Divoká zvířata ve městě (Doma DNES)

Je vcelku logické, že vznikne-li na Zemi nějaké nové prostředí, nezůstane bez života. Vytvoří-li se výbuchem sopky ostrov kdesi v oceánu, po čase se na něj i ze vzdálené pevniny dostanou rostliny a zvířata. A postupně jich přibývá. I naše města jsou takovými ostrovy.

Protože mají divoká zvířata blízko do měst, přibývá jich zde výrazně rychleji, než kdyby žila uprostřed oceánu. A rychlost se zvyšuje také tím, jak okolí měst (postaru venkov) degraduje pod tlakem zástavby, agroprůmyslu i turistiky. Mnoha divokým druhům zvířat začíná být lépe ve městech než na venkově. Mají tu množství úkrytů i potravy, je tu tepleji a chybí jim zde přirození nepřátelé, včetně myslivců. Stačí, když se zbaví strachu z blízkosti lidí a zvyknou si na nebezpečí v podobě skleněných stěn, nejrůznějších drátů, husté dopravy v ulicích či všetečných, přírody neznalých obyvatel.

PANELÁKY MÍSTO SKAL

Že život ve městech může být výhodný, brzy zjevně pochopila zvířata původně sídlící ve skalách. Vysoké domy s občasnými dutinami, římsami, výklenky či jinými úkryty lákají celou řadu druhů. Ptáky, jako jsou kavky, poštolky, rorýsi či rehci, i savce, například netopýry, ale i dost neoblíbenou kunu skalní. Ostatně v žebříčku neoblíbenosti se jí z ptáků vyrovná tzv. ‚věžák‘, tedy městský holub, který kdysi býval divokým holubem skalním.
Zvířata lesní jsou, co se týče,okupace‘ měst, pomalejší, ale zjevně postupují. Objeví se jeden druh, po pár letech další a další... Jako by se po sobě opičily. Ještě před několika desítkami let byste ve městech nepotkali kosy. Mnohem později je následovaly hrdličky, ještě později první sovy – kalousi a puštíci. Ačkoli už před nimi byl na lidská sídla téměř stoprocentně vázaný sýček obecný, kdysi nejběžnější sova, která žila i ve městech. Dnes je u nás nejvzácnější sovou, která z našeho území pravděpodobně brzy zcela zmizí.
Pozorní obyvatelé měst si určitě všimli i strak. Ani ty se ještě nedávno ve městech nevyskytovaly. Dnes nás iritují svým přirozeným chováním – tedy tím, jak beze studu loví bezbranná mláďata všech druhů, tedy i těch původně lesních. A zcela nově jsme rovněž svědky invaze holubů hřivnáčů.
Abychom nezůstali jen u ptáků, také lesní druhy savců se stěhují blíž k lidem. Známým fenoménem jsou jezevci a lišky běžně žijící v Londýně. Jenže tyto druhy stále více potkáváme i mezi domy v Česku. A samozřejmě běžnými,měšťáky‘ už jsou ježci, veverky, zajíci, srnci, které následují i značně nežádoucí divoká prasata. V Itálii na okrajích měst pak tradičně žijí také vlci. Místní je však mají rádi, vždyť podle pověsti nebýt vlčice, nebylo by Říma. Nás v Česku založení Říma tolik,nebere‘, zato nám tam straší Karkulka. A tak to u nás mají vlci těžké – až k městům si je asi nepustíme.

STĚHUJEME SE NA BALKON!

Nelze zapomenout ani na zvířata vodní, neboť i ta se rozhodla, že s lidmi jim bude líp. Městské ptáky totiž tradičně krmíme. Sice nezdravě, zato však masově. A tak není divu, že na hladinách městských řek a vodních nádrží často není k hnutí. A protože tam prakticky není místo k hnízdění, vyřešily to třeba divoké kachny tak, že přestaly hnízdit u vody. Hnízda si zakládají na střechách domů nebo na balkonech, přičemž se spoléhají na to, že se pak s kachňaty k vodě – do rohlíkového ráje – nějak samy či s pomocí ochránců přírody dostanou.
Podivným mokřadním ptákem, který se ve městech západní Evropy usídlil už před lety, je slípka zelenonohá, kterou už lze občas zahlédnout i v našich městských parcích. Uvidíme, zda ji bude následovat i husa berneška kanadská, která se coby obyvatelka měst prosadila nejdříve v Severní Americe a o pár let později i v západní Evropě.
Co se týče chlupatých obyvatel městských vod, tak třeba bobrů je u nás tolik, že jenom v Praze na Vltavě bydlí už ve třech lokalitách. Nepůvodní nutrie je lepší snad ani nezmiňovat...
O zvířecích expanzích, invazích a okupacích by se daly psát tlustopisy. Ovšem fakt, že ve městech potkáváme čím dál víc zvířecích druhů, rozhodně neznamená, že se tu zvířata mají dobře. Spíše je to doklad, že jejich přirozené prostředí je na tom už tak špatně, že město i se všemi svými nástrahami je pro život o něco lepší volba. 

Rorýs obecný
V současných vedrech bohužel rorýsi poznávají, že dutina v paneláku přece jenom není totéž, co dutina ve skále. Teplotní podmínky v umělých dutinách, které jsou často v těsné blízkosti plechových střech, jsou natolik děsivé, že mláďata rorýsů, než aby se upekla zaživa, radši vyskakují z hnízd ven. Na přelomu července a srpna přijaly záchranné stanice více než 60 mláďat rorýsů, která svůj pád z výšky šťastnou náhodou přežila.

Mufloni a havrani
Co mají společného? Využívají služeb našeho zdravotnictví. Stádo muflonů v areálu pražské Thomayerovy nemocnice je vyhlášené. Může sice volně odcházet do sousedního Kunratického lesa (z lesa dále nemůže, protože ten už dávno odřízlo od venkova Jižní Město), ale nejvíce času stejně tráví mezi ploty nemocnice. Je pod intenzivním dohledem několika primářů, péčí zdejších sestřiček i pacientů. Dá se říci, že jsou psychickou vzpruhou pro všechny zúčastněné. Produkci bobků jim všichni tolerují. Oproti tomu havrani polní houfně hnízdící na stromech psychiatrické léčebny v Opavě jsou sice také slavní, ale pokud jde o pocity lidí, budí ty negativní. Trus jim tolerován není, krákání jakbysmet. Na zdejší pacienty prý mají neblahý vliv, a tak se stali předmětem několika petic a protestních dopisů. Jenže ač neoblíbeni, požívají zákonné ochrany, a tak k jejich vypuzení asi hned tak nedojde.

Holub hřivnáč
Holubi hřivnáči, dříve jen plaší lesní ptáci, osídlují města postupně od západu. Začali kdesi ve Francii v 80. letech, přeskočili do belgických a německých měst a na přelomu tisíciletí se objevili první,náletníci‘ i v městech českých. Jejich počty každý rok stoupají. Zajímavé přitom je, že v jejich původním venkovském prostředí jich neubývá. A navíc se podle všeho zdá, že spolu,stará lesní‘ populace hřivnáčů a ta,nová městská‘ vůbec nekomunikují. Jako by šlo o dva samostatné druhy.

Netopýr hvízdavý
Netopýra hvízdavého bychom mohli přezdívat plzeňský fantom. Právě v Plzni totiž už řadu let dochází k podivnému jevu – vždy od poloviny srpna do poloviny září zaletují často ohromná hejna těchto netopýrů do bytů. Představte si, že jdete spát. Je vedro, a tak necháte pootevřené okno... a v noci se probudíte obklopeni stovkou zmatených netopýrů hvízdavých. Nebo odjedete pryč na víkend a po návratu zjistíte, že se vám do kuchyně ventilačkou protáhlo hejno netopýrů, kteří zalezli za sporák, do lustru, pod obrazy, prostě jsou všude. Největší hejno těchto okřídlených squatterů čítalo 395 kusů! Místní záchranná stanice je nešťastná, stejně jako majitelé bytů.

Více práce pro záchranné stanice
Bezprostřední soužití zvířat s lidmi ve městech přináší až na výjimky potěšení a radost lidem a jisté drobné výhody i zvířatům. Zároveň však mimořádně zatěžuje záchranné stanice. Ocitne-li se totiž zvíře ve městě v nouzi, vždy se najde někdo, kdo si toho všimne a chce mu zajistit pomoc. Občas se také zvířata připletou lidem tak, až to není milé. Někdy se najde řešení konfliktní situace dobré pro obě strany, jindy to bez určité tolerance ze strany lidí nemůže dobře dopadnout. Vždy však je účelné pokusit se řešení hledat a najít. Nebojte se v takových případech obrátit na odborníky. Například na Český svaz ochránců přírody (www.csop.cz) nebo na záchranné stanice (www.zvirevnouzi.cz).

Zdroj: Doma DNES, 24. 8. 2022