Rudolf Těsnohlídek: Muž, kterého život bolel (Květy)

Proslul jako oblíbený novinář. Nesmrtelným se ale Rudolf Těsnohlídek stal až díky svému vyprávění o lišce Bystroušce, které vzniklo vlastně náhodou.

"Nejsem jako ostatní lidé," napsal o sobě ještě coby chlapec. Byl plachý, což vyplývalo z jeho šilhavosti, kvůli níž nosil kulaté brýle. Bolestínská stylizace mu seděla a uplatňoval ji ve svých přátelských i milostných vztazích. Byl doslova fascinován utrpením a neštěstí jako by přímo přitahoval. Například v roce 1901 se mu před očima utopil kamarád a Rudolf Těsnohlídek si dělal výčitky, že mu nebyl schopen pomoci.

 Tragédie s Kajou

 Při studiích na Karlově univerzitě se seznámil se stejně starou Jindrou Kopeckou, která si nechala říkat Kaja. Sblížily je nejen společné zájmy o divadlo, hudbu a literaturu, ale i to, že se vzájemně podporovali v morbidních náladách. Dívka z bohaté selské rodiny si na rodičích vymohla souhlas ke sňatku s neduživým studentem. Společně odjeli na svatební cestu do Norska, kde Kaja za nevyjasněných okolností zemřela ranou ze svého dámského revolveru. Rudolf Těsnohlídek sice o události několikrát vypovídal, ale pokaždé přišel s jinou verzí. Nejpravděpodobnější je ta, že jeho milá, jež neustále blouznila o smrti, spáchala sebevraždu. Další bezprostřední setkání se zubatou si odjel nešťastný vdovec léčit do švýcarského Curychu.

 Tenkrát na Moravě

 V roce 1907 se vypravil do Brna, kde zůstal až do konce života. Začal pracovat v redakci časopisu Moravský kraj, ale ten záhy zanikl a on se ocitl na dlažbě. Šťastná náhoda mu pak přihrála do cesty redaktora Lidových novin Arnošta Heinricha, někdejšího spolužáka z fakulty; ten mu dohodil místo v brněnské odbočce Lidových novin. Díky tomu se Rudolfu Těsnohlídkovi podařilo splatit dluhy a mohl pomýšlet i na další sňatek. Měl známost s dcerou železničního zřízence Annou, vzali se v roce 1909 a do roka se jim narodil syn Milan. Rozvedli se o 7 let později. Milan nejprve zůstal s otcem, ale ten ho zanedlouho pro potíže s výchovou raději předal do péče matky.
Za nejšťastnější období svého osobního života označil počátek 20. let. Seznámil se s rozvedenou Olgou Vasickou-Zámečníkovou, která se nakonec stala jeho třetí ženou, a také profesně se mu začalo dařit. Brněnské Lidovky vycházely dvakrát denně, náklad vzrostl z 10 000 na dvojnásobek a měly v té době větší prestiž než pražské vydání, k čemuž výrazně přispěl svými sloupky a soudničkami. Redakční kolega Bedřich Golombek později popisoval, že ho mnoho místních zlodějů a podvodníčků uctivě zdravilo a leckterý se prý rozplakal nad tím, jak pan redaktor pěkně dovedl jeho kauzu popsat.

 Jak to bylo s Bystrouškou

 Redakce Lidových novin chtěla svého času osvěžit své stránky kresbami výtvarníků. Jeden z nich, Stanislav Lolek, odkudsi vyhrabal tlustý svazek obrázků o zuřivém myslivci a prohnané lišce a Rudolf Těsnohlídek dostal za úkol k nim něco napsat. Své texty prý škrábal tak divoce, že je v tiskárně nemohli přečíst. "Podle rozkazu jsem pak diktoval do stroje," vzpomínal. "To jsem viděl, jaké je dobrodiní slyšet vlastní věty. Opravoval jsem, jak se dalo, ale diktováním vznikaly chyby, jež nebyly pak už opraveny. Lidé bláznili, dostával jsem hysterické dopisy i chvalozpěvy. Když mi vyřizoval redaktor Veselý první vzkaz Janáčkův, že to bude opera, domníval jsem se, že si ze mě dělá šoufky." Lidovky otiskovaly Příhody lišky Bystroušky na pokračování ve formě samostatných fejetonů a v roce 1921 vyšly knižně. Postava Bystroušky se přitom až podezřele podobala svérázným figurkám zlodějíčků, jak je autor znal od brněnského soudu. Zároveň to byla parodie na poměry v tehdejším Československu (především na boj politických stran).

 Zůstal věrný chmurám

 Přes úspěchy, které ve své novinářské práci měl, jí nikdy úplně nepropadl, ba dá se říct, že ho netěšila. Pravidelně dával výpověď, ale Arnošt Heinrich jeho záchvaty ignoroval. Josef Hrabák v knize z 80. let minulého století charakterizoval rozpoložení Rudolfa Těsnohlídka takto: "Cítil své povolání jako okovy, redakce pro něj byla galejemi. Zůstal sám do sebe zahleděným jedincem, který nedokázal setřást pouta zážitků jinošských let, a bolestně prožíval všechny nárazy života." Od poloviny 20. let měl stále častější záchvaty deprese. Obával se o osud svého manželství, cítil se opuštěn, nedoceněn, přehlížen a štván. Vše vyvrcholilo 12. ledna 1928. Toho dne přišel do práce v poledne a našel tam jen redakčního úředníka. Ten pak vylíčil okolnosti tragédie následovně: "Ve dveřích se objevil smrtelně bledý Těsnohlídek. Řekl, že se střelil, ale špatně mířil, a žádal o přivolání doktora." V nemocnici zanedlouho zemřel. Po zprávě o jeho smrti si sáhla na život i jeho manželka Olga. Rudolf Těsnohlídek nechal na stole vzkaz kolegům: "Odpusťte, že jsem to udělal tady." Později vyšlo najevo, že sebevraždu připravoval. V závěti z 9. srpna předchozího roku byla báseň na rozloučenou: Mne blesk se dotekl, a tak mne osud tížil, že úder sekery skon trpký osvětlí, já rostl pro bolest a nikdy neublížil, kéž v svatém pokoji kmen poražený tlí! Dál sloužit nemohu, jsem unaven a zmučen tou mračnou nízkostí, jež kořeny mé hroutí. Jdu domů, do země, je konec mojí pouti, je konec modlitbám, jimž byl jsem léta učen.

Rudolf Těsnohlídek (7. června 1882 - 12. ledna 1928)

 - Na pražské Karlově univerzitě studoval češtinu, francouzštinu a dějepis.
 - Autor asi 20 knih veršů a próz.
 - Objevitel cestovatele Eskyma Welzela, jehož dopisy literárně zpracoval.
 - Před Vánocemi 1919 našel na pasece za Brnem nemluvně, které tam odložila svobodná služka. Událost na něj zapůsobila natolik, že se zasadil o to, aby byl ve městě zřízen domov pro opuštěné děti.

 Cítil své povolání jako okovy, redakce pro něj byla galejemi. Zůstal sám do sebe zahleděným jedincem, který nedokázal setřást pouta zážitků jinošských let.

JANA SOPROVÁ

Foto - Rukopis jeho básně Eh tak - všelijak
 Portrét spisovatele z let 1905-1910
 Rudolf Těsnohlídek (druhý zprava) se speleology v Demänovských jeskyních na Slovensku, o jejichž popularizaci se zasloužil
Oblibu získaly romány, ve kterých čtenáři poznávali reálné obyvatele Brna (Poseidon či Kolonia Kutejsík). Část dějů svých knih údajně autor umístil do tzv. domu s Turkem v Ypsilantiho ulici
Snímky MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM v Brně