Člověk je větším škůdcem než zvíře (Haló noviny)

K největším občanským uskupením u nás patří Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Má téměř 100 tisíc členů. Jak velkou plochu obhospodařujete?

Ne my, ale zhruba 5500 mysliveckých sdružení. Ta mají od vlastníků pozemků pronajato více než 6,7 milionu hektarů honitebních ploch.

Slyšel jsem, že nimrodi jsou v rozpacích nad zákonem o myslivosti číslo 449/2001 Sb...

Tento zákon je lepší než předešlý. Nicméně jak zákon vznikal, tak byl nakonec vytvořen jako kočkopes z dvou návrhů. Proto není dokonalý ani pro myslivce, ani pro vlastníky pozemků. Ale nejméně ideální je pro zvěř samotnou. Přivodil totiž obrovské problémy zejména při tvorbě honiteb. Neboť byly honitby, které fungovaly po desetiletí, neměnily se, ale se změnou vlastnických vztahů vyvstaly rozpory. V důsledku toho nejsou v republice honitby plně dotvořeny. Odhadem existuje kolem 500 honiteb v ČR, které dosud nejsou v souladu se zákonem.

Mají myslivci připraveny návrhy k vylepšení zákona?

Máme představy, co by bylo dobré změnit. Ale zároveň jsme rádi, že vůbec nějaký zákon existuje. Víme, co by bylo v budoucnu potřeba změnit, ale o konkrétním, a hlavně zpracovaném, podnětu k novele zákona zatím neuvažujeme. Nyní je minimální výměra honitby 500 hektarů. Ale objevují se pochybné návrhy některých nekompetentních navrhovatelů, volající po zmenšení honiteb na 200 či jenom 100 hektarů. To by nevedlo k dobrému hospodaření v přírodě, ale spíše k totálnímu vybíjení zvěře. Je potřeba si uvědomit, že jednou z hlavních činností myslivců je především ochrana přírody a životního prostředí a zachování silných a zdravých populací volně žijících živočichů.

Myslivci jsou káráni za škody způsobené zvěří a poháněni k odpovědnosti a úhradě škod. Je to spravedlivé?

Není. Zvěř přece musí být z něčeho živa. Naplňuje jen své biologické potřeby na pozemcích - lukách, polích a lesích. Tedy zcela pochopitelně musí vždy nějaké škody udělat. Když povíme kolegům myslivcům v cizině, jaké musí naši myslivci platit za tyto škody milionové pokuty vlastníkům pozemků, tak kroutí hlavami, jestli si z nich neděláme blázny. Namítají, že když je zvěř přírodním bohatstvím státu, tak by měl vlastník strpět pohyb a chování zvěře.

Jak se vyrovnáváte s vlastníky pozemků při úhradě škod?

Ponejvíce brigádami. Ale jsou vlastníci, kteří se nestarají o pozemky. Na 95 procent je dobrá spolupráce myslivců s vlastníky. Většinou ti velcí bývají také myslivci. Nastaly ovšem potíže: do naší země přicházejí zahraniční firmy ignorující české zákonodárství a snaží se na myslivcích vymáhat veškeré škody. V některých lukrativních lokalitách, s velkou koncentrací zvěře - například na Křivoklátsku - někteří uživatelé honiteb mají velké potíže s jejich vlastníky, kteří navíc odmítají dělat opatření k zábraně škod zvěří. V podstatě si tak své podnikání založili na úkor myslivosti. A umíněně se s myslivci soudí o vyplacení veškerých náhrad.

Naše republika patří k světovým velmocem v myslivosti, kterou rádi navštěvují zahraniční lovci. Co o nich povíte?

Lovy hostů ze zahraničí si sjednává každé myslivecké sdružení samostatně. Nejvíce k nám jezdívají lovci z Německa, Rakouska, jsme atraktivní i pro Nory, Švédy, Finy a Dány, pro Rusko a další země někdejšího Sovětského svazu, USA, Kanadu, Saúdskou Arábii...

O jakou zvěř mají cizinci největší zájem?

O jeleny, daňky, a především muflony. Ty máme, co se týká trofeje, nejkvalitnější na světě. Hodně též loví srnce a divočáky, kachny a bažanty.

Naše myslivost prý prodělává krizi ve stavech zajíců?

Zajíců je velice málo. V 70. letech minulého století jsme byli oblíbenou destinací zahraničních lovců zajíců. Dnes je lovů na zajíce minimum. Dělávaly se také odchyty zajíců do sítí na vývoz do ciziny. I bažantů, koroptví... Mívali jsme hodně zdravé zvěře a stali se velmi populární zemí pro vývoz živé zvěře k jejímu nasazení do ostatních států. Ale nyní téměř dvě třetiny honiteb už zajíce neloví mnoho let. Po katastrofálních povodních se k nám dokonce zajíci dováželi ze Slovenska a Maďarska. Je pouze málo honiteb, které vykazují vysoké stavy zajíců a mohou je vyvážet. Prodej zajíců představuje silný finanční příjem pro myslivecká sdružení, která tak mohou hradit provoz honitby, a především vlastníkům pozemků nájem za honitbu. Dříve se naše myslivost pyšnila také statisíci koroptví. Nebýt myslivců, tak by koroptev už dávno u nás vyhynula. Chemizace zemědělství jim moc uškodila. Jsou vzácnými. Stejně tak i tetřev, tetřívek, jeřábek a další...

Hodně lidí u nás myslivosti nefandí. Nelibě nesou, že zabíjíte zvěř...

Částečně je chápu. A však často to jsou podivní odpůrci, kteří přitom chodí nakupovat do hypermarketů balíčky hovězích bifteků nebo jeleního masa - a to jim nevadí. Ani to, že kráva bývá stresována na jatkách před porážkou a vidí, jak před ní usmrcují ostatní dobytek, že ji sem nahánějí bejčáky, že celá vyděšená na podlaze před porážkou klouže a padá. Lov patří k životu člověka od pradávna. Kdyby se v ČR dva roky neplnily plány lovu zvěře, dva roky nestřílelo, tak na polích nevyroste ani klásek a v lesích ani stromeček...

Lesy jsou plné turistů, kteří sem chodívají i se svými čtyřnohými miláčky, jezdí na kole, na koni. Co tomu říkají myslivci?

Podívejte, takový jelen má v sobě geneticky zakódováno, že se musí za den osmkrát až šestnáctkrát napást. Člověku stačí jíst třikrát denně. Ale příroda plná lidí a ruchu jelena vyhání z luk a lesních mýtin do těch nejhlubších porostů a houštin, odkud ho ještě navíc vyhánějí houbaři. Avšak jelen, neustále plašený a stresovaný, na louku vyjít na pastvu nemůže. Tak mu nezbývá než ukousnout v hloubi lesa stromek. A pak přiběhne jeho vlastník a hubuje myslivce: jelen mi nadělal škodu, tak ji zaplaťte. Po něm nakluše ekologický aktivista a řve: máte tady přemnožené jeleny, zničili stromek. Ne zvěř, ale člověk přírodě škodí.

Jan JELÍNEK