Přihlásit

Reportáž z lesa, kam čtyřicet let nesměla zvěř ani lidé (asz.cz)

  • Kategorie: Zprávy z oboru myslivost

Stojíme u plotu z betonových sloupků, pletiva a ostnatého drátu. Odděluje čtyřicetosm hektarů lesa, kam čtyřicet let neměla přístup zvěř ani lidé. V polesí Svatá Anna u Dobříše byl totiž muniční sklad a kasárna, o kterých neměla veřejnost vědět.
Aby úkryt obstál před pohledy ze všech stran, včetně pohledu shora, omezilo se v lese hospodaření na minimum. Neprovádělo se tu žádné plošné kácení stromů. Dnes je les na Svaté Anně příkladem ideálního lesa – roste tu třináct druhů stromů, různě starých, od nejmenších semenáčků po střední i horní stromové patro. Les přestál v dobré kondici i sucha posledních let. A výrazně ho nepoškozuje ani zvěř, která sem už zhruba deset let může.

„Je to prostřený stůl, kde je všechno v nadbytku,“ popisuje současnou podobu lesa ředitel Lesní správy Zbiroh Robin Ambrož, který vede lesnické hospodaření pro majitele lesa společnost Colloredo–Mannsfeld.

Velká a pestrá potravní nabídka pro zvěř je důvod, proč v lese jsme i my – novináři. Přesvědčit se, že je možné mít zdravý les a přitom v něm mohou žít i srnky, jeleni, daňci nebo divoká prasata.

Přírodě stačila tato šance, aby byla dost odolná. Dnes už tu zvěř nedělá takové škody. Poškození se sice děje, ale les je zvládá,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí DUHA, které nás do lesa u Dobříše pozvalo, aby vysvětlili své připomínky k novele zákona o myslivosti. Ta se má v poslanecké sněmovně projednávat v pátek 18. června.

Dejte mi na chvíli pokoj 

Rozdíl Svaté Anny a klasického hospodářského lesa je právě v desítkách let, kdy byl les ponechaný nerušené přirozené obnově. Během nich dorostl do podoby, kdy si vytvořil dostatečnou odolnost, aby snesl to, že se na něm živí vysoká zvěř.

Hospodářské lesy v Česku ale takovou možnost regenerace nemají. Stromky jsou okousány zvěří, jakmile dorostou 30 – 40 cm. Tedy ještě předtím, než se dostanou do lesnické evidence. Zvěř si vybírá jako potravu především listnaté stromy, popřípadě i jedle – zkrátka ty stromy, které jsou v lesích vzácné.

„Pokud se nevyřeší škody zvěří, veškeré řeči o adaptaci lesů na změnu klimatu nemají smysl,“ soudí Vladimír Zatloukal z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů. Zatloukal studoval, v čem se les na svaté Anně liší od jiných lesů v oblasti, které nebyly oplocené. A zjistil, že je to především v tom, jak se daří růst malým semenáčkům stromů.

Zatímco v oploceném území odrostlo 6 088 kusů stromů na hektar, v neoploceném lese to bylo jen 1 666 kusů, to je 3,7krát méně. V oploceném lese se přirozeně zmladila i jedle, což se mimo oplocenou plochu dělo minimálně. A pokud v neoplocené lese přeci jen jedle začala růst, nepřežila. Sežrala ji zvěř. Výzkum vlivu zvěře na stav lesa pochází z let 2005 a 2006 a prováděl ho IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů.

Výzkumná zpráva dochází k závěru, že zvěř do lesa patří, ale jen v únosných stavech působících ekologicky únosné škody. Ty se podle vědeckých závěrů dají vyčíslit tak, že zvěř spase nebo poškodí 20 % nově rostoucích stromků. Tato míra je ale v Česku vysoce překročena. A kvůli vysokým stavům zvěře v lesích se pak vydávají obrovské částky na výsadbu a ochranu stromků před okusem. Tyto vícenáklady v důsledku poškozování obnovy zvěří mají podle závěru studie činit 576 milionů Kč ročně.

„Je potřeba překonat určitou úživnou hranici a atraktivitu nedostatkových stromků, kdy už les zvládne odrůstat,“ vysvětluje Zatloukal. A tuhle šanci by lesu mělo dát to, že se dočasně sníží počet zvěře v ní žijící. Prostě se bude více lovit, dokud se les neobnoví do stavu, kdy zvěře zase může být více, protože i les bude více fit – bude v něm více malých stromů, více druhů.

Tento požadavek ale naráží na nesouhlas těch, kdo u nás se zvěří nejvíce hospodaří, a to myslivců. Jejich největší organizace, Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), nesouhlasí s tím, že by se na zavedeném způsobu hospodaření mělo něco podstatného měnit. Souhlasí sice s tím, že lesy nejsou v dobrém stavu, ale mají výhrady k většině navrhovaných úprav mysliveckého hospodaření.

Příkladem tohoto nesouhlasu je novelizace myslivosti přijatá v roce 2019, která požadovala větší kontrolu nad tím, jak myslivci v lesích loví – část pravomocí plánování a kontroly lovu přesouvala na státní správu, která měla zajistit objektivnější posouzení, než které provádí samotní myslivci. Po myslivcích se měly vyžadovat důkazy, tzv. markanty, že skutečně loví tolik zvěře, kolik tvrdí. Tato novela byla i přes její schválení parlamentem silně kritizována zástupci ČMMJ. Před dvěma týdny byla takzvaným přílepkem k invazní novele zrušena. Ještě předtím, než začala platit, což mělo být letos v listopadu.

„Od myslivosti je teď očekáváno, že ubere ze svých práv. Proto ta neochota,“ vysvětluje odpor k úpravám mysliveckého hospodaření Vojtěch Macek ze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL). SVOL patří mezi osm organizací, které se spojily ve svých požadavcích na změnu myslivosti. Společně se snaží prosadit, aby novelizace zákona o myslivosti byla postavena na tom, že se lov zvěře bude odvozovat od míry poškození lesa.

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.