S lidmi a mezi nimi nacházel Zdeněk Kunert cíl svého snažení (Slovácký deník)

Uherské Hradiště
Devadesátka není žádný věk - aspoň ne pro Zdeňka Kunerta (na snímku), někdejšího ředitele Lesního zvodu Buchlovice. Křížky, které nese na svých bedrech, jistě vykonaly své, přesto je stále napřímený, usměvavý, s pevným krokem a se svěžím úsudkem.
Nitka jeho života se začala odvíjet ve Vícově, ležícím v úpatí Drahanské vrchoviny. Vystudoval vysokou školu lesnickou a stal se lesním inženýrem, který pracoval v různých hospodářských funkcích. Jako člověk vstupující do lesa s láskou, uviděl v něm víc, než lhostejný poutník. Jeho pohled na les, továrnu pod širým nebem, byl navíc obohacený odborným vzděláním. Proto dohlédl nejen jako lesník a později jako ředitel buchlovického lesního závodu pod povrch věcí a nacházel souvislosti, které zůstaly pouhému milovníku lesa utajeny.
Zdeněk Kunert byl duší i srdcem bývalého Lesního závodu Buchlovice. Pro vedoucí funkci měl potřebné vzdělání a spoustu zkušeností, které svým podřízeným, polesným, technikům a lesníkům ochotně předával v někdejších závodních školách práce, a to přímo pod korunami lesních velikánů, v mladých lesních kulturách, prořezávkových či probírkových porostech.
Dokázal vytvářet strategii lesního závodu, směřující ke stanoveným cílům a ke splnění hospodářských úkolů.
Nikdy nepreferoval svůj osobní "píseček", vždycky hleděl co nejvíce prospět druhým, spolupracovníkům, lesního závodu, který bezmála třicet let řídil, pracujícím, pro něž se angažoval prostřednictvím řady poctivě vykonávaných funkcí. Pod jeho vedením získal Lesní závod Buchlovice několikrát titul Nejlepší lesní závod v rámci Jihomoravských státních lesů.
Jako bývalý lesní jsem u Zdeňka Kunerta obdivoval opravdovost, s níž se jako ředitel pouštěl do svěřených úkolů, jeho houževnatost, vytrvalost, nepoddajnost přes všechny překážky, na které občas narazil. Svědomí, odborné a praktické znalosti, ale i průbojnost ho vedly vlastní cestou. Byl o ní přesvědčen, že je správná, a tou že půjde, ať se děje, co se děje.
V práci pro lesy v Chřibech, pro lidi, s lidmi a mezi nimi nacházel cíl svého snažení.
Doma měl Zdeněk Kunert oporu v manželce. Bez její pomoci by nemohl stihnout dobře plnit svěřenou hospodářskou funkci a ještě se naplno věnovat funkcím veřejným, myslivosti, přednáškové činnosti a publikování v odborných lesnických i mysliveckých časopisech. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil knihami s názvem Za kloboukem zelený úlomek, V loveckém okouzlení či Lovy pod Buchlovem. Vědomí opory své manželky bylo pro něj součástí životní jistoty. Tolik potřebné jistoty.
Přeji k jeho dnešním 90. narozeninám Zdeňku Kunertovi jménem svým, bývalých spolupracovníků Lesního závodu Buchlovice i redakce Slováckého deníku, v němž také publikoval články, aby si v dalších letech užíval hodně zdraví a nechyběla mu stálá duševní i tělesná svěžest a pohoda.
Zdeněk Skalička, Velehrad