Oborní zeď 230 let stará (Rakovnický deník)

Překrásný komplex křivoklátských lesů měl odedávna i celý systém lesních obor, vymezených většinou dřevěnými oploceními.

Obory při šlechtické držbě jednotlivých katastrů měly zabraňovat v přebíhání zvěře z panství do panství.

První dřevěné ploty

Jeden z prvních dřevěných plotů byl postaven už v době, když Křivoklátsko patřilo ještě Valdštejnům. Ohrazoval lesní celek od Pusté Dobré k Myší díře u Brejli. V dnešní době Pustou Dobrou známe jako hájovnu asi 2 km jihovýchodně od lánského zámku. Dříve to bývala tvrz s dvorcem a vesnicí Dobrou. Osídlení zaniklo a zůstává tvrz se zemědělskou usedlostí byla už od roku 1373 označována jako Pustá Dobrá. Valdštejnův nástupce Fűrstenberk pak v letech 1777 až 1787 postavil od Lánů až k Lužné zeď kamennou v délce 28 kilometrů.

Kamenná zeď

Byla stavěna z místního materiálu, většinou z opuky a břidlice. Ačkoliv poddané síly a povozy měl šlechtic za roboty, přišla stavba Fűrstenberka na 5742 zlatých. Táhla se od Čistého rybníka u Lužné směrem severním ke Krušovicím, tady uhýbala východně k Řevničovu a na Nové Strašecí, pak se točila jižně k Rudě a k Hořkovci. Popisovaná pamětihodnost měla i tři vstupní brány. Jednu v Lánech, druhou u Vašírovské lísy (vjezd silnice z Lánů do lesa směrem na Křivoklát) a třetí u Myší díry. Brána u Vašírovské lísy byla zbourána jako první 8. 4. 1959. Pak přišla na řadu brána lánská.

Erbovní kámen

V té byl zasazen ještě valdštejnský erbovní kámen s hraběcí korunkou. Kvádr z růžového mramoru je uložen v novostrašeckém muzeu. Dosud stojící brána pod Brejlí vlastně vděčí za záchranu povodni v druhé světové válce. Podmáčená stráň ujela i se silnicí a při obnově komunikace byla trasa vedena příměji. Silnice byla vyvýšena, takže odpadl úzký a do nejnižšího místa k potoku upadající zákrut silncie. A tady právě vznikla ona rezervace původní silničky s patníky, která se ostrým zákrutem provléká dosud stojící branou, ozdobenou k lesu litinovou plastikou jelení hlavy s parožím.

Velice náročná stavba

Při zamyšlení nad touto náročnou stavbou, místy již rozbořenou, se jistě ptáte, který že to Fűrstenberk oboru stavěl. Stavěna byla za života Karla Egona I. (žil 1729 až 1787). Kníže Karel Egon I. byl vynikajícím právníkem a za vlády císařovny Marie Terezie byl pověřován vedením vyšších zemských úřadů. Devět let zastával funkci nejvyššího purkrabí v Čechách. Už roku 1779 provedl na svém statku v Podmoklech (Rokycansko) zrušení roboty za roční výkup 800 zlatých. Ve dvoře na Lánech dal kníže zavést pěstování brambor sázením krájených z oček a pěstování jetele. Do našich lesů zavedl pěstování modřínů. Vtéto souvislosti připomeňme křivoklátského lesního odborníka Ing. A. Nechlebu, který spisovatele Z. Wintera upozornil na chybu v povídce z Rakovnických obrázků, když autor umístil děj u Nového Domu o poražení modřínu do XVI. století, když u nás modřín ještě pěstován nebyl. Winter mohl chybu opravit až v dalším vydání po 16 letech. Roku 1786 zřídil jeho ředitel Jiří Štumpf na Lánech soukromou hospodářskou školu pro 14 frekventantů.

Knihovna na hradě

Už tehdá vlastnil kníže knihovnu o dvou tisících svazcích, která po knihovně univezální a stahovské byla největší v Praze. Roku 1881 byla převezena na hrad Křivoklát, kde byla donedávna. Roku 1784 byl Karel Egon I. za své značné zásluhy O kulturu zvolen za předsedu "Královské společnosti věd a nauk". Kníže po smrti 11. 7. 1787 byl pohřben do hrobky v kostele sv. Kříže v Nižboru. To ale už bylo za platnosti nových josefinských zákonů, které pohřby v kostelích nedovolovaly. I když se jednalo o knížete, musel být na zákrok zemských úřadů přenesen do hrobu na nedalekém novém hřbitůvku poblíž nižborského zámku. Dodnes je tam vidět litinová deska fűrstenberská (ale z roku 1860) s nápisem "SEPULCRUM" (česky hrobka). Poslední v pořadí čtrnáctý zde byl pochován princ Emil Egon, syn Amálie, který zemřel 15. 5. 1899. Zatímco se kníže Karel Egon I. těšil přízně u dvora císařovny Marie Terezie, za germanofila Josefa II. (od roku 1780) důvěru ztratil. Asi proto, že Fűrstenberk podporoval české školství.

Foto - Znak Fűrstenberků.
Foto repro - archiv autora

František Krejčí