Odstřel spárkaté zvěře na Příbramsku (Příbramský deník)

Jak jsem se dočetla v Příbramském deníku z 10. listopadu, Hnutí Duha požaduje zásadní snížení počtu spárkaté zvěře, která je podle hnutí přemnožená. Což podle studie Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů v Jílovém vede ke zničení 44 % stromů v našich lesích. Tuto studii jsem neviděla, proto nemohu posoudit, zda z ní někdo účelově nevyjmul pouze určitou část bez ohledu na další souvislosti. Ale 44 % se mi zdá jako poněkud přehnané číslo. Je možné, že v některých oblastech způsobuje spárkatá zvěř větší škody, ovšem v lesích, kde se pohybuji (především Dobříšsko a Novoknínsko), se mi naopak zdá, že v posledních letech spárkaté zvěře výrazně ubylo (snad s výjimkou prasete divokého). Dříve jsem při mnohahodinových toulkách po lesních cestách na koni běžně potkávala srnce, jeleny, muflony či divočáky, ale v současné době se s nimi setkávám jen velice zřídka dokonce i v hlubokých lesích. Proto se mi zdá nesprávné další snižování stavu spárkaté zvěře, jež do naší přírody nesporně patří. Především se obávám, aby nedošlo k nějakému globálnímu řešení, při němž by se nepřihlíželo k individuálním potřebám jednotlivých lesů a byly by vytvořeny univerzální normy pro odstřel těchto zvířátek. Udivilo mě, že Hnutí Duha kritizuje ve vyjádření na svých internetových stránkách zimní krmení zvěře. Jejich kritika spočívá v názoru, že toto dokrmování umožní přežít i slabým kusům, které by jinak uhynuly. Možná je to částečně pravda, na druhou stranu se domnívám, že plný krmelec zabraňuje právě poškozování lesního porostu v době nedostatku jiné potravy. Redukce slabých kusů by pak měla být věcí myslivců. Ve vyjádření Hnutí Duha mě také překvapila tato věta: "Kolik srnců, jelenů či bažantů do přírody patří, musí rozhodnout přirozené podmínky prostředí, stejně jako třeba u počtu sýkor nebo ježků." Tento příměr mi připadá dosti scestný. Vždyť je obvyklé, že sýkorky a další nestěhovaví ptáci jsou laskavými lidmi přikrmováni po celou zimu z krmítek. A ježky, kteří nemají na podzim dostatečnou váhu, často zachraňují ekologicky smýšlející lidé dočasným odchytem a krmením. Připadá mi, že Hnutí Duha by si mělo ujasnit priority ochrany naší přírody a zasazovat se raději třeba o odstranění nepůvodních druhů - škůdců jako jsou norek americký nebo psík mývalovitý, jejichž odstřel je momentálně značně omezený - smí ho provádět pouze lesní stráž. Dále by si to chtělo uvědomit, že lesy poškozuje svým vlivem ať už přímým nebo nepřímým především člověk. A není ani ničím výjimečným, když přírodě zasadí citelnou ránu nějaký nadšenec s dobrými úmysly. Závěrem bych ještě ráda podotkla, že je hloupé čekat, až se tvor či rostlina stane ohroženým druhem, a pak mu teprve věnovat pozornost. Jeleni, mufloni či srnci jsou nyní obvyklou součástí naší přírody a mělo by to tak zůstat.

Příspěvek poslala čtenářka Radka M. Poslušná z Dražetic. Dostane od nás odměnu - stokorunu.