Vydry a kormoráni vyžírají ryby z řek, může za to však člověk (tyden.cz)

Přemnožený kormorán v severní Evropě a chráněná vydra dokážou dát pstruhům a lipanům pěkně zabrat, někde po nich sotva zbyde šupina. Může za to nešetrné chování člověka k řekám, které jsou narovnané a vybagrované a ryby se nemají před predátory kde schovat, říká Pavel Vrána, ichtyolog z Českého rybářského svazu.

Většina stojatých vod je nyní zamrzlá, jak se to projevuje na škodách způsobených kormorány? Zaměřili se na tekoucí vody a tedy i rybářské revíry?
Tuhá zima a s tím spojené zamrznutí stojatých vod znamená téměř automaticky zvýšené ztráty na rybí obsádce tekoucích vod v důsledku působení kormoránů. Ti se soustředí na nezamrzlé části revírů, kde v důsledku jejich činnosti dochází k stresování, zraňování a usmrcování ryb. To se pak v jarním období projevuje zvýšenou mortalitou, náchylností k nemocem a sníženou reprodukcí ryb.

Budou některé toky kvůli kormoránům bez ryb?
Zcela bez ryb nebudou, část populace vždy přežije, ale v zasažených úsecích revírů dojde k poklesu obsádky v řádech desítek procent. Jsou dokladovány případy, kdy došlo ke ztrátám vyšším než 90 procent. Umíte si představit, že by se něco podobného stalo v průběhu jedné zimy u nějakého jiného druhu živočicha? Nebo u lidí?

Co to s populací ryb v řece udělá?
Problém je v tom, že jestliže se takový stav opakuje řadu let po sobě, dojde k výpadku celých ročníků, ztrátě generačních, neboli matečních ryb a podlomení genetické základny celé rybí obsádky se všemi negativními důsledky.

Máte přehled, kolik je kormoránů letos v jednotlivých krajích a kde páchají největší škody?
Podle zjištění ornitologů přetáhne přes naše území v průběhu roku kolem 100 tisíc kormoránů. Někteří se zdrží jen na krátko, jiní zůstanou celou zimu, další se u nás drží celoročně. Nejvíce škod nám dělají kormoráni, kteří u nás zimují, tedy zdrží se od podzimu do jara - na dobu přibližně 120 dnů.  Český rybářský svaz, jak už z názvu vyplývá, není organizací, která by měla tak říkajíc v popisu práce sčítání ptactva - v určitých regionech sčítání provádíme, ale stanovit z takového sčítání komplexní počty kormoránů v jednotlivých regionech by bylo zavádějící. Můžeme pouze konstatovat, že letos máme na našich revírech více kormoránů než v předchozích letech, především v souvislosti s nízkými teplotami a zamrznutím rybníků a nádrží, jak již bylo zmíněno výše.

Jaké škody dokážou kormoráni způsobit?
Letos jsem sčítal několik nocovišť, například v Roztokách u Prahy jsem napočítal 1143 kormoránů. Každý pták zkonzumuje v takovýchto mrazech minimálně 0,5 kg ryb za den, to znamená, že kormoráni na tomto nocovišti každý den zkonzumují minimálně 572 kg ryb. Vynásobeno 75 korunami za kilogram ryb to znamená denně ztrátu skoro 43 tisíc korun, vezmeme-li cenu vánočního kapra, ale žerou i podstatně cennější ryby. Vynásobte si tuto hodnotu 120 dny, po které zde tito kormoráni zůstanou. Podobných nocovišť je řada a škody jdou do desítek miliónů korun. ČRS je spolkem, který si na zarybnění vybírá peníze z poplatků svých členů. Je logické, že si takové ztráty nemůže dovolit ani my, ani populace ryb v našich revírech, a že podnikáme kroky k nápravě této situace. Tady již často nejde jen o finanční ztrátu, ale o holé bytí ryb v našich tocích.

Jaká je možnost ochrany ryb před kormorány, co se proti nim dá dělat a co proti nim děláte? Střílet, plašit, v Plzni prý zkoušeli přes vodu natáhnout provazy...
Ochrana ryb před kormorány je obtížná z řady důvodů. Pokoušíme se získat výjimku k plašení a odstřelu kormoránů, nicméně řada pozemků kolem vod je nehonebních, například hustě zalidněné oblasti nebo chráněné krajinné oblasti, kde se nesmí lovit, takže na nich žádné výjimky na odlov a plašení stejně nedostaneme. K tomu můžeme připočítat obecně nízkou ochotu některých úředníků udělovat výjimky k plašení a odstřelu kormoránů a nutnost žádat o druhou výjimku dle § 39 zákona o myslivosti.

Co je třeba udělat pro získání povolení k odstřelu?
Řízení související se získáním výjimky se táhnou měsíce, v průměru trvá vyřízení celé výjimky přes rok a její platnost je časově omezená. Podmínky stanovené orgány ochrany přírody jsou zbytečně svazující a navozují dojem skryté formy ochrany. Pro porovnání na sousedním Slovensku mají celostátní výjimku na odstřel kormoránů, u nás se naopak všichni zaklínají Evropskou unií a vyhodnocováním vlivu odstřelu na populaci kormoránů, ačkoliv všichni víme, že současnou populaci kormoránů nejsme v našich podmínkách schopni dostupnými prostředky ovlivnit. Našim cílem je toliko odklonit kormorány od klíčových zimovišť ryb, tedy míst, kde se ryby koncentrují ve velkých počtech, aby společně přečkaly nepříznivé a energeticky náročné zimní období.

Nejde kormorány prostě jen vyplašit a zahnat?
Zkoušeli jsme i různé alternativy, ale opět narážíme: zvukové plašiče vadí rekreantům a jejich psům, natažená lana mohou údajně ohrozit labutě, racky a jiné vodní ptáky, na pouhé plašení slepými náboji a petardami si kormoráni rychle zvykají. V zahraničí se pokusně zkoušely instalace jakýchsi umělých rybích úkrytů. Jenže není to perverzní? Místo abychom měli revír s přirozenými úkryty, budeme je uměle vytvářet...., navíc instalace takových rozměrných objektů je nákladná na výrobu a údržbu a aplikovatelná pouze na menší stojaté vody. V tocích by zřejmě vadila správci povodí  kvůli povodním jako překážka v toku. Jediným skutečně účinným a univerzálním řešením je záplašný odstřel, o který musíme požádat členy mysliveckých sdružení a samozřejmě jim takovou činnost musíme zaplatit.

Odškodňuje stát škody způsobené kormorány?
Stát se snaží o částečné nahrazení škod. Zvláště v posledních měsících se zdá, že MZe a MŽP hledají společnou cestu při řešení této problematiky. Nicméně, musíme si přiznat, že jsou druhy ryb, které si prostě za peníze nekoupíme - buď je nikdo neprodává, nebo je vůbec nejsme schopni uměle reprodukovat. Navíc kvalita nakoupených rybích násad nikdy nedosáhne kvality ryb z volnosti. Základ problému leží zcela jinde. Chceme-li pomoci našim rybám, musíme dosáhnout ekologicky příznivého stavu našich toků. Dokud naše toky trpí rozsáhlými prohrábkami a jejich břehy jsou násilně (a často nesmyslně) regulovány, nemají ryby dostatek úkrytů, kam by se před rybožravými predátory mohly schovat. Negativně působí také jezy a přehrady  - umělé překážky, které ryby nemohou překonat a proti kterým je mohou rybožraví predátoři bez problémů nahánět. Navíc je většina přehrad a jezů osazena hydroelektrárnami, které způsobují, že voda v podjezí nezamrzá ani v tuhých mrazech a úseky v těchto částech jsou celou zimu kormoránům přístupné.

Jak "zlý" je kormorán třeba ve srovnání s vydrou nebo volavkou?
Na rozdíl od volavek umí kormoráni lovit ve skupině a spolupracují při lovu kořisti. Navíc se za ní dovedou aktivně potápět do velkých hloubek či pod led. To zvyšuje jejich efektivitu při lovu kořisti v zimním období. V současné chvíli představuje kormorán velký klíčového rybožravého predátora na mimopstruhových revírech. Zatímco se před asi 20 lety objevili v Česku první kormoráni jako víceméně ornitologická rarita, dnes naplňují všechny znaky nepůvodního invazního druhu, který likviduje naší přirozenou ichtyofaunu. A na rozdíl od rybářů při tom nedodržuje denní doby lovu, doby hájení, či nejmenší lovnou míru.

A co ta vydra?
Je dnes na většině pstruhových revírů klíčovým rybožravým predátorem. Její stavy rostou, regulace početních stavů vyder není povolena žádná, náhrady za škody způsobené vydrou na našich tocích se nevyplácejí. K tomu můžeme připočíst fakt, že ačkoliv je vydra naším původním druhem, naše ryby v předchozích minimálně 100 letech žádnou vydru neviděly, takže na ní nejsou adaptované. Než se stačí adaptovat, jsou mrtvé. Navíc se vydra, podobně jako kormorán, umí potápět a lovit ryby v hloubce také během zimy, kdy mají ryby snížený metabolismus a měly by odpočívat a spořit energii.

Dříve vydra nevadila?
Obecně můžeme tvrdit, že zatímco množství rybožravých predátorů v posledních létech prokazatelně roste, podmínky pro život ryb se viditelně zhoršují, protože ubývá vody, přibývá regulací řek, množí se problémy s dodržováním průtoků pod hydroelektrárnami, dochází ke smyvům ornice a její deponaci ve vodotečích, stoupá znečištění mikropolutanty a tak dále.  Za takového stavu nelze složit ruce do klína a alibisticky tvrdit, že: "To je holt příroda..." a že si "...ryby musí nějak poradit". Jistě, stále je to příroda, ale ovlivněná člověkem do té míry, že ryby v našich revírech potřebují občas podat pomocnou ruku, aby byla v takto změněné přírodě zachována určitá rovnováha. Netvrdím, že je to dobré. Ale je to lepší než spoléhat na lehce utopistický sen o všemocné matce přírodě, která vše správně řídí, uprostřed změněné a přelidněné kulturní krajiny, ve které v současné chvíli žijeme.