Panstvo střílelo na sochy (Region Opavsko)

Šilheřovický zámecký park byl kdysi chloubou svého majitele, bohatého pána z rodu Rothschildů. Ten vynakládal spousty peněz na jeho zvelebování a zval sem urozené hosty, pro které v parku chystal nejrůznější zábavu. K nejoblíbenějším kratochvílím patřil lov. Střelbu si přitom panstvo netrénovalo na běžných terčích, ale na sochách. Bohatí Rothschildové neváhali umělecká díla za tímto účelem pořizovat.

Do rukou významného židovského rodu Rothschildů se šilheřovické panství dostalo ve 40. letech 19. století. Salomon Mayer von Rothschild hledal sídlo poblíž Vítkovických železáren, se kterými měl podnikatelské záměry. Přitom potřeboval, aby místo bylo na území Pruského Slezska, které tehdy Židy přijímalo lépe než habsburská monarchie. Právě Šilheřovice obě podmínky splnily. Salomonovi už tehdy ale bylo kolem šedesátky a neměl už dostatek sil na jejich zvelebování.
Když roku 1855 zemřel, zdědil zámek s parkem, rozlehlými loukami a polnostmi Anselm Salomon von Rothschild. A tomu toto místo vyloženě učarovalo. Nastěhoval se sem spolu se svou ženou Charlotte a hned se společně pustili do parkových úprav. Inspirovali se zejména anglickým stylem. Ostatně v Anglii měli příbuzné, od kterých si nechávali posílat různé tamní vzácné rostliny, které pak v parku nechávali zasadit. A aby se zde rostlinám dobře dařilo, nechal Anselm vybudovat na tu dobu naprosto moderní a neobvyklou věc, podzemní zavlažovací systém. Pod zem nechal umístit trubky, do kterých byla přiváděna voda z Odry. Za tím účelem byla na řece vybudována vodárna s parními stroji. Ostatně, voda byla pro manžele Rothschildovy důležitá nejen z praktických důvodů, vnímali totiž také její krásu a schopnost přispívat k relaxaci. Proto také v parku vzniklo několik pozoruhodných vodních děl, například kaskáda či monumentální tzv. Neptunova fontána.

Bavili se explozemi
A protože park sloužil tehdy majiteli a jeho urozeným příbuzným a přátelům hlavně k zábavě, a tou byla na prvním místě myslivost, vzniklo v parku také jezero pro kachny, které pak měly být terčem lovu. Aby jezero vzniklo rychle, nechal Anselm půdu v daném místě vyhodit do vzduchu. Povolal za tím účelem horníky, přičemž jejich práce, zejména příprava střelného prachu a samotné výbuchy doprovázené ohlušujícím hřmotem a vylétáváním zeminy vysoko do vzduchu, panstvo přímo fascinovaly. Tehdy už byl Anselmův syn ženatý, a dokonce i jeho žena Evelína popisovala mohutné exploze jako zábavu, kterou si v bezpečné vzdálenosti s ostatními náležitě užívá. Prostor pro jezero tehdy nazývala horou Vesuv.
Aby bylo prostranství dostatečně velké pro lov, protahoval Anselm park na jih. Přitom musel zajistit vhodné podmínky pro zvěř, což volné louky a pole nenabízely. Jeho pravou rukou se proto stal lesmistr Carl Exner, který mu v plánech parkových úprav velice pomohl. A aby se Anselm lovu v lesích dočkal a nestrávil život jen pohledem na mladé nízké stromky, nechali s Exnerem přivážet již vzrostlé stromy z lesů. Stovka dělníků stromy vyrývala a poté usazovala do země na šilheřovickém panství. Anselm byl zalesňováním parku tak fascinován, že dělníky při práci vydržel pozorovat i hodiny v kuse.

Parkem se procházeli pávi
V parku nechali manželé spolu s Exnerem udělat několik míst pro relaxaci s výhledem do okolní krajiny. V parku se volně pohybovala různá zvířata, například pávi. Byly zde postaveny různé drobnější stavby, jako domky pro myslivce nebo psinec. Anselm si zde nechal vybudovat lovecký zámeček, kde ostatně zanedlouho pobýval raději než na samotném zámku. Do parku byly umístěny různé sochy. Některé měly park zdobit, jiné byly zakoupeny jako terč pro trénování střelby. Panstvo potřebovalo mít dobrou mušku. Honů se zde konalo mnoho, přijížděli na ně nejrůznější vzácní urození hosté i ze zahraničí, zejména z Anglie. Krom toho se v parku konaly pikniky, a to nejen pro urozené, ale také pro děti z hlučínského sirotčince. Jednou sem dokonce byli pozváni všichni lidé ze Šilheřovic, s dětmi jich tehdy bylo několik tisíc. Anselm tak chtěl všem poděkovat za pomoc či alespoň trpělivost při rekultivaci parku. Další oblíbenou zábavou panstva byly ohňostroje. Byla to zkrátka zlatá éra šilheřovického panství, ovšem poměrně krátká. Po Anselmově smrti se majetek dědil z potomků na potomky a takové péče se mu už nikdy nedostalo.