O zvěři v našich lesích (Radiožurnál)

Moderátor (Václav Sochor):
Venku je horko a prší, takže porostou houby. Čas vyrazit do lesa. Učiníme tak i v dnešním duelu Radiofóra. Ovšem nepůjdeme na houby, nýbrž na vysokou. Než představím naše dnešní hosty, pozvu do vysílání i vás, vážení posluchači. Své postřehy a dotazy do diskuse můžete posílat prostřednictvím elektronické pošty stále i vy na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a pokud vás zajímá naše diskuse, přispět můžete i SMS ve tvaru rf mezera a váš text na číslo 9077703. Cena za jednu zprávu jsou 3 koruny. Text by neměl být delší než 150 znaků. Do Radiofóra teď zvu Romana Šimka z předsednictva Sdružení obecních a soukromých lesů České republiky. Přeji dobrý večer. Také Jaroslava Kostečku, jednatele Českomoravské myslivecké jednoty. Dobrý den přeji. Co vás to napadlo? Respektive, je to skutečně tak, že chcete české lesy zbavit zvěře?

Host (Roman Šimek):
Ne. Tato skutečnost se nezakládá na pravdě. Je sice pravda, že na Primě ve středu bylo odvysíláno v hlavním zpravodajství zpráva, že naše sdružení chce vystřílet zvěř. Ale tato zpráva, informace je naprosto nepodložená a nezakládá se na pravdě. My žádáme, budeme žádat Primu, aby dementovala tuto informaci, která je zcela mylná.

Moderátor (Václav Sochor):
Není vina trochu i na vás, myslivcích? Neměli byste se starat o to, aby se zvěř v lesích nepřemnožovala?

Host (Jaroslav Kostečka):
Tak samozřejmě myslivci, jako takoví, mají zastávat funkci nebo úbytek predátorů nebo neexistenci predátorů na našem území. Samozřejmě jsou tady od toho, aby redukovali stavy zvěře a hlavně teda spárkaté zvěře na našem území v naší republice. Nicméně je potřeba na to vždycky mít rozumný pohled. To znamená. Na jednu stranu jsou tady, je tady obyvatelstvo, je tady veřejnost, která v podstatě nás vidí nebo dost často nám říká, že jsme obyčejní zabijáci krásných zvířat s krásnýma očičkama. Na druhou stranu jsou tady vlastníci lesů, vlastníci pozemků, kteří by nejradši měli ty stavy co nejnižší, aby mohl ten les odrůstat bez jakéhokoliv zásahu. Takže a vždycky to odnese právě ta zvěř, která je někde uprostřed, ale bohužel vždycky trpí nejvíce.

Moderátor (Václav Sochor):
Pánové, čí vlastně ta zvířata jsou?

Host (Roman Šimek):
No zvěř, která je volně v přírodě je státním majetkem. Je to vlastně, dostává se do vlastnictví pouze po jeho slovení. Takže i přesto myslivecká sdružení, která hospodaří v honitbách jsou odpovědna za to, jaké škody zvěří vznikají.

Moderátor (Václav Sochor):
Nestačilo by se pořádně domluvit s myslivci na nějakém regulovaném odstřelu? Oni budou asi jenom rádi, když budou moci odstřelit více zvěře? Zvěřinový guláš zlevní.

Host (Roman Šimek):
Rozumím tomu, co jste chtěl říci. Samozřejmě myslivci mají zájem, aby honitby byly co nejvíce zazvěřené. Je tam trošičku problém v tom, že někteří myslivci dávají přednost lovu pouze trofejové zvěře a samičí zvěř, jako zdroj přírůstku, se snaží hájit. V tom vidím momentálně největší problém. Samozřejmě to obecně. Druhým problémem je otázka únosnosti stavu zvěře v honitbách.

Moderátor (Václav Sochor):
No a můžete na tom ještě elaborovat, protože jaký je tedy váš pohled na stavy zvěře v současných lesích?

Host (Roman Šimek):
Ono to souvisí se způsobem, jakým se hospodaří v lesích. V současné době z 85 % se obnova lesa provádí na holosečích, které je možné oplotit a zabránit tam tak vstupu zvěře, aby ty mladé sazenice neokousala a neponičila. V současné době začíná být z hlediska ochrany přírody prosazována forma obnovy lesa přirozeným způsobem. To znamená, že by se ten les měl sám zmlazovat. To se děje plynule na celé ploše lesa a není možné účinně chránit tento nálet před zvěří. Dochází k tomu, že pokud chceme podporovat toto přirozené zmlazení, tak zvěř na některých místech až sto procent tohoto náletu spase a zničí.

Moderátor (Václav Sochor):
Vy jste začínal svou odpověď tou přirozenou obnovou, přirozeným stavem. Pánové, nediskutujeme vlastně o fenoménu, který tu byl vždycky. Dřív se stavy zvěře, mám na mysli v předminulém století, neřešily. Divoká zvěř je prostě součástí lesa zrovna tak jako stromy. Nebo ne?

Host (Roman Šimek):
Určitě. Zvěř do lesa patří a proto ten názor je vystřílet je nesmyslný. Na druhou stranu, když se podíváme na statistiky, tak třeba v roce 1925 se v českých zemích odlovilo 23 tisíc srnčí zvěře. Kdežto v roce 2005 už to bylo pomalu 160 tisíc.

Moderátor (Václav Sochor):
Můžete reagovat na stejnou otázku. Mělo by se zasahovat více či méně do stavu zvěře v lesích?

Host (Jaroslav Kostečka):
Jestli dovolíte, tak se ještě vrátím k té úplně první vaší otázce. Čí je zvěř? V podstatě lze konstatovat, že dle zákonů je zvěř přírodním bohatstvím. Les je národním bohatstvím. Nicméně, když přírodní bohatství kousne do národního bohatství, tak myslivci za to zaplatí škody. Ale odnese to ta zvěř. Takže tam se dostáváme do té situace, že opravdu my respektujeme jasnou priodiversitu a udržitelnost hospodaření jako takového. Nicméně opravdu žijeme ve velice kulturní a přeměnné krajině. Dneska nenajdeme místo, které by nebylo člověkem pozměněno. A ta zvěř je neustále vlastně utlačována rozvojem civilizace jako takové. Když si vezmeme pro názornou představu, tak člověk má denně tři potravní periody. Snídani, oběd, večeři. Nicméně takový jelen jich má v rámci ročního období osm až šestnáct. V zimě jich má osm těch period. V létě 16. To znamená, že se každou 1,5 hodinu musí napást. Teď si představme, kolik je návštěvníků lesa? Chodci, houbaři, běžkaři, pejskaři, cyklisté, motorkáři a další. Ten jelen je zatlačen do těch nejhlubších houštin a v podstatě, ale ten jeho žaludek, ten jeho trávník chce neustále samozřejmě trávit. To znamená ho nutí konzumovat, pást se. V okamžiku, kdy on má hlad a nemůže vyjít na ty louky, nemůže vyjít na pole, aby se napásl, tak ukousne strom. Je to přirozená věc. V tom okamžiku samozřejmě přijde vlastník a řekne. Zaplaťte mi škodu a za ním se přiřítí ekologický aktivista.

Moderátor (Václav Sochor):
Já se omlouvám, ale máme nějakou velkou potíž na lince. Takže já doufá, že se to technikům podaří vyřešit. Zatím oslovím opět vašeho kolegu. Jak vám do toho obvykle mluví ministerstvo? Kam až sahají pravomoci státního úřadu a jak hodnotíte spolupráci s ministerstvem?

Host (Roman Šimek):
No spolupráci s ministerstvem poslední dobou hodnotím víceméně bezproblémovou. Poslední dobou se snaží hájit zájmy lesa. Aspoň tak to na nás činí dojem.

Moderátor (Václav Sochor):
Pokud jde o ty pravomoce? Ministerstvo samozřejmě nesouhlasí s tím, aby se nějakým způsobem, ať už to bylo vaším úmyslem nebo nebylo, vybíjela zvěř z lesů, ale má třeba i nějaké páky nebo dostatečné pravomoci na to, aby vám prostě nařídilo, co máte dělat a co nemáte dělat?

Host (Roman Šimek):
Vlastníci lesů, pokud mají dojem nebo pokud prokáží, že les je nadměrně poškozován, tak podle lesního zákona můžou navrhnout příslušnému orgánu snížení stavu zvěře a nebo dokonce zrušit stav, chov určitého druhu zvěře, který působí tyto škody. Osobně se domnívám, že této možnosti dosud není příliš využíváno. Je na vlastnících, aby tento postup vyzkoušeli. Tam se právě ukáže, jestli ministerstvo straní myslivcům a nebo lesu?

Moderátor (Václav Sochor):
Nedají se lesy proti škodám páchaným zvěří pojistit?

Host (Roman Šimek):
Myslím si, že nikoliv, protože jedná se o dvě složky životního prostředí, které na sebe navazují a jsou do sebe jednoznačně začleněny. Je tady pouze otázka veřejné poptávky, jestli je potřeba změnit styl hospodaření v lesích, který, pokud bychom chtěli realizovat podle našeho názoru, musí jít, musí začít tím, že se sníží stav zvěře do té míry, aby docházelo k přirozené obnově třeba i jedle.

Moderátor (Václav Sochor):
Zdá se, že technický problém máme už vyřešen. Pojďme řešit problém lesa. Já jsem se ptal pana Šimka na to, jak se jim, jakožto vlastníkům soukromých lesů, spolupracuje s ministerstvem. Jak se spolupracuje vám, myslivcům?

Host (Jaroslav Kostečka):
Tak samozřejmě je třeba si uvědomit, jakou spolupráci, o jakou formu spolupráce se jedná. Českomoravská myslivecká jednota je největší občanské sdružení, které sdružuje přibližně okolo sto tisíce členů, myslivců. Nicméně v honitbách, jako takových, hospodaří myslivecká sdružení. Respektive uživatelé honiteb. Na tyto samostatné subjekty v podstatě v rámci našich kompetencích nemáme. Oni jsou samostatnými subjekty. Nicméně, pokud se týká spolupráce Českomoravské myslivecké jednoty s Ministerstvem zemědělství, tak si dovolím říci, že ta spolupráce je poměrně dobrá v rámci jak legislativní spolupráce, tak i například dotační politiky právě do myslivosti.

Moderátor (Václav Sochor):
Pojďdme se podívat na to, co nám napsali naši posluchači. Pan Václav Necit z Vysočiny píše. Ten, kdo vyslovil názor o zavření zvěře do obor, snad ani nikdy nebyl venku v přírodě. Lidstvo škodí přírodě daleko víc a přesto je nikdo do obor nezavírá. Problém je v tom, že zvěři se zúžil životní prostor. O tom už jsme ostatně mluvili a dnes se nám zdá, že je přemnožená. Pouze se uchyluje do lokalit, kde vzniká klid na obživu. Pánové, podepsali byste se sto procentně pod slova pana Necida a nebo to vnímáte ze své pozice, jako vlastníka lesů, trošku jinak?

Host (Roman Šimek):
To gró je v pořádku. Ale v lese se vždycky hospodařilo podle společenské poptávky. Pokud, pokud je v současné době vyvíjen tlak na změnu hospodaření v našich lesích, tak se na to musí nějak reagovat a musí na to reagovat i myslivci.

Moderátor (Václav Sochor):
Další dotaz našeho posluchače. Rád bych se zeptal, jak velkou lobby vyvíjejí majitelé lesů a honiteb? Tak já nepředpokládám, že nám odhalíte všechno, ale mohl byste říci, jakým způsobem vy se snažíte prosazovat své zájmy?

Host (Roman Šimek):
Je to jednoznačně tím, že jsme vytvořili sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů. Snažíme se participovat a spolupracovat s Ministerstvem zemědělství na hlavně legislativních předpisech, které ovlivňují lesní hospodaření.

Moderátor (Václav Sochor):
Máme tady dotaz zaslaný SMS dalším posluchačem panem Dvořákem. Všichni jdou za ziskem. Až vystřílí zvěř, tak prodají lesy a zmizí. Já nic, já muzikant. Správný kapitalista a po mne potopa. Hlavně, že mám já. Přemýšlel jste někdy o tom, že by majitelé lesů nebo napadlo vás to někdy při spolupráci s majiteli, že by mohli být motivováni pouze ziskem a ne snahou o to, chránit lesy a potažmo i zvěř?

Host (Jaroslav Kostečka):
Tak já doufám, že většina vlastníků takovéto myšlenky nemá. Nicméně mohu říci, že opravdu občas se s některými takovými majiteli setkám. Nicméně je třeba říci, že mezi našimi členy, jak říkám a znovu opakuji, okolo sto tisíce členů, je tolik vlastníků pozemků, kteří mají několikanásobně vyšší plochu pozemku než třeba vlastníci, kteří jsou sdruženi ve sdružení mého kolegy. To znamená, ve Svolu, jako takovém. Co se týká té první otázky? Jestli bychom se pod ní podepsali? Tak já bych se pod toho prvního posluchače určitě podepsal.

Moderátor (Václav Sochor):
Pánové, já vám děkuji za názory, stanoviska a za účast v diskusi. Roman Šimek ze Sdružení obecních a soukromých lesů České republiky a Jaroslav Kostečka z Českomoravské myslivecké jednoty.