Vědci ve Rwandě testují novou metodu monitorování ohrožených druhů pomocí DNA (ČTK)

Vědci ve rwandském národním parku Volcanoes testují novou metodu monitorování ohrožených druhů založenou na analýze environmentální DNA (eDNA), která umožňuje identifikovat zvířata podle genetických stop zanechaných v půdě a vodě. Podle odborníků jim nová technologie pomůže chránit biodiverzitu ohroženou klimatickými změnami a růstem populace, píše agentura AP.

V oblasti, kde se v mlžných lesích pohybují ohrožení kočkodani zlatí i gorily horské, tradičně komplikují výzkum hustá vegetace, strmé svahy a omezený přístup v pohraničních zónách. Dosavadní metody, jako jsou fotopasti nebo přímá pozorování, podle odborníků nezachycují všechny potřebné informace.

Vědci se proto obracejí k novým technologiím, které umožňují druhy lépe odhalovat a chránit. Technologie eDNA umožňuje výzkumníkům identifikovat druhy pomocí genetického materiálu, jako je srst nebo výkaly, které zůstávají v půdě a vodě. To při průzkumech snižuje dopad lidské interakce s divokými zvířaty. Inspiraci pro novou metodu vědci získali u svých kolegů, kteří zkoumají a chrání oceány. Od nové technologie si slibují, že jim pomůže vytvořit seznam všech druhů živočichů v zemi a lépe tak chránit biodiverzitu ohroženou změnou klimatu a populačním růstem.

Patrick Nsabimana z Africké nadace pro volně žijící zvířata (AWF) uvedl, že eDNA je velmi efektivní metoda monitorování v oblastech velkých ekosystémů, jako je právě národní park Volcanoes. „S jedním vzorkem můžete detekovat více druhů - savce, ptáky, obojživelníky a mnoho dalších,“ uvedl Deogatias Tuyisingize, výzkumník biodiverzity, který se projektu účastní. „Můžeme pozorovat, jak druhy osidlují tato místa v průběhu času,“ řekl Tuyisingize. To ochráncům přírody umožní zkoumat návrat vzácných a ohrožených druhů a zároveň nabízí včasná varování před invazivními druhy.

Metoda eDNA však má i omezení. Nedokáže spolehlivě určit počet jedinců a genetický materiál může v prostředí přetrvávat i poté, co se daný druh v oblasti nevyskytuje. Výzvou je také zpracování vzorků, které bylo zpočátku nutné provádět v evropských laboratořích. Problémem jsou i mezery v genetických databázích, které jsou v Africe méně rozvinuté než v Evropě či Severní Americe.

Výzkumníci proto nyní budují regionálně specifické databáze a do monitoringu zapojují také místní komunity a strážce národního parku. Projekt zároveň podle vědců přispěje k ochraně před pytláctvím díky lepšímu přehledu o pohybu ohrožených druhů.

ČTK