O trápení lišek a ohlupování lidí (Lidové noviny)

Při tvorbě zákona o kontaktním norování měli rozhodovat lidé, kteří milují nejen psy, ale také lišky

Tak nám lišky a norníci málem zastínili prezidentskou kampaň. Ne že by se snad ta dobrá zvířátka chtěla přít, zda půjdou do nory tajně, nebo veřejně. To jejich páníčkové si vjeli do vlasů. Jak už je zvykem v téhle zemi, kde každý rozumí všemu.
 Moc pěkně mluvil jeden pan poslanec v rádiu. Buďto ze zvyku lhal, nebo viděl norování v umělé noře z rychlíku. Pokud z rychlíku, tak ne z českého, neb ten jede příliš pomalu, než aby se nedalo odkoukat alespoň to nejzákladnější. Jinak by se ten ctihodný muž, považující se za znalce, trapně nevykrucoval z odpovědi na banální otázky typu jak často se dostane pes při výcviku do nory.
 Chápu však, že my, obyčejní lidé, nemůžeme rozumět politické kynologii. Já, abych se přiznal, stále více rozumím řeči zvířat nežli slovům politiků. Snad i proto, že za léta, co chovám norníky, jsem se setkával se samými upřímnými čtyřnohými kamarády.
Vyhánění? Také hrdelní chvaty! Vraťme se však k norování. V první řadě bych si dovolil připomenout, že v době povolení kontaktního norování (bez mřížky) nešlo o pouhé vyhánění lišky z nory. Při hodnocení výkonu byly též vysoce hodnoceny takzvané chvaty. Což znamenalo, že se takový pes do lišky zakousnul a držel ji. Rozhodčí pak nechal noru otevřít a uvolnit chvat ponořením zvířat do sudu s vodou.
 Nejvýše byl ceněn takzvaný hrdelní chvat, kdy pes rdousil lišku na hrdle. Podívaná jistě nikoliv pro povahy slabé a už vůbec ne útlocitné dámy. A přece jsem viděl spoustu takových fanynek, co potleskávaly s rozzářenýma očima. Čehož vysvětlení bych ponechal na psychologovi. Těmito větami jsem chtěl jenom některým lidem oživit paměť, či vytknout mlžení, že šlo o hru bohulibou a andělskou.
 Na straně druhé je mimo jakoukoliv pochybnost, že v důsledku definitivního rozvrácení ekosystémů dochází k přemnožování lišek. Tyto ohrožují především ony zajíčky či bažanty a jejich cestu na myslivcův pekáč. Příroda by si jinak nakonec poradila sama, v důsledku nouze o potravu logicky klesá počet mláďat dravců. Jenomže co potom s myslivci? Regulace stavů lišek, a tím i jejich vyhánění z nory, jsou tudíž za dané situace opodstatněné. Rád bych zdůraznil vyhánění, nikoliv boj zvířete se zvířetem. V kterém až příliš mnoho lidí nacházelo uspokojení, jak již uvedeno výše, a po čemž se jim evidentně stýská.

Pes a liška na konečné

Jak zabránit, aby nedocházelo k onomu boji? Možností je hned několik a páni od myslivecké kynologie o nich moc dobře vědí. Za myslivecké kynology pro tento případ nepovažujme některé pány ze Sněmovní, byť i oni si rádi vystřelí.
 Každá (standardní) umělá nora má za třetím kotlem na jejím konci smyčku. Na vysvětlenou nenorujícím čtenářům, jde o cosi podobného točně na konečné městské autobusové linky. Jenomže ta smyčka se nechávala uzavřená a pes musel otáčet lišku přímo v úzkém kotli, kde právě často docházelo k chvatům (pokousání). Vždyť to znáte, když autobusy nemají na konečné pořádnou točnu, taky si občas utrhnou zrcátka.
 Pokud se do soutěžního řádu zakotví ponechání otevřené smyčky, pes touto "točnou" lišku jenom prožene a následně vyžene z nory. Zde bych se velmi přimlouval za legislativní dohled nad tvorbou takového předpisu. Určitě by pan prezident (pokud vůbec nějakého zvolíme) neměl podepisovat novelu zákona do doby vzniku nového soutěžního řádu, neb ten starý opravdu příliš připomíná pravidla gladiátorských her starořímských cirků.
 Což o to, papír se přepíše, schválí i oštempluje. Takového psa nepřepíšete ani nepřehlasujete. Jakého že psa? Psa šílence. Není tomu tak dávno, co jsme jásali nad vyšlechtěním psů ostrých jako břitva. Soutěže v kontaktním norování zásadně vyhrávali takto zdokonalení jagteriéři.
 Takový borec, když mu naskočil adrenalin, byl schopný potrhat nejenom kmotru lišku, ale vůbec vše, co se kde pohnulo, svého páníčka nevyjímaje. Bude proto velice záležet na tom, co budeme od takového norníka očekávat a podle toho volit vhodné typy. Výběrem povahově vyvážených jedinců do chovu dospějeme k norníkům, kteří na lišku spíše doléhají (štěkají na ni, aniž by se do ní zakousli) a vytlačují ji z nory právě zmíněnou smyčkou.

Kdo se hodí k noře

Řekněme, že se nám podaří nastavit takováto pravidla hry. A přece si musíme přiznat, že popsané se pohybuje na samé hraně mezi možnou a potřebnou ochranou volně žijící drobné zvěře a trýzněním zvířat. Bude pouze záležet na lidech, jak budou předpisy interpretovat.
 Já si myslím, že právě v nás, lidech, bude největší problém. V první řadě by do toho neměli mluvit ti, kteří nevědí, oč kráčí. Politici a různé jiné celebrity nechť se zviditelňují v debatách o způsobu volby prezidenta. Neb tam nemohou nic pokazit. I když kandidáti též na sebe vrčí, vyhýbají se přímému kontaktu.
 Také by do toho neměli mluvit odborníci s viděním na způsob "toro, toro". I takových, řekněme požitkářů, chtějících vidět krev, je mezi mysliveckými kynology docela dost. Ne že bych jim chtěl něco vyčítat, ani španělští příznivci koridy nemohou za svoji vášeň. Jenom bychom měli tuhle věc dát do rukou lidem, kteří milují nejenom psy, ale také ty lišky.
 Pokud jsem těmito řádky některé lidi rozčílil, tak nejspíš ty, kteří jsou podobní těm adrenalinovým jagteriérům. Proto si jich všimněte a neberte je do party na norování. K noře se hodí pouze ti klidní, umějící skousnout i to, co se jim právě nehodí do krámu. Abych nezavdal důvod ke konstatování, že jsem přestoupil k těm druhým, nemohu nedodat: odborně a citlivě prováděné kontaktní norování se nevymyká z důstojného pojetí vztahu k přírodě.
 Asi by to chtělo na závěr ještě jeden příměr. Mluvili jsme o autobusech a točně na konečné, zůstaňme proto u téhle branže. Představte si, jak ve Sněmovní rozhodou, že kvůli předcházení možným haváriím řidiči začátečníci již nebudou absolvovat praktické cvičné jízdy. Pouze budou sedět na trenažéru. Že před nasednutím do městské budete uvažovat o sepsání závěti? S podobnými pocity poprvé pouští páníček takového jezevčíka do přírodní nory, i když ten při zkouškách za mřížkou vše odhafal na výbornou. Že bychom tedy zakázali norování šmahem? Jistě výborná otázka z oblasti politické kynologie. Určitě by se k ní rádi vyjádřili i prezidentští kandidáti.

***

V první řadě by do toho neměli mluvit ti, kteří nevědí, oč kráčí. Politici a různé jiné celebrity nechť se zviditelňují v debatách o způsobu volby prezidenta.

Foto popis: Norování Zkouška se provádí v umělé noře. Nora musí být postavena na rovině nebo v mírném svahu, na stinném místě - podle možnosti v lese.
Foto popis: mřížka oddělující psa od lišky byla podle nového zákona odstraněna
Foto popis: kotel se záklopkami z obou stran (vstup pro lišku)
Foto popis: schema jednoho ze tří segmentů umělé nory
Foto popis: otvor pro vpuštění psa / kontrolní otvor
Foto popis: Koncová část nory může být jak v provedení původním (končící třetím kotlem) nebo v upravené noře končící smyčkou. Kotle musí být uzavíratelné ve smyslu průběhu vlastní zkoušky. Boční stěny nory mohou být z cihel, kamenného zdiva, betonu nebo z prken. Povrch nory je v úrovni terénu. Nora má strop z prken, sestavených ve vhodných dílech a utěsněných tak, aby do uzavřené nory nevnikalo světlo a aby mohla být v kterémkoliv místě otevřena. Dno je vždy přirozené - zemité. V noře nesmí být nikde ostré rohy. Po obou stranách nory je vyznačené pásmo (šířka 1 m), do kterého není dovoleno během zkoušky vstupovat. K zjištění polohy psa nebo lišky může být instalováno signalizační zařízení. Prostor kolem nory musí být oplocen. (úryvek ze Zkušebního řádu pro bezkontaktní norování - zkouška nováčků)
Foto popis: otvor pro vpuštění psa / kontrolní otvor
Foto Autor - Foto - ARCHIV, EIKIPEDIE // KOLÁŽ ŠIMON / LN

O autorovi: Bohumil Rada, chovatel norníků