Medvědi nevědí (Právo)

Slovenskem obchází strašidlo! Ale není to strašidlo, je to medvěd hnědý, zvaný brtník. Nestraší, ale způsobuje opravdu
problémy. Na středním Slovensku se medvěd začíná tlačit do měst a vesnic a stále častější kontakty a konflikty s člověkem
vyvolávají obavy. Především jde o to, že medvědi si zvykají na snadnější způsob obživy, hrabou se na smetištích a v
kontejnerech, sklízejí úrodu ze zahrad. Při setkání s člověkem se buď dají na útěk, nebo se postaví na obranu, či zaútočí.
Zatímco obavy z útoků rysa či vlka na člověka jsou liché, útoků medvěda je třeba se oprávněně obávat. A je třeba jim
předcházet.

Medvěd hnědý měl rozsáhlý areál výskytu sahající od Evropy přes severní Asii až po Japonsko a Severní Ameriku. Na tak
velkém území rozeznáváme několik takzvaných poddruhů, které však neztratily schopnost se mezi sebou rozmnožovat.
Evropská populace medvěda hnědého zahrnuje poddruh brtník, jehož areál sahá až na Sibiř. Kromě některých ostrovů obýval
medvěd hnědý v minulosti celou Evropu. Kvůli zemědělské kolonizaci, ničení vhodných biotopů i aktivnímu lovu medvědů se
však jeho areál zmenšil asi na čtvrtinu původní rozlohy, ve kterém se vyskytuje asi 50 tisíc medvědů . Odhad zahrnuje i
evropskou část Ruska, kde se vyskytují plné tři čtvrtiny evropské medvědí populace. Mezi další významné oblasti výskytu patří
Skandinávie, Karpaty a Alpy. I v kulturní krajině je soužití medvěda s člověkem možné, ale není tak bezproblémové jako soužití
s vracejícím se sokolem či syslem. Zde neplatí, že je třeba nechat medvěda na pokoji a on nechá nás.

Především je třeba medvědy vytlačovat z měst a lidských sídel a zároveň nechávat rozsáhlé oblasti bez lidského vlivu
(divočinu), kde moho u medvědi v klidu přebývat. Je třeba medvědy dostat z civilizace a je už jedno, jestli se tak stane legálním
odstřelem, odchytem, repelentem či jinými „mírnými donucovacími prostředky“.

Medvěd je divoká šelma, ale v civilizaci se mění na agresivního somráka. Jistě, přejme si, aby v krajině s námi žil medvěd
spolu s dalšími velkými šelmami. Ale chceme opravdu vídat medvěda , jak se prohrabuje v popelnici? Já tedy rozhodně ne!
Poslední „ryze český“ medvěd byl zastřelen v roce 1856 na Šumavě. Naopak na Moravě, kam měli možnost přicházet ze
Slovenska, se medvědi udrželi déle, až do roku 1887. Od té doby jsme si odvykli a v českých a moravských horách už dnes s
medvědem nikdo nepočítá.

Do Beskyd se medvědi začali vracet v sedmdesátých letech 20. století, když expandovala slovenská populace, a nyní se tam
nepravidelně vyskytuje několik málo jedinců. Příležitostně se objevují i jinde. Poslední souhrnné vyhodnocení výskytu medvěda
za území ČR je z let 2012 až 2016, kdy byl výskyt prokázán na 2,8 % území ČR.

V Česku není žádný program na vysazování medvědů , přesto i k nám se medvědi začínají spontánně vracet. A je třeba s tím
počítat. Medvědi nevědí, co je rezervace a národní park. Nedokážou rozlišit potraviny v odpadcích od přirozené potravy.
Paradoxně nikoliv jen kvůli lidem, ale i kvůli medvědům samotným bude lépe, když zůstanou v divočině.

Zdroj: Právo, 12. 7. 2022