I kvíčaly ohlašují na Vysočině jaro, na talíř už nepatří (Vysočina)

Dnes je kvíčala celoročně chráněna. Takže již nepoznáme, zda kulinářskou latinou je tvrzení, že nejchutnější kvíčaly na talíři byly ty, které se živily kuličkami jalovce

Žďárské vrchy
Sousloví "první vlaštovka" označuje událost, která věští zásadní změnu. Ovšem již Aristoteles radil nedělat závěr z jednoho náznaku a proto ctil příměr o první vlaštovce, která ještě jaro nedělá.
Obdobně to bude s dalšími opeřenci, nevyjímaje drozda kvíčalu, na Žďársku lidově zvaného "ořešák". Právě nastává čas, kdy samice začne snášet vajíčka a většinou ona sama na nich bude sedět.

"Vezmi asi 24 kvíčal nebo drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni, ptáky přemej.
Pokrájej několik cibul nebo jednu velkou na nudličky, vymaž kuthan hodně máslem, cibuli naň vysyp, ptáky, trochu osolené, na kuthan narovnej a tak dlouho je péct nechej, až cibulka hezky zčervená; pak je vezmi ven, prsíčka pěkně vykrájej a na jiný kuthan narovnej. Odřízky v moždíři dobře utluč, ke hnědé cibuli dej a chvilenku dusit nechej. Nalej pak na to půl žejdlíka rakouského vína a tři čtvrtky hovězí polívky, přidej k tomu půl strouhané, do zlatova usmažené žemličky, nech trochu povařit, pak na prsíčka proceď, nech ještě chvílku vařit, přidej citronové kůry, pěkně na mísu urovnej, omáčkou polej a věnec z máslového těsta okolo urovnej. Že se kvíčaly takto v domácnosti připravit a celé nechat mohou, netřeba připomenout. V takovém pádu se nanejvejš jedna neb dvě v moždíři utlukou, a ostatní celé se nechají. Prsíčka jen při hojnosti ptáků a při hostině pro ouhlednost se vykrájejí, co hospodyňská kuchařka snadno sama nahlédne."

Citovaný recept na kuchyňskou úpravu kvíčal je od Magdaleny Dobromily Rettigové. Nejslavnější česká kuchařka ho napsala před 170-180 lety.

S NÁDIVKOU
Text už je pouze lahůdkou literární. Myslivecký zákon z roku 1965 kvíčalu ještě počítal mezi druhy zvěře užitkové. "Pamatujeme, že se běžně střílely, masa na nich bylo ještě méně než na holubech, vyplňovaly se proto nádivkou," vzpomínají starší myslivci.
Dnes je kvíčala celoročně chráněna. Takže již nepoznáme, zda kulinářskou latinou je tvrzení, že nejchutnější kvíčaly na talíři byly ty, které se živily kuličkami jalovce; jejich maso prý mělo výraznější chuť. Zřejmě proto má kvíčala v některých jazycích své jméno po jalovci. Ovšem pochutná si i na bobulích jeřabin, stromu, který je ve čtvrceném znaku Kraje Vysočina.