Bobr evropský (ČT 2)

Autor
Bobr evropský u nás žije v několika oblastech. Potkat ho můžeme v některých labských tůních. Nejvíce bobrů však žije na jižní Moravě, kde se proti jeho existenci zvedá lidská nevole. Objevují se hlasy, že bobři jsou u nás přemnožení a že by se měli začít střílet. A tak nás do terénu vyhnaly znepokojující otázky. Je možné, aby se bobr přemnožil? Je nutné ho vyjmout z listiny přísně chráněných živočichů? Je nutné rasantně regulovat jeho stavy, protože ničí lesy v blízkosti vod? Škodí tento plachý vodní savec tolik lidem, že se na něho začnou pořádat hony a bude se hubit tak dlouho, dokud naše krajina nebude opět bez bobrů?

Mgr. Jaroslav Maloň, Univerzita Palackého Olomouc:
V českých zemích byl bobr v minulosti dvakrát vyhuben. Jednou na konci 17. století a podruhé na konci století 19. Důvodem bylo to, že bobr se velice mohutně lovil kvůli kožešině, kvůli masu, protože byl považován za postní zvíře, tak byl vyhledávanou lahůdkou v klášterech a také kvůli kastoreu, což je jeho párová žláza anální a ta se používala v minulosti v lékařství a také ve voňavkářství. Vyloven byl také kvůli tomu, že působil velké škody na jihočeských rybnících, kde svými norami, které si budoval v hrázích, tyto hráze narušoval.

Autor
Bobr se na jižní Moravu dostal před několika desetiletími z Rakouska. A část jedinců byla na střední Moravu uměle vysazena v rámci reintrodukčních projektů. Labská populace bobrů se k nám rozšířila z magdeburské rezervace, kde se bobři udrželi i v těch nejtěžších časech. Dnes se šíří po Labi dál a mají před sebou těžký úkol. Překonat střekovskou hráz.

Ing. Aleš Vorel, Česká zemědělská univerzita Praha:
Bobr evropský je největší evropský hlodavec, který žije v rodinách, kde se může nacházet průměrně od pěti do sedmi jedinců v každé takové sociální jednotce. Většinou tam žije monogamní pár. To znamená samec - samice. A pak je tam větší množství mláďat vícegeneračních, přičemž bobři vychovávají mláďata zpravidla dva roky. Pokaždé na jaře tito jedinci migrují mimo vlastně to původní mateřské teritorium a na svět přichází na přelomu května a června nová generace mláďat. Bobři staví hráze a bobří hrady, protože to potřebují k životu. Bobří hrady jim slouží jako ubytování, tam kde si nemůžou vyhrabat noru, tak si postaví takový bobří hrad, což je hromada klacků, hlíny a kamenů. A jsou tak stabilní, že je mnohdy nedokáže rozebrat ani medvěd. Hráze naopak staví tam, kde potřebují udržet stálou hladinu vody. Na velké řece hráz neuvidíme, protože tam je vody dostatek a je pořád dostatečná hloubka. Na malých říčkách a potocích si často postaví hráz, kde tím zadrží hladinu vody a potom si tam můžou v klidu plavat a potápět se, protože ve vodě se cítí bezpečně před svými predátory.

Autor
Samci si velice pečlivě označují své výsostné území a své pachové značky pravidelně obnovují.

Mgr. Jaroslav Maloň, Univerzita Palackého Olomouc:
Vzhledem k tomu, že bobři žijí v rodinách převážně monogamně a obhajují si tzv. okrsek, své vlastní území, tak nejsou schopni strpět cizího jedince v rámci vnitrodruhových soubojů, svádí velmi častokrát i velice drsné boje mezi sebou právě proto, aby dokázali uhájit svoje výsostné území. Bobr, který nevyhraje teritoriální souboj, má dvě možnosti. Buď najde nové stanoviště, které je optimální, které mu vyhovuje. A to je schopen si uhájit. Druhá varianta, že je v natolik husté populaci a natolik rozsáhlé populaci, že nemá možnost najít nové stanoviště a v podstatě jenom přežívá na okraji.

Autor
Nejodvážnější jedinci jsou schopni překračovat rozvodí řek a putovat přes hory a hledat vzdálená volná teritoria. Jen málo bobrů však nakonec najde své vysněné území.

Ing. Aleš Vorel, Česká zemědělská univerzita Praha:
Někdo si může myslet, že bobr, když je ve vodě, tak se živí rybami nebo škeblemi, ale to není pravda. Živí se jen a pouze rostlinnou stravou. Má dvě potravní sezóny. V létě a na jaře se pase jako normální obyčejný králík, kterého můžete mít doma. A na podzim a v zimě se živí kvůli nedostatku zelené stravy kůrou a lýkem ze stromů a keřů, případně může vyhledávat také zemědělské plodiny přes léto. Je to pro něho dobrý zdroj potravy. Velice rád má kukuřici nebo pšenici. Z toho ovšem vyplývají určitá negativa. Jednak působí škody v zemědělských porostech, ale ty nejsou moc velké. Ale mnohem větší škody působí na stromech.

Ing. Aleš Vorel, Česká zemědělská univerzita Praha:
Největší škody na dřevinách tedy způsobuje především na podzim, kdy si dělá zimní zásobárnu, což je taková spižírna různých ukousaných větví a mladých stromů, které si zapichuje blízko své nory. Dokáže pokácet stromy od těch nejmenších až po metrové topoly. Občas se stane to, že strom jenom okroužkuje a nechá uschnout. To dělá proto, aby si prosvětlil břehovou linii a v podrostu mohly vyrašit nové mladé stromky, které tvoří převážnou část jeho potravy. Přirození nepřátelé bobra jsou vlk, rys, medvěd. Jejich výskyt u nás není až tak zásadní, to znamená, že pro bobra nejsou v současnosti ohrožením. Nicméně bobr evropský má u nás nepřátele. Je jím člověk. Jakožto jednak nelegální lovec a jednak i hustá automobilová doprava je pro bobra výrazným redukčním činitelem. Bobr má významnou roli v ekosystému. Někdy se hovoří o klíčovém druhu. Bobr upravuje druhovou skladbu mnohdy nepřirozených břehových porostů okolo vodních toků, jednak. A za druhé v případě, kdy staví hráze bobr, v ten okamžik velmi významně působí na hydrologickou složku té krajiny. Zvyšuje akumulaci vody v krajině, což je věc, kterou potřebujeme a budeme potřebovat v budoucnosti víc a víc. Zároveň vytváří mokřady, které samozřejmě znamenají obrovský nárůst a vzrůst biodiverzity v krajině.

Ing. Vilém Vyhnálek, Odbor životního prostředí MÚ Břeclav:
Na Břeclavsku žije podle posledních výzkumů něco kolem tisíce kusů. Ta situace je taková, že v současné době je to prostředí nasyceno bobry. V samotném území už dochází pouze k migracím mladých jedinců mimo tohle území.

Ing. Jiří Švigra, Lesní závod Židlochovice:
Bobr nám vadí i nevadí, bych řekl. Víme o tom, že bobr je tady zhruba od roku 1975, kdy se poprvé vyskytl blízko soutoku řeky Dyje a Kyjovky. Rozšíření bobra v současnosti je asi v takovém stádium, že je maličko už porušená rovnováha mezi tím, co unese zdejší prostředí, a mezi tím, jak se to projevuje. Můžeme tady dokola se podívat, že vlastně ta práce třiceti let toho lesníka během jedné zimy přijde vniveč. Po té stránce prostě s tím bobrem nesouhlasíme. Proč jsou tady bobři v současnosti v takových počtech? My jsme jim těma vodohospodářskýma úpravama v osmdesátých a sedmdesátých letech minulého století vytvořili vlastně ideální podmínky. Tím, že jsme zde vybudovali systém kanálů, který samozřejmě potřebujeme dostat tu vodu k těm kořenům, k těm porostům. A tím pádem jsme vytvořili ideální podmínky pro maximální rozmnožení těch bobrů. My jsme tady zajistili a zalesnili dubový porost, a bobr nám ho sklidil. A teď se tady kříží dva zákony. Dvě zákonné normy. Zákon o ochraně přírody a zákon o lesích. Takže tento problém je potřeba řešit a my taky tlačíme na pilu, jak se říká, abychom tady našli společnou řeč s ochráncema přírody, kteří prostě se dívají na toho bobra odlišně, tak jako my lesáci. Ten bobr tady ano, on sem patří, on tady byl, býval tady a bude tady. Ale musíme vytvořit nějakou rovnováhu.

Ing. Vilém Vyhnálek, Odbor životního prostředí MÚ Břeclav:
V tomhle území nejzásadnější problém a to je kácení a ničení stromů v lednickém parku. Zásadním způsobem narušuje tu koncepci celého lednického parku. Ten jeho vliv je obrovský a proto je potřeba to řešit. Nejenom tím, že jsou státem hrazeny škody, které způsobuje zde bobr a za poslední dva roky bylo vyplaceno přes sedm milionů korun. Je potřeba buď si říct, že se vybuduje ohradník, který funguje v některých státech Evropy a mají s ním dobré zkušenosti.

Mgr. Jaroslav Maloň, Univerzita Palackého Olomouc:
V minulém roce jsme zkoušeli elektrický ohradník, který se nám velmi osvědčil. Po několika pokusech tady na jižní Moravě jsme ho instalovali v botanické zahradě v Olomouci, kde bobr páchal relativně velké škody na vzácných dřevinách. A poté, co byl ohradník nainstalován, už k žádným dalším škodám nedošlo. Problém je ten, pokud chceme ochránit velký lesní celek, tak použití elektrického ohradníku není možné. Dá se v omezené míře použít normální oplocení, které ale musí být zakopáno i pod zem, protože bobr dokáže bez problémů takovéto oplocení podhrabat a normální oplocenka proti vysoké zvěři proti němu není účinná.

Ing. Aleš Vorel, Česká zemědělská univerzita Praha:
Tato živochytná past nám umožňuje chytat jedince, na kterých děláme spoustu úkonů, odebíráme vzorky, např. krev, srst a po několika hodinách, kdy všechny ty úkony vykonáme, tak je pouštíme zpět. Vedle odběru vzorků z jedinců odchycených některým aplikujeme vysílačky, které nám umožňují posléze sledovat jejich denní a zejména noční aktivitu. Na základě čehož potom můžeme odvozovat velikost teritorií bobrů. Díky těm pastem posléze už máme jakési parciální výsledky, např. víme, že v ČR se nevyskytují bobři kanadští, což byla v podstatě záležitost analýzy DNA, kterou jsme získali z těch odchycených jedinců z krve. Dále víme, že pravděpodobně na Labi jsou bobři více zatížení těžkými kovy a samozřejmě sledujeme velice podrobně veškeré potravní vazby tohoto druhu v ČR, jelikož je to poměrně ožehavé téma. Dneska v noci jsme chytili jedno zvíře. Pravděpodobně loňský mládě. Z něhož jsme odebrali vzorky. Co s bobry v současnosti a v budoucnosti? Nyní je na Ministerstvu životního prostředí připravován ke schválení program péče o populaci bobra evropského v ČR, jehož hlavním a nejdůležitějším nástrojem je tzv. diferencovaná ochrana bobra evropského. Spočívá ve třech různých typech přístupů k bobří populaci. Zóna A bude znamenat pro bobry, že v území, kde se tato zóna bude vyskytovat, budou mít bobři prioritu, bude kladen důraz na jejich ochranu. Další zóna je zóna B, která bude pokrývat valnou část ČR, kde nebude kladen důraz na ochranu bobrů a bude k nim selektivně přistupováno. Další významná zóna v rámci té diferencované ochrany bude zóna C, což je oblast, kde si nepřejeme, aby vznikla silná populace a nebudeme tam ani chtít, aby tam existovalo jakékoliv bobří osídlení. Čím to je, že bobři nejenom v ČR dosáhli během krátké doby relativně takových obrovských počtů, které můžeme v dnešní evropské krajině sledovat. Odhaduje se, že v Evropě je kolem milionu bobrů dokonce. Je to tím, že druhá polovina dvacátého století byla proslulá velkým množstvím reintrodukčních programů. Týkaly se i bobrů. A ve velké části Evropy tyhlety programy proběhly a byly velice úspěšné. V ČR můžeme podobný projev sledovat také. Důležité pro budoucnost akorát bude, abychom tyto stavy a to, že se bobr k nám vrátil, napotřetí doufejme definitivně, abychom tyto stavy udržely a pomáhaly tomuto poměrně zajímavému druhu u nás stále přebývat.