Ze Sbírky zákonů (Moderní obec)

Název: Ze Sbírky zákonů
Zdroj: Moderní obec
Datum: 01.08.2007
Autor: Mgr. Jan Břeň
Rubrika: Legislativa

Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných ve Sbírce zákonů (od částky 22/2007 do částky 26/2007).

Částka 22 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 21. března 2007.

Nález Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2006 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb. a č. 59/2003 Sb. (publikovaný pod č. 49/2007 Sb.)

Ústavní soud zamítl návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Právní věty nálezu: V podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody. Realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva a jejich prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy.

Zejména z důvodu negativních jevů při výkonu myslivosti, které jsou spojeny s komunistickým režimem, došlo ve společnosti v předchozím období a dochází doposud k posunům ve vnímání myslivosti. K tomu, aby bylo dosaženo společensky žádoucího účelu sledovaného zákonem, je třeba systematické výchovné činnosti a důsledného naplňování principů myslivosti v praktickém životě. V individuálních případech mohl a stále může výkon práva myslivosti sklouznout pouze na úroveň zábavy, vzbuzující dojem aktivity pro vyvolené, případně k takovému výkonu myslivosti, která zasáhne do postavení vlastníků honebních pozemků nezákonným způsobem.

Tato skutečnost - zneužití práva, respektive výskyt protiprávních činností - se však nemůže stát odůvodněním pro chápání současné zákonné regulace myslivosti jako protiústavní; individuální prohřešky proti myslivosti a zneužití práv z její regulace plynoucích je třeba důsledně postihovat individuálně, a tím přispívat ke změně negativních pohledů na myslivost jako na abstraktní kategorii. Rovněž vlastníkům honebních pozemků právo poskytuje řadu obecných nástrojů k ochraně před excesy ze strany osob, které právo myslivosti na jejich pozemcích vykonávají.

Vlastník honebního pozemku má nárok, aby byl jeho pozemek za nehonební prohlášen buď z důvodu nutnosti chránit jiné ústavně zaručené právo vylučující svou podstatou právo myslivosti (například smýšlení vlastníka podle čl. 15 odst. 1 Listiny), nebo v situacích, kdy přestane být jinak legitimní omezení vlastníka z důvodu práva myslivosti proporcionální, například tehdy, pokud důvod na straně vlastníka spočívá v povaze využívání pozemku ke specifické podnikatelské činnosti, která by byla honebním užíváním pozemku výrazně omezena.

Částka 26 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 28. března 2007.

Nález Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2006 ve věci návrhu na zrušení § 21 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (publikovaný pod č. 60/2007 Sb.)

Ústavní soud zamítl návrh na zrušení § 21 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Právní věty nálezu: Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že zde, jako je tomu i u jiných právnických osob, bez ohledu na právní úpravu, dle níž jsou zakládány (zákon o sdružování občanů, občanský zákoník, obchodní zákoník nebo jiný předpis), pro vnitřní správu každé právnické osoby, jejíž základní orgán není dostatečně pružný k rozhodování, vzniká i pro honební společenstvo, které má větší počet členů, potřeba existence jiného orgánu, jehož rozhodování by bylo flexibilnější, a přesto odpovídalo většinovému názoru členů společenstva, přičemž tento požadavek honební starosta, jako jednočlenný orgán nesplňuje.

Zákon proto konstruuje povinnost pro honební společenstva, která mají více než deset členů, vytvořit takzvaný honební výbor (§ 24 zákona o myslivosti). Honební výbor je tak výkonným orgánem společenstev, která mají větší členskou základnu, a kde k jejich vnitřní správě nepostačí jeden představitel - honební starosta a rozhodování valné hromady by bylo nepružné a pro správu společenství nepostačující.

Samotný přenos pravomoci valné hromady na honební výbor podle napadeného ustanovení má, jak bylo uvedeno výše, význam ryze praktický. Neznamená to tedy, že by vyslovením většinové vůle valné hromady docházelo k zániku zákonem konstruovaného opravného prostředku proti jejímu rozhodnutí, včetně rozhodnutí podle písm. c) § 21 zákona, tedy rozhodnutí o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby.

Toto rozhodnutí lze nadále považovat za rozhodnutí v kompetenci vrcholného orgánu honebního společenstva, valné hromady, byť je právě z rozhodnutí tohoto orgánu vykonává v konkrétním případě jiný orgán honebního společenstva.

Došlo-li tak z rozhodnutí valné hromady honebního společenstva k přenesení její působnosti na jiný orgán společenstva - honební výbor společenstva, dochází přenosem pravomoci rozhodovat i k přenosu opravného prostředku, neboť vůči rozhodování valné hromady je založena zákonná ochrana v podobě opravného prostředku k soudu, odpovídající nejen charakteru rozhodovacího orgánu, nýbrž i závažnosti jeho rozhodování pro honební společenstvo jako celek.

Tato zákonná ochrana pak dočasným přenesením působnosti na jiný vnitřní orgán společenstva, aniž by charakter rozhodnutí jakkoliv pozbyl své závažnosti pro společenstvo, nemizí.

 

• Předchozí
• Následující