Přihlásit

Myslivecké obyčeje žijí (Marianne venkov a styl)

  • Kategorie: Zpravy z oboru myslivost

K poctě svého patrona, svatého Huberta, se na hospitálu Kuks také letos sejdou členové i příznivci stejnojmenného řádu, aby veřejnosti představili tradiční myslivecké zvyky a rituály.

MRAKY BARVY OLOVA PONUŘE VISÍ NAD BAROKNÍ PERLOU hospitálem Kuks a vypadá to, že slavnostní průvod, který se tu právě řadí, aby přesně v poledne vyrazil ke kostelu Nejsvětější Trojice a zahájil tak Svatohubertské slavnosti, bude muset svou asi půlkilometrovou cestu absolvovat tentokrát v dešti. Nakonec se ale všichni svatí smilují a průvod, v jehož čele je nosič státní vlajky doprovázený čestnou stráží v dobových kostýmech a jezdci na koních, vyráží. Jeho další část už patří představitelům řádu svatého Huberta. Důstojně kráčejí odění ve svátečních zelených pelerínách – pluviálech, zdobených liščí kožešinou a insignií. Jako první jde ceremoniář nesoucí kopí a za ním takzvaný pedel s velkou řádovou insignií. Toho následují členové řádu. Nejprve mistři, poté rytíři a členové a dále pak jednotlivé myslivecké profese – psovodi se psy, sokolníci, nožíři, puškaři a další účinkující na slavnostech, třeba nadšenci ze Spolku panstva na tvrzi Žiželeves, kterým učaroval romantický barokní a biedermannovský styl a jejichž úlohou je dodávat slavnostem dobový šmrnc. V závěru průvodu pak ve dvou kočárech jedou čestní hosté společně s velmistrem řádu, Janem Františkem Votavou, kterého doprovází nosič pasovacího meče, takzvaný ensifer. To už průvod přichází na terasu před kostel, kde trubači vytrubují slavnostní myslivecké fanfáry, a akce, již zahajuje velmistr řádu a čestní hosté, může propuknout. A je věru na co se dívat a čím se zabavit. Nádherní lovečtí psi se už nemůžou dočkat, až předvedou své v genech zakódované dovednosti.

Na pohled ustaraní, vrásčití psí obři starobylého plemene zvaného bloodhound, geniální stopaři, v jejichž žilách koluje krev dávného předka, svatohubertského psa – chien de St Hubert –, na vodítkách se vzpínající štíhlí, měděně lesklí setři, zatímco čeští fousci dobře vědí, že dokud jim jejich páni nedají povel, nemá cenu se zvedat…
Na louce pod hospitálem se to ježí puškami členů Spolku vojenské historie a šermu Brakýři, dokreslujícího neklidnou atmosféru doby zakladatele řádu svatého Huberta, hraběte Šporka, a na nádvoří zas mladí adepti myslivosti soutěží v disciplíně zvané vábení. Kromě myslivců samotných přivábila i žiželeveské panstvo v nádherných dobových kostýmech. Před branou třepe svými mohutnými křídly výr ušatý, jehož ušlechtilou nádheru předvádějí sokolníci, manželé Jirsovi ze sdružení Dotkni se křídel.

Za prohlídku, která je při příležitosti Svatohubertských slavností zdarma, stojí samozřejmě také areál hospitálu Kuks. Významnou barokní památku založila jedna z nejpozoruhodnějších osobností své doby, hrabě František Antonín Špork, od jehož smrti letos uplyne už 280 let, na počátku 18. století jako místo odpočinku vysloužilých vojáků. Na jejím vzhledu se podíleli umělci světového formátu, především architekt Giovanni Battista Aliprandi a sochař Matyáš Bernard Braun, jehož plastiky alegorií Ctností a Neřestí – sochy čtyřiadvaceti žen představující dobré i špatné lidské vlastnosti, umístěné na terasu před hospitálem – podtrhují úchvatnost a monumentálnost celé stavby. Zprovoznění hospitálu se však hrabě Špork nedožil. Zemřel pět let předtím, než sem na pozvání jeho dcery Anny Kateřiny přišel řád milosrdných bratří. Ten tu také zřídil lékárnu, nazývanou U Granátového jablka – symbolu znovuzrození. V policích této druhé nejstarší zachované evropské barokní apatyky (ta nejstarší, U Bílého jednorožce, je v Klatovech) jsou dodnes k vidění dobové léčivé prostředky – stojatky od dračí krve, račích ok či prášku z lebky oběšence…

Navštívit Kuks a nevidět zdejší bylinkovou zahradu by byl hřích. Od počátku existence hospitálu se tu na šestnácti čtvercích ohraničujících víc než stovku záhonů pěstovaly bylinky pro potřeby zdejší lékárny, ale také ovoce a zelenina pro hospitální kuchyni.

Ale zpátky k zakladateli a smyslu řádu. František Antonín hrabě Špork jej jako jednu ze svých mnoha jiných aktivit založil 3. listopadu 1695. Jeho členy byli panovníci Evropy a významné šlechtické rody, a dokonce i ženy. Podle slov jeho velmistra, pana Votavy, se novodobé poslání řádu v principu od jeho vzniku prakticky nezměnilo. Velmi často je vnímán jako nositel mysliveckých tradic a etiky v myslivosti. Podstata členství však podle něj spočívá především ve snaze jeho členů o své vlastní celoživotní vzdělávání jak v oboru profesním, tedy v myslivosti, tak i v duchovním růstu vlastní osobnosti. „Po vzoru našeho patrona, svatého Huberta, bychom se pak měli především snažit být pozitivním vzorem a svým příkladným chováním inspirovat ostatní,“ dodává. Troubená mše svatá, světelná a hudební kompozice s mluveným slovem na téma soch Ctností a Neřestí Matyáše Brauna a po západu slunce zakončení velkolepým ohňostrojem pak jen potvrzují genia loci magického místa s bohatou historií, které dodává Svatohubertským slavnostem punc výjimečnosti. Lovu zdar!

Řádovou insignií je pozlacený oválný medailon se scénou vidění svatého Huberta zavěšený řetízkem na kroužku. Pod medailonem je pozlacený lovecký roh zavěšený dvěma řetízky na tomtéž kroužku. Nosí se připevněna na šesticípé červené rozetě a na levé straně hrudi, roztrub loveckého rohu přitom směřuje k rameni. Rytíři řádu jsou pak oprávnění nosit pod krkem rytířský kříž.

ŘÁD SV. HUBERTA SE SNAŽÍ HLAVNĚ O OBNOVU MYSLIVOSTI JAKO ETICKÉ TRADIČNÍ PROFESE

Patron myslivců svatý Hubert byl podle pověsti původně rozmařilý ardenský kralevic, který byl, řečeno dnešní terminologií, rozmazlený fracek. Honil se za ženskými, rád se napil, ale ze všeho nejraději se věnoval lovu. A právě při jednom takovém nastal v jeho životě zásadní obrat. Po setkání se zázračným jelenem, jenž měl mezi parožím zlatý kříž, se dal na pokání. Na tom místě dal postavit klášter, činil dobré skutky, a dokonce byl po své smrti prohlášen za světce.

LETOS MŮŽETE NAVŠTÍVIT SVATOHUBERTSKÉ SLAVNOSTI NA KUKSU V SOBOTU 6. ŘÍJNA.

Bloodhound je největší lovecký pes s fenomenálním čichem. Bez problémů dokáže sledovat i několik dní starou stopu. Jeho výborného čichu, který je asi čtyřicetkrát citlivější než lidský, využívají nejen myslivci, ale také policisté a záchranáři při vyhledávání pachatelů, pohřešovaných nebo raněných osob. Mniši v klášteře sv. Huberta se kromě modliteb věnovali také lovu. První linii bloodhoundů tvoří psi, kteří byli chováni právě tady. Víc o tomto plemeni na Z-podjermanske-skaly.estranky.cz

Eva Všetíčková

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.