Chaty, na něž se zapomnělo? Ne tak docela (Horizont)

NÝDEK
Na svatého Václava bylo slunečno. U chaty na Filipce se sešlo na 400 turistů, aby si připomenuli zaniklou podobu příhraničních hor. Krajská historická sekce Klubu českých turistů udržuje hezkou tradici.

Každý rok nabízí milovníkům našich hor setkání u chaty, která v daném roce slaví jubileum. Loni jsme si připomněli Javorový a letos přišla řada na zdánlivě zapomenuté, chcete-li zaniklé, chaty Slezských Beskyd.
V dosahu kužele Velkého Stožku bývalo veselo. Stály a sloužily zde čtyři půvabné turistické chaty, každá jiná, každá s jiným osudem. V každé však v určitém období byla útulna Klubu českých (čs.) turistů. Jejich osudy by vydaly na samostatnou publikaci, třeba se jednou dočkáme. Já se je pokusím představit alespoň heslovitě.
Nejstarší bylo bezesporu Plenisko (chata stála na louce Polenici pod vrcholem Kyčery). Byla postavena pro pána Těšínska, arcivévodu Albrechta, v roce 1885 jako lovecký zámeček. Sloužila spolehlivě, podle dochovaných pramenů zde bylo uloveno 44 tetřevích kohoutů. Za éry následného arcivévody Bedřicha, chcete-li germanizátora Markýze Gera, zde lovcům zřídili tzv. stezník, který jim umožňoval tichý přístup k tokaništi.
Možná se stal inspirací pro značené turistické stezky. Po rozpadu Rakouska-Uherska přešla lovecká chata do správy českých turistů, kterým sloužila celé meziválečné období. Pozoruhodné je, že ji můžeme vidět i dnes. V 50. letech byla rozebrána a převezena do centra Písku.

Největší Lomozikova, nejútulnější Halamova
Největší byla Lomozikova chata pod vrcholem Sošova. Sloužila krátce, od roku 1936 do konce války. Na začátku 50. let byla rovněž rozebrána a možná ještě někde slouží, protože ji koupili zájemci údajně od Nového Jičína. Její kapacita byla úctyhodná, nabízela 120 míst k přespání.
Za možná nejútulnější lze považovat Halamovu chatu nad osadou Zimný. V polovině se hospodařilo, ve druhé veselilo. Její zánik nastal na začátku šedesátých let 20. století, kdy ze Zimného odešla většina dětí i s rodiči za pohodlnějším živobytím. Ve stejném roce zanikla i tamější česká škola.
Nejpřístupnější a nejmladší byla chata na Filipce. Stála na samém vrcholku, kde dnes najdeme trojmezní kámen, odpočívku a studnu s rumpálem. Její vlastníci, rodina Bojkova, bydleli nedaleko. Bojkové koupili parcelu na vrcholku Filipky v roce 1935 a v následujícím roce vybudovali malebnou dřevěnici. Pamětníci ještě stále žijí a vzpomínají. Mimo jiné na zábavy, při nichž místní horalé bojovali o svá děvčata. Ani tato chata nevyhořela, jak se často traduje. Potomci chatařů žijí a možná někdy postaví její repliku, novou Bojkovu chatu. Ta má však dnes nedaleko svou nástupkyni, tu si už stačilo oblíbit mnoho turistů. Její rodinný duch dokáže navodit atmosféru zašlých časů.
Zdá se, že nemusíme podléhat nostalgii. Slezské Beskydy žijí opět turismem. Je možná dravější, lyže a pohorky nahrazují kola, skejty, sněžnice a bohužel i "mašiny" na dvou i čtyřech kolech. Zaniklé chaty nahradily chaty noblesní (Bahenec, Hrádek, Lepiařovka) i objekty útulné a skromné (Filipka, Loučka, Kolibiska).

Nečekaný lidský rozměr
Setkání mělo i nečekaný lidský rozměr. Nádherné kulatiny (osmdesátku) s námi na Filipce oslavil výjimečný člověk, čestný předseda Klubu českých turistů, pan Jan Havelka. Vážil k nám dlouhou cestu z Prahy, aby se přiznal, že se u nás nabíjí pozitivní energií. Zároveň vysekl poklonu všem beskydským turistům, kteří podle jeho slov patří k nejšikovnějším v celé republice.
Oslavě a vzpomínkovému setkání nechyběly fanfáry, poctivá slezská vatra a pochopitelně ani kapela, se kterou si zazpívali i ti, kteří o čistotě svého hlasu mají pochybnosti. Že se všechno snědlo a téměř všechno vypilo, kupříkladu 600 piv, není třeba pochybovat. Patří to přece k dobrému bontonu v našich zeměpisných šířkách.
A optimistické zamyšlení na závěr. Až kůrovec dokoná spoušť, vyrostou nové, zdravější lesy, pak naši potomci budou moci stopovat velké šelmy, pozorovat orly, kteří k nám občas zaletí, a určitě budou chtít zahlédnout nebo uslyšet tetřeva hlušce v toku. Slezské Beskydy nezahynou, ani chaty na jejich hřebenech.

• Předchozí
• Následující