Práce mysliveckého hospodáře (Šumperský a Jesenický deník)

Myslivecký hospodář by měl v každé honitbě oslovit uživatele zemědělských pozemků a domluvit s nimi spolupráci při sklizni pícnin tak, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na zvěři. Současná sklizňová technika pro sklizeň píce využívá vyšší rychlosti (10 až 30 km/h) a má poměrně velký záběr (2 až 9 m) a je méně hlučná. Mnohdy navíc mechanizace sklízí plochu od okrajů ke středu, což nedává možnost zvěři častěji se vyskytující na okrajích pozemku uniknout. Při kombinaci těchto faktorů zvěř žijící na sečené louce prakticky nemá šanci, aby se bez úhony dostala do bezpečí. Plašiče zvěře jsou sice povinnou výbavou sklizečů píce, avšak ve většině případů tato povinnost není dodržována. Proto zůstává nejúčinnější metodou zabránění škod na zvěři vyhánění zvěře z porostů před sečením. Uživatelé pozemků by měli informovat myslivce o plánované sklizni pícnin, aby mohli zajistit projití porostů a vyhnání zvěře za pomoci loveckého psa. Ten dokáže bez problémů nalézt i čerstvě nakladená mláďata, která následně myslivec dopraví zabalená v chomáči trávy do bezpečí. Tímto způsobem lze zachránit i snůšky na zemi hnízdících ptáků, které by jinak sklizňová technika zničila. Protože po přemístění hnízda nemusí dojít k úspěšnému obnovení hnízdění, je lépe vajíčka z nalezených hnízd umístnit do líhní a kuřata následně odchovat a zpětně vypustit do honitby. Uživatel pozemku by měl těsně po vyhnání zvěře zahájit sklizeň, a to vždy směrem od středu k okrajům, aby zbylá zvěř měla šanci uniknout do bezpečí. Myslivecký hospodář vede evidenci o ulovené zvěři, rozdělení zvěřiny a o vydaných plombách.

Foto - ilustrační

Jiří Šilha, Praha