Cena za mrtvého psa (Euro)

Stát odškodnil osmdesáti tisíci korunami chovatelku, které myslivec zastřelil psa. Jde o neobvyklý případ, ale ne ojedinělý.

Mladá fenka plemene leonberger jménem Naomi Neala BaltiLeon‘s byla pes s velkými výstavními i chovným šancemi. Jako taková nebyla přirozeně vůbec levná. Její potenciál se však nemohl rozvinout, v červenci 2015 ji u obce Liběšice na Lounsku zastřelil člen myslivecké stráže.
Jak přesně se celý incident odehrál, není jasné. Majitelka, jejíž totožnost je redakci známá, nechce o případu hovořit.
Postup myslivce byl však pravděpodobně hodně za hranou. Než by totiž riskoval soudní spor, rozhodl se stát, reprezentovaný ministerstvem zemědělství, dohodnout a chovatelce vyplatit 80 tisíc korun odškodného. Ta původně požadovala až 195 tisíc, i tak jde ale pravděpodobně o jednu z nejvyšších částek, jaká byla za usmrceného psa vyplacena.
„Prokazatelně nebyla splněna zákonná podmínka pro usmrcení psa, to znamená, že pes v tomto případě neštval zvěř,“ reagoval mluvčí resortu Vojtěch Bílý. Ministerstvo podle něj jako orgán státní správy zodpovídá za škody způsobené myslivci v případě, že vzniknou jejich chybným postupem. Neznamená to však, že by odškodné platili daňoví poplatníci. Podle Bílého už resort podnikl kroky, aby škodu vymohl po střelci.

Jedna velká honitba

Pro ministerstvo jde o poměrně neobvyklý případ, celkově je však sporů mezi myslivci a chovateli o právoplatnosti usmrcení zvířete mnoho. Myslivec podle zákona může psa zastřelit v honitbě. Výměra honiteb v Česku přitom dosahuje 68 906 kilometrů čtverečních, přičemž rozloha republiky je jen o deset tisíc kilometrů větší. Kromě sídel pod některou z honiteb spadá prakticky veškerá volná krajina.
Přesto nemají myslivci zdaleka právo bez rozmyslu pálit na kterékoliv zvíře, které nemá v dohledu majitele.
Zjednodušeně řečeno se nesmí střílet na psy, kteří se pohybují do 200 metrů od nejbližšího plotu. Především se však musí jednat o psa toulavého, který štve zvěř, což je v mnoha případech sporné. A zákon také výslovně zakazuje střílet psy lovecké, slepecké, zdravotnické, záchranářské, služební a také psy ovčácké.
Samotné ministerstvo vyplácelo peníze majiteli v případu z prosince roku 2004, kdy myslivec na Liberecku zastřelil fenu středoasijského pasteveckého psa.
Škoda se tehdy vyšplhala na 30 tisíc korun plus úroky, nakonec ji však stát vymohl na myslivci. V tomto případě spočívalo pochybení právě v tom, že se jednalo o ovčáckého psa.
Ovčáckého psa zastřelil ve stejném roce také myslivec u obce Krchleby na Šumpersku. Následující proces se vlekl dlouhých osm let i přesto, že prakticky hned od začátku se veškeré instituce shodly, že myslivec neměl právo německého ovčáka zabít. Ve sporu šlo hlavně o to, kdo má zaplatit chovateli 48 tisíc odškodného, jestli stát, nebo střelec.
Celý případ dopadl přímo kafkovsky.
Ačkoliv chybu myslivce a také právo majitele na odškodné prakticky nikdo nezpochybňoval, nakonec chovatel po letech sporů nedostal nic. Naopak hrozilo, že bude muset zaplatit 140 tisíc za soudní výlohy. O peníze totiž žaloval přímo střelce, což byla podle soudu chyba, protože měl žalovat stát.

Zastřelený záchranář

Ne vždy však vyvázne chybující střelec pouze s povinností uhradit škodu.
V roce 2012 odsoudil soud v Jihlavě člena myslivecké stráže k roční podmínce za zastřelení německého ovčáka Baxe cvičeného k záchraně lidí. Vedle toho musel myslivec chovateli, kterým byl veterán mise v Afghánistánu, zaplatit 48 tisíc odškodného. Ve hře přitom bylo až 132 tisíc. Z Baxe se měl stát armádní pes. Střelec se tehdy bránil, že pes na něj chtěl zaútočit. Podle Jihlavského deníku však soudní znalec z oboru biomechaniky dospěl k závěru, že taková verze událostí nesedí.
Mezi chovateli se pak mluví o dalších případech neoprávněně zastřelených psů, které se k soudu nedostaly a majitel s myslivcem si je vyříkali „osobně“. V řadě dalších případů se nepodaří střelce dohledat. Navzdory tomu jsou však mnohem častější případy, kdy psi bez dozoru napadají zvěř. V takové situaci má myslivecká stráž samozřejmě právo pálit.

Jan Brož