Na severní Čechy útočí mývalové (Ústecký deník)

Má roztomilý kukuč a svádí k pohlazení.
Člověk by ho čekal spíš v zoo, než v českých luzích a hájích. Přesto psíka mývalovitého můžeme spatřit v severních Čechách.

Severní Čechy
Seznamte se. Ta středně velká psovitá šelma s roztomilým kukučem, jak vystřiženým z Disneyho grotesky, se jmenuje psík mývalovitý. Dříve znám i pod jménem mývalovec kuní. Bohužel, v přírodě Vám nedá moc šancí se s nám setkat. Preferuje spíš noční život a ochráncům přírody a myslivcům přidělává nejednu vrásku na čele.
"Je totiž pro naši přírodu nepůvodní. Původně pochází z východní Asie, ale v letech 1929 až 1955 jich vypustili tisíce v evropském Rusku," popisuje Václav Beran z přírodovědeckého oddělení Muzea města Ústí nad Labem.
Z Ruska pak rychle pronikl do Finska, Polska a pak dál do Evropy, včetně České republiky. Na našem území se vyskytuje prakticky plošně, od nížin až po hory.

CHYBÍ VLCI A RYS
Komu se nechce brouzdat lesy po nocích a přesto tohoto roztomilého vetřelce spatřit na vlastní oči, může zajít právě do ústeckého muzea. Jednoho vystavuje jako exponát měsíce září, samozřejmě vycpaného.
Vystavený jedinec pochází z Krušných hor. Jeho populace na našem území právě zažívá explozivní nárůst a potkat je můžete kdekoliv.
Například ale ve Finsku po fázi populační exploze přišlo její výrazné snížení. Snad to i u nás bude podobné, doufají vědci.
Jaké je tajemství takového úspěchu psíka mývalovitého? Příčiny jsou vlastně docela klasické: nemá u nás zatím moc přirozených nepřátel. Vlci i rysi patří stále k mimořádným vzácnostem našich krajů.

HODUJE U POPELNIC
Psík mývalovitý jako jediná psovitá šelma upadá do zimního spánku. Díky tomu může přežít dlouhé a tvrdé zimy ve východním Rusku. V Evropě zimní spánek tak dlouhý nepotřebuje a je možné, že postupně přestane na zimu usínat zcela.
Pro to, aby se stal invazivním druhem, má psík mývalovitý mnoho dalších vhodných vlastností. Množí se již v prvním roce života, vrh obsahuje pět až osm mláďat, jež se osamostatňují po čtyřech měsících. Dokáže rychle kolonizovat a v potravě není vybíravý. Loví hmyz, žížaly, drobné obratlovce, pochutná si i na ptačích vejcích, bobulích, ovoci či zdechlinách. Není divu, že objevil kouzlo městského života.
"Pokud ho uvidíte hodovat někde u popelnic, nebuďte překvapení. Myslivcům je sice trnem v oku, lovit ho může ale pouze myslivecká stráž a vzhledem k jeho noční aktivitě je to poměrně obtížné," dodává muzejník Václav Beran.

"Myslivcům je sice trnem v oku, lovit ho může ale pouze myslivecká stráž a vzhledem k jeho noční aktivitě je to poměrně obtížné." Václav Beran, přírodovědec