávných informací České krajiny přitom hospodářská zvířata na rozdíl od těch divokých mohou mít i negativní vliv, a to v případě, kdy jsou ošetřována běžně používanými prostředky, které jsou prudce jedovaté pro brouky a jiné bezobratlé organismy. Úbytek těchto živočichů pak může podle České krajiny vést k ústupu některých vzácných druhů ptáků.
"Vlivem časté aplikace antiparazitik u hospodářských zvířat mizí organismy, které se v přírodě živí trusem zvířat, odstraňují jej z pastvin, a slouží tedy jako přirozená zdravotní policie," upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Podle Obermajera z AOPK jsou však tyto informace o možné kontaminaci jen prvním výstřelkem, jehož pravdivost se teprve musí potvrdit. "Osobně takový druh kontaminace nepovažuji za významný. Například spad chemických látek z ovzduší je pro pastvinu horší," upozorňuje Obermajer s tím, že zvířata používaná na pastvách zatím nejsou nijak speciálně ošetřována. Z pohledu České krajiny jsou proto možným zdrojem kontaminace. "Alespoň v případě cenných území, jako jsou národní parky, bývalé vojenské prostory a větší přírodní rezervace, by se péče o bezlesí měla obejít bez pastvy domácích zvířat," domnívá se Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
K údržbě přírodních luk a stepí je podle Miloslava Jirků v rámci ochrany přírody vhodnější používat původní velké kopytníky, jako jsou divocí koně, zubři nebo zpětně šlechtění pratuři. "Tito velcí kopytníci si zachovali přirozenou odolnost vůči běžným parazitům, takže se dlouhodobě bez plošného používání antiparazitik obejdou a výborně se jim daří," uzavírá Jirků.