Norský venkov se bouří proti městům. Kvůli vlkům (ČRo - wave.cz)

V zemi, kterou v září čekají parlamentní volby, přerostl na první pohled marginální střet o odstřel chráněné psovité šelmy ve vysoce politické téma. V  "boji o vlky" totiž na povrch vyhřezává potlačovaný konflikt mezi norským venkovem a městy.

Britové vedou spory o lov lišek, Norové zase o odstřel vlků. Zvíře, které před jedním stoletím z Norska vymizelo, si do země v 80. letech znovu našlo cestu, přišlo sem z Ruska. Dnes žije na území Norska mezi 60 a 70 vlky, když nepočítáme dalších 25 šelem, které se pohybují v hraničním pásmu se Švédskem. Domovem jim je kraj Hedmark na jihovýchodě země.A právě odtud pocházela většina protestujících, kteří v průběhu ledna dvakrát oblehli norský parlament. Důvodem bylo rozhodnutí ministra životního prostředí Vidara Helgesena z konce minulého roku umožňující norským krajům realizovat odstřel "pouze" patnácti vlků namísto plánovaných zhruba padesáti.
"Vlci se přibližují k našim domům a farmám, zabíjejí psy, požírají losy. Lidé mají strach," svěřil se francouzskému deníku Le Monde jeden z organizátorů protestů Stale Stoen. Terčem demonstrantů se nicméně nestal ministr, ale města obecně. "Ano vlkům, ale ve městech!" znělo hlavní heslo protestních akcí. Z "vlčí kauzy" se tak rázem stal daleko zásadnější projev nevole, ne nepodobný společenským náladám, které se výrazně prosazují i v jiných částech světa. Protivlčí tažení sjednocuje Kouzlo "protivlčího" protestu spočívá v tom, že spojuje značně nesourodé složky norského venkova: dělníky, lovce i vlastníky lesů. Jednotného nepřítele vidí tito lidé v městské střední třídě, jejímž centrem je hlavní město Oslo. Není přitom důležité, že odborníci ujišťují, že vlci útočí jen v naprosto ojedinělých případech. Strach z vlků živí frustraci, kterou norští obyvatelé venkova cítí vůči obyvatelům měst, resp. současným politickým elitám. Přestože v sousedním Švédsku žije podstatně početnější vlčí populace, čítající přes 400 příslušníků, podle průzkumu politoložky Camilly Sandströmové vycházejí Norové z porovnání se Švédy co do náklonnosti k těmto šelmám jako ti méně tolerantní. Průzkum ale zároveň ukázal, že na státní příslušnosti vlastně zas tak nezáleží. Rozhodujícím faktorem je, zda s vlky žijete v těsné blízkosti, nebo ne. Jak ve Švédsku, tak v Norsku obyvatelé dotčených krajů s odstřelem vlků jednoznačně souhlasí. Zatímco ale u prvně zmíněné země hovoříme o 9 % obyvatelstva, u té druhé je to plných 30 %.Na nespokojenosti norského venkova je ovšem zarážející jedna věc: regiony mají v norském politickém systému ohromný vliv. Norský stát uděluje nejvyšší zemědělské dotace na světě. Zdejšímu zemědělskému sektoru na rozdíl od těch ostatních zatím nehrozí povinnost snižovat emise skleníkových plynů. Ve srovnání s ostatními zeměmi světa se navíc ve skandinávské ropné velmoci rozdělují peníze mezi městy a venkovem daleko rovnoměrněji. Přesto to ale nestačí. Podobně jako ve Švédsku i v Norsku mladí lidé prchají z venkova do měst. A možná i to je jeden z důvodů, proč se norský venkov cítí městy a politickou reprezentací opomíjený. Jakékoli nařízení centrální vlády, které má dopad na život na venkově, pak může přerůst v závažný problém.