Podobnost čistě náhodná (Českolipský deník)

Druhová rozmanitost v přírodě je obdivuhodná. Někdy se stává, že druhy zařazené ve vědeckém systému na velmi vzdálená místa, mají podobné vybarvení. Příkladem je třeba dvojice ptáků, z níž je jeden dravec a predátor a druhý hmyzožravý příslušník řádu zpěvných.
Krahujec obecný je velmi úhledný malý dravčík. Svá loviště má téměř všude. Slídí po kořisti v lese podél zarostlých břehů potoků a řek, v polích a dokonce i ve vesnicích a městech. Žádný zpěvný pták si v jeho přítomnosti není jist životem. Jeho kořistí se stávají nejčastěji vrabci, kosi, strnadi a špačci. Samička, která je podstatně větší a silnější si troufne i na sojku a holuba. V minulosti byl myslivci velmi pronásledován. V současné době jsou jeho stavy nízké a je chráněn zákonem. Lov je jeho přirozeností a loví převážně ptáky se zpomalenými reflexy a tímto udržuje populace v dobré kondici.
Pěnice vlašská je největší a nejvzácnější u nás žijící pěnice. Je tažná a zimovat odlétá do východní Afriky na území od ústí Nilu až po její jižní cíp. Její zbarvení připomíná malého krahujce. Obzvlášť vlnkování spodiny těla, které je výrazné u samečků. Zbarvením a velikostí se od jiných pěnic výrazně liší. Jakéhosi sveřepého a dravčího výrazu jí dodávají velké a sírově žluté oči. Zajímavé je také její časté soužití s ťuhýkem obecným, jehož samička a mladí ptáci mají též příčné vlnkování. S tímto elegantním hmyzožravým ptákem se lze setkat v okolí České Lípy na teplých křovinatých stráních.

Karel Filip

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]