Hra na ovečky a vlky se stala realitou (Zemědělec)

Za mého dětství jsme hru na ovečky a vlky hrávali a dost jsme se při tom pobavili. Nikdo z nás tehdy netušil, že si ji jednou někteří zahrajeme naostro. Po mnoha a mnoha letech od bezstarostného dětství se v krajině severovýchodního broumovského výběžku objevili vlci živi a mě zase život zavál mezi chovatele ovcí a koz, protože ovce sám chovám, a posledních osm let pracuji jako šlechtitel malých přežvýkavců v obvodu o něco málo překračujícím hranice Královéhradeckého kraje.

Ohrožení existence sedláků
Ideje a fakta se v životě často liší. Nálada mezi ochránci zvířat byla povznesená, protože takový vlk, to je "něco". Idea vlka jako přirozeného predátora ozdravujícího a redukujícího populaci divokých býložravců ovšem začala záhy kulhat na všechny čtyři nohy. Vlk totiž není osel a velmi rychle zjistil, kde najít potravu nejsnáze - v ohradách, a po nějakém čase otrkávání i přímo v chlévech chovatelů ovcí, koz, občas i skotu, a podivte se, koní. Nikdo z nás nemá rád škody na své práci, ale na druhou stranu s nimi umíme počítat, protože nám je život dávkuje celkem pravidelně. Pro některé hospodáře se ovšem zakrátko přestalo jednat pouze o skutečnost, která by se dala popsat slovem škoda. Jsou zde lidé, kteří mají pryč nejen jehňata, ale část stáda. Někdo čtvrtinu, jiný polovinu, další většinu a někdo už kouká, kde má nejbližší úřad práce. Rozhodně nic podobného radostné dětské hře.

Fragmentace krajiny najednou nevadí
Správa CHKO Broumovsko svolala na 15. září školení "vlčích hlídek". Při této příležitosti se chovatelé a sediaci z okolí rozhodli uspořádat demonstraci proti nekontrolovanému šíření vlků v našem kraji, které jsem se také účastnil. Nepodařilo se mi přítomné spočítat, ale jednalo se o desítky lidí, kteří dávali jasně a zřetelně najevo, že jim jde o holou existenci a že přicházejí o vše, co většinu života budovali, často z ničeho.
Nálada byla živelná a hlučná, demonstranti vstoupili do místnosti a nějaký čas se slovně konfrontovali s přítomnými pracovníky správy CHKO a členy jiných ochranářských sdružení. Mám rád přísloví a zde bych použil: "Sytý hladovému nevěří", případně "Jeden o voze, druhý o koze". Mohli bychom diskutovat do půlnoci bez naděje na výsledek. Tam, kde správa CHKO před časem peskovala majitele za metrové lesní pletivo fragmentující krajinu, navrhuje nyní "dostatečně vysoké" neprostupné oplocení s možností získání dotace a jiné podobné nesmysly. Nesmysly ode zdi ke zdi, skoro jako v politice.
Abych nezapomněl, správnou atmosféru a kolorit akce dokreslovaly tři přítomné hlídky policie. I s nimi jsme závěrem podiskutovali, ale nevím, jestli se vůbec smějí bavit s lidmi, na které dohlížejí, tak abych jim nenalil do bot, napíši jen: rozumní chlapi.

Hrabivý sedlák a chudák vlk
Nezasvěcenému by se pomalu mohlo zdát, že se zde jedná o střet čisté přírody a jejích sporých ochránců s chamtivými, hrabivými a nenasytnými sedláky - kapitalisty, kteří nedopřejí život ničemu, z čeho nemají zisk.
Situace je poněkud komplikovanější. Začnu trochu oklikou - před dvaceti lety jsem se přistěhoval do Ždárek (krajiny přírodnější) od Nového Města nad Metují (krajiny kulturnější, civilizovanější) a byl jsem nadšený. Nemusel jsem ani nikam chodit, kolem statku neustále létalo množství ptáků. V puklinách salaše hnízdily modřinky, v okolí koňadry, na pastvinách jsem vídal konipasy, v zimě se přilétali nakrmit dlaskové, zvonci. A nyní? Skoro nic. V okolí se houževnatě drží asi dva páry koňader a kromě nich se daří už jen vlaštovkám a rehkům domácím. Proč? Že by je lovil nějaký hrabivý kapitalista? Asi těžko, ale čím dál důsledněji se uplatňuje ochrana krkavcovitých. Zapomněl jsem na hejna strak, která zakrouží nad dvorem, jakmile nějaká kočka vyhrábne z hnoje vnitřnosti z králíka. A v tom to bude!
Naše a valná část evropské krajiny je po staletí formována jako krajina kulturní. Schopnost autoregulace má již velmi omezenou a nezbývá, než aby ji reguloval člověk. Je to jako s krávou, která už nemůže šťastně žít ve volné přírodě, vypuštěna obětavým ochráncem. Uhyne hlady, na nemoci, na zánět nevydojené mléčné žlázy, tak to je, ať se nám to líbí, nebo ne. Bohužel, opravdu bohužel, zde není prostor pro přírodní samoregulující se potravní řetězce s velkými predatory. I přemnožená straka zahýbe s ekosystémem. Nemáme Bělověžský prales ani Pyreneje. Naše pralesy přeběhne naráz i netrénovaný člověk, CHKO a národní parky přejede průměrný cyklista za den. A co chudák vlk? Ano, je to chudák, protože musí chudákům sedlákům trhat chudáky ovce.

Vlčí nadšenci z paneláků
Není to tedy střet zlého člověka s přírodou hodnou ochrany, je to střet "velkého" tématu pro palcové titulky s "malou" ochranou "neviditelných" článků přírody, je to střet lidí zvyklých si svůj chleba odpracovat s jalovými "nadšenci", kteří si z vytopeného paneláku za kapesné od rodičů či jistý státní plat odskakuj! páchat dobré skutky. Mohli bychom se pustit ještě hlouběji: jaká ochrana přírody má smysl? Ochrana životaschopných populací začleněných do ekosystému. Jak vypadá životaschopná populace vlka? Je to populace řady smeček. Smeček proto, že tak vlci žijí, a řady proto, že životaschopná populace jakéhokoliv druhu se počítá nejméně na stovky jedinců. Vlk na lovu překoná i desítky kilometrů. Takové je tedy teritorium vlčí smečky za předpokladu, že je v něm dost potravy.
Ochránci přírody a vlků bezesporu jistě znají Fosterovo pravidlo. Říká ve zkratce, že při ztroskotání na pustém ostrově nám zaručeně nehrozí nebezpečí od šelem. To proto, že na území izolovaného ostrova obvyklých rozměrů prostě žádný predator dostatečné velikosti pro útok na člověka žít nemůže. Když toto pravidlo obrátíme a aplikujeme ho na (z přírodního hlediska) naprosto neúživnou, přelidněnou a nahuštěnou Českou republiku (a řadu republik okolních), i ta je pro velké šelmy malá. Můžeme je zde "chovat" a provádět s nimi a s lidmi nejrůznější socioekologické experimenty, ale toje tak všechno.

Ochránce nezastaví ani utrpení zvířat
Závěrem raději zpět k ovečkám. Mám registraci přepravce zvířat. Kdybych ovce při nakládce pobízel klackem a způsoboval jim bolest, dopustil bych se týrání zvířat ve smyslu zákona. Když vlk loví přirozenou kořist, asi to pro ni nebude žádný med, ale tak to v přírodě chodí. Jeden kus uloví, nasytí se z něho a ostatní utečou. Když ovšem loví ovce, chová se jako liška v kurníku. Napadne jich řadu, některé zabije, některé potrhá a jednu si odnese. Někdy ale neodnese, protože hospodář chrání své stádo, vlk je vyrušen a jako hladovému mu nezbývá nic jiného než zaútočit jinde. Bez ohledu na "hrabivého sedláka".
Stojí tolik utrpení ovcí za to, abychom měli v přírodě pár kousků takového "kalibru", jako je vlk? Co přinese jeho přítomnost přírodní stránce kulturní krajiny? Myslím, že nestojí a nepřinese nic. Právě z přírody se můžeme naučit, že někdy méně znamená více. "Malá" ochrana a podpora "drobností" a rozumně ucelených ekosystémů, kterou si každý může dovolit a pro kterou si každý něco rád odepře, nejvíce pomůže přírodě jako celku. Rozhodně bych raději v přírodě pozoroval drobné ptáky, než byl na demonstraci kvůli těm velkým (vlkům).
 
O autorovi: Jan Kováč, člen ASZ Náchodska, chovatel a šlechtitel ovcí