Ptákům se vracejí instinkty zapomenuté na celá staletí, kopytníky využívají k lovu (Příbramský deník)

Střední Čechy
Podobný pohled zná většina lidí jen z přírodopisných filmů natáčených v Africe. Hejna ptáků klubáků sedících na hřbetech buvolů a dalších velkých zvířat, patří k tamní scenérii stejně neodmyslitelně, jako lovící lvi nebo sloni u napajedel.
Po tisíce let přitom byly podobné scény k vidění i v evropské krajině, kde hejna ptáků přitahovala stáda velkých kopytníků, jako jsou divocí koně, zubři nebo pratuři.
S jejich vymizením se rozpadly i vazby mezi oběma skupinami zvířat. S návratem velkých kopytníků se však ptákům vracejí i modely chování, které řadu desetiletí či století nemohli uplatňovat.
"Když jsme před několika lety navštívili holandský Národní park Zuid Kennemerland, upoutaly nás volavky, které hlídkovaly v těsné blízkosti, někdy i na hřbetech místních koní a praturů a lovily hmyz a malé obratlovce vyplašené velkými zvířaty. Podobné modely chování u nás tehdy nebylo možno pozorovat," popsal Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd.
Když se loni objevili velcí kopytníci v rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice, začali také místní ptáci objevovat výhody přítomnosti velkých zvířat.
"Ptáci se velmi rychle naučí přítomnosti velkých býložravců využívat. Holandské straky dříve zubry zcela jistě nikdy nepotkaly, po jejich vysazení v Národním parku Zuid Kennemerland však rychle zjistily, že jejich srst ukrývá nutričně hodnotná klíšťata. Podobně začali v Milovicích již první sezónu špačci využívat koně," doplnil Miloslav Jirků.
S domácími zvířaty většinou podobná souhra opeřencům nefunguje. "Na intenzivních pastvinách hospodářských zvířat, které jsou druhově chudé, zvířata většinou nemají co plašit a ptáci tak nemají důvod je sledovat, ani kolem nich patrolovat.
Velkou a různorodou skupinu vázanou na velké kopytníky představují také ptáci, kteří vybírají hmyz z jejich trusu. Kromě nekorunovaného krále této skupiny, dudka chocholatého, sem patří široké spektrum jinak nepříbuzných ptáků. Zejména bahňáci, brodiví a různí pěvci, například lindušky nebo konipasové.
"Právě symbióza s koňmi dala těmto ptákům jejich jméno," upozornil Miloslav Jirků.
Velcí kopytníci přitom usnadňují ptákům nejenom získávání potravy, ale také hnízdění.
"Součástí potravy zubrů a praturů, v zimě i koní, jsou i větve a kůra dřevin, které ulamují a loupou. Jindy zase lámou větve či odírají kůru při drbání. Mohou tak vznikat jizvy, kolem nichž se sice kůra zacelí, v jizvě však často zůstane ploška odhaleného dřeva, kde časem vznikne dutina. Takové dutiny využívají někteří doupní ptáci k hnízdění," konstatoval Jirků.
Právě doupné stromy v krajině citelně chybí, řada ptáků tak může hnízdit jen s pomocí člověka a jím vyrobených budek. "Je fascinující pozorovat, jak rychle se obnovují procesy, které byly po celá tisíciletí nedílnou součástí přírody," uvedl Dalibor Dostál.