Afrika. Když lidé rozpoutají válčení, klesají počty divokých zvířat. V době míru se ale příroda umí vzchopit (ekolist.cz)

Počet ozbrojených konfliktů v Africe dlouhodobě neklesá. Tam, kde začne válka, obvykle končí veškerá ochrana přírody. Od roku 1946 bylo válčením postiženo 71% všech chráněných oblastí celého kontinentu. Studie z Princetonské univerzity ale přináší i pozitivní zprávy. Populace divokých zvířat se jen zřídka dostanou do bodu, ze kterého by nebyla obnova možná. Zároveň přírodní rezervace, byť opakovaně postižené konflikty, jsou stále slibným místem pro ochranu divoké přírody.
 
"Válka je v Africe stále přítomný faktor, odpovědný za desetiletí probíhající propad početnosti velkých savců," říká Joshua Daskin, docent princetonské univerzity, ekolog a evoluční biolog. "Toto empirické zjištění asi nikoho nepřekvapí. Ozbrojené konflikty, občanské války, to vše v zasaženém území vypne ochranu přírody a vystaví zvířata vybíjení," říká Joshua Daskin. "Z pochopitelných důvodů zmizí z válečných zón i badatelé a rangeři, kteří chráněná zvířata hlídali."
Daskin se nebál kontroverze a ve své práci se zaměřil na to, co je se zasaženou přírodou, respektive charismatickou megafaunou, dál. Někomu může přijít silně za hranicí dobrého vkusu, že si bude princetonský docent počítat přeživší zvířata tam, kde po tisících umírali lidé. Ale sám říká, že války jsou v Africe natolik samozřejmé, že s nimi ochrana přírody nějak počítat musí.

Dvě třetiny afrických rezervací si válkou prošly
"Ukázalo se totiž, že jen opravdu zřídka dojde na zasažených územích k úplnému kolapsu přírody," vysvětluje Daskin. "Přesněji, dojde ke značnému narušení divočiny, ale prakticky nikdy až do takového bodu, kdy by obnova a záchrana už nebyla možná. Znamená to, že i tato zdevastovaná území mají pořád potenciál a mohou být slibnými kandidáty pro rehabilitační úsilí." Pochopitelně, až utichnou zbraně a začne zase mluvit hlas rozumu.
Mezi lety 1946-2010 si válčením prošlo 71 % ze všech afrických chráněných území (národních parků, rezervací). Někde boje trvaly jen tři měsíce, ve čtvrtině případů naopak trvaly přes devět let. Rekordní zaznamenaná délka konfliktu na území činila 35 let. V Čadu, Namibii nebo Súdánu bylo zaznamenáno dvacet dílčích konfliktů na rezervaci.
Když stabilitu a mír vystřídá válka, začnou se počty divokých zvířat hroutit směrem dolů. Sloni, hroši, žirafy nebo buvoli prostě mizí spolu s tím, jak mají místní lidé hlad nebo v oblasti začne nekontrolovaně bujet pytláctví. "Prvním překvapujícím zjištěním bylo, že na tempo úbytku zvířat neměla vliv doba trvání konfliktu nebo jeho intenzita. Zdá se, že války jako nový biologický faktor, si jedou podle vlastních pravidel," říká Daskin. "Je to neobvyklé, ale rozhodně užitečné vědět. Když chcete chránit přírodu, musíte se totiž vyvarovat konfliktu jakékoliv intenzity." Válka totiž způsobí rozvrat na socio-ekonomické úrovni, často vede k pádu vlády, ke ztrátě vymahatelnosti jakéhokoliv práva. A na nějakou ochranu biodiverzity nikdo pochopitelně už čas a energii nemá.
Dalším bodem Daskinovy analýzy bylo zjištění početních stavů zvířat před a po válkách. Zaměřil se na 36 druhů (od antilop po slony), žijící v 253 populacích celkem 126 chráněných území devatenácti států. Výsledek? Jejich počty skutečně klesaly v průběhu bojů až o 80-90 %. "Dříve jste je počítali v dvouciferných číslech, po ozbrojených konfliktech sotva po jednotkách. Ale prakticky nikde neklesly na nulu."
A když válka skončí? "Místním často nezbude nic jiného, než okolní příroda. A záleží, jak ji dokáží uchopit," dodává Daskin. Když sváry a nepokoje vystřídá silná a obnovená vláda, mohou se lidé o "přírodu" opřít a začít znovu. Například v Mozambiku se místní rozhodli v dobrém "vytěžit" z přírodního potenciálu chráněných území maximum.
Neziskové organizace, místní komunity, státní ochrana přírody tu dokázaly během několika let plně potlačit pytláctví a z válkou narušených národních parků vytvořily zdroj zaměstnanosti a příležitostí. Na parky se navázala celá vzdělávací struktura a cestovní ruch. Protože se z ochrany přírody stal společný zájem, záhy vymizela korupce. V roce 2004 dosáhly počty zvířat v Mozambiku 80 % předválečného stavu. "Ta změna trendu a postoje k přírodě je na úrovni Mozambiku celonárodní. Lidé vidí, že se jim energie vložená do ochrany přírody bohatě vrací. Uvědomují si, že zdravé životní prostředí katalyzuje i jejich zdraví a naději. Je to jako pozitivní smyčka. A podobný potenciál mají i další chráněná území v Africe, ten princip návratu k obnově je obecný."