Návrat velkého ptáka na Velký Tok (Haló magazín - Pro vás)

Název: Návrat velkého ptáka na Velký Tok
Zdroj: Haló magazín - Pro vás
Datum: 27.07.2007
Rubrika: Obálka

 

Mezi nejvzácnější, nejkrásnější a největší ptáky naší přírody bezesporu patří tetřev hlušec, myslivci také nazývaný velký pták. Výrazná je jeho pohlavní dvojtvárnost. Kohout, vážící 4- 6 kg, je zbarven černošedě, na hrdle a hrudi je černozelený s modravý m leskem, křídla má černohnědá, v ohbí letek má bílou skvrnu, zvanou hvězda. Vějíř ocasu (tatrč) se skládá zpravidla z 18 černých, často bíle stříkaných rýdovacích per. Silný , hákovitě zahnutý zobák (klovec) je u staršího tetřeva šedobílý , u mladého šedozelený Delšímu peří pod klovcem se říká vous nebo také brada, červeným  výrůstkům pod světly poušky. Nohy (běháky) má opeřeny až po prsty. Ty jsou na zimu porostlé rohovitý mi třásničkami, které slouží k snadnější chůzi po sněhu a stabilitu na zledovatělých větvích stromů. Tetřeví slepice, vážící 1,5 až 2,5 kg, má ochranné zbarvení rezavohnědé s příčným  proužkováním.
Tetřev původně obýval rozlehlé oblasti jehličnatých a smíšených lesů celé střední a severní Evropy a Asie. V Čechách a na Moravě býval velmi rozšířen. Změna původní panenské přírody v hustě obydlenou kulturní krajinu však tetřeva u nás vytlačila do více zalesněných, tichých podhorských a horských oblastí.

Brdy vždy byly domovem tetřevů. Svědčí o tom jméno nejvyšší brdské hory Velký Tok (864,9 m) a Malý Tok (843,4 m). Koncem 60. let minulého století byl výskyt tetřevů v Brdech dočasně přerušen. V roce 1967 tu byli napočítáni dva tetřevi a čtyři tetřívci. Považuji za symbolické, že právě v prostoru Velkého Toku jsem se znovu s dvěma nádherný mi tetřevími kohouty koncem 90. let setkal. Zásluhu na jejich návratu mají především Vojenské lesy a statky, které tu v roce 1996 vypustily prvních 25 tetřevů, stejně tak i v následujícím roce.
Tetřev se od jara do zimy živí smíšenou potravou, hmyzem, červy, měkkýši, lesními plody, bobulemi, semeny, spásá však i různé traviny a byliny. Chutnají mu borůvky a brusinky, bukvice, semena jedlí a smrků. V zimě se tetřev živí převážně jehličím, jehnědami a pupeny stromů. Pro lepší trávení polyká s oblibou kamínky a oblázky, které vyhledává v potočních a říčních náplavech.
Významným  obdobím života tetřeva je doba páření. Svatební projevy se nazývají tokem. Podle povětrnostních a polohových podmínek začíná tok koncem března a trvá až do přelomu května a června. Kohout na okrajích starých porostů či světlin vyhledává tokaniště, jemuž zůstává po léta věrný Večer hlučně zahřaduje na vybraný strom a krátce se ozve - zabrká. Vlastní tok započne ráno před svítáním. Milostný zpěv kohouta se skládá z oddělených slok, které mají 4 verše - pukání či klepání, přecházející do trylku, výlusku a broušení. První verš připomíná zvukově klepání dvou oloupaných hůlek o sebe, ale nechybí mu i mlaskavý přízvuk. Výlusk se podobá zvuku zátky, vylétlé z láhve sektu. Broušení připomíná zvuk při broušení kosy, trvá 2- 3 sekundy a kohout při něm v jakémsi transu má sníženou sluchovou i zrakovou vnímavost.
Tokající tetřev mívá tatrč rozevřený do vějíře a zvednutý , klovec a krk vztyčený , křídla spuštěná a při broušení obrací oči v sloup. Mezitím se na tokaništi shromažďují tetřeví slepice a tichý m kvokáním, které zní jako gok nebo bak, vábí kohouta. Ten k nim slétne na zem a po nezbytné milostné předehře během rána obšťastní postupně několik slepic. Ty samy kohouta k milostným  hrám vydatně povzbuzují tím, že si před ním v roztoužení lehají na zem.
Do prostého, mělkého hnízda vystlaného suchou trávou a listím snáší tetřeví slepice 4- 12 žlutých nebo nahnědlých, tmavě kropenatých vajec, velkých asi jako vejce slepice domácí. Vylíhlá kuřata se zpočátku živí hmyzem, kuklami, červy apod., v létě začínají přijímat i rostlinnou potravu. Za 14 dní od vylíhnutí již poletují a hřadují na nižších větvích stromů. Matka se o ně až do podzimu vzorně stará.
Hnízdící a kuřata vodící slepici kohout chrání. Stále poblíž hlídkuje, před blížícím se nebezpečí varuje slabý m, skřípavý m kli klikli nebo se strnule zastaví a vztyčí dlouhý , silný krk. Při bezprostředním nebezpečí hřmotně vzlétne.
Mezi hlavní nepřátele tetřeva patří rys, výr, kuna, liška a jestřáb, hnízda plení krkavec. Je zajímavé, že o všechny tyto predátory pečují různí ekologové, ochránci přírody a zelení, ale o přežití např. tetřevů, tetřívků, jeřábků, koroptví apod. nejeví vcelku velký zájem. Přejme si, aby se tetřevům v Brdech dařilo a zůstali zde zachováni i příštím generacím.

Antonín ROHÁČEK

KRESBA - Jiří MÁLEK

 

• Předchozí
• Následující