Žena-myslivec (MF plus)

I přes tuto zásadní lingvistickou překážku jsme jednu takovou bytost našli...
Samozřejmě by nešlo, aby myslivec neměl rád zvěřinu, hlavně tu, kterou si sám uloví. "Je to skutečná delikatesa!" s nadšením vypráví Zdeňka Šteklová. "Když si uvědomíte, že zvěř si svobodně vybírá různé druhy bylinek a vyhýbá se přehnojeným porostům, pak oceníte každý kousek masa. Ráda experimentuji, nedělá mi žádnou potíž připravovat pochoutky, třeba různé druhy paštiček. Kdysi dávno, když se ještě směly střílet sluky, jsem připravila slučí mázku. V sedmdesátých letech jsem zase často dělala sojčí polévku. Byla výborná. Synové by si asi vybrali kančí kýtu na šípkové omáčce se šalvějí a jalovcem, manžel mufloní hřbet na zázvoru a česneku s citronovou omáčkou, moje oblíbená delikatesa jsou nadívaná holoubátka na bylinkách." Její recepty na zvěřinu jsou originální, s časem se stále proměňují a vznikají nové. Zdeňka Šteklová totiž při vaření ráda experimentuje. A když už oči hltají víc, než se vejde do žaludku, a ozývá se jen cinkání příborů a spokojené ummmmm, tak ví, že experiment měl úspěch a recept se podařil. Hlavním impulzem k tomu, aby se z ní stala žena-myslivec, bylo, že se v devatenácti seznámila se svým budoucím mužem - myslivcem. "Rok jsem byla adeptkou, a pak jsem složila myslivecké zkoušky," vzpomíná paní Zdeňka.
Jak ale sama dodává, před puškou měla respekt. A to pokaždé, když ji vzala do ruky. Postupně, pod vedením svého muže, začala sama také aktivně lovit. Na první úlovek si pamatuje dodnes. "Byl to srnec, v mysliveckém slangu ,knoflíkář' neboli srnec, který není vhodný do dalšího chovu." Kolegyň - aktivních žen-myslivců - potkala jen několik. S jednou z nich chodí posledních pět let na srnce. A právě tato žena prý patří k nejlepším myslivcům, jaké kdy poznala.

Je mi jich líto
"Dřív jsem chodila do lesa v týdnu i několikrát a o víkendu pokaždé." Mohla si to dovolit. Nejen manžel, ale i dva jejich synové jsou myslivci, a tak měli pochopení. "I místo rodinných výletů na zámky a do zoo jsme šli hromadně do lesa. Syn je dokonce povoláním revírník. Já ale vlastní revír nemám," říká Zdeňka.
Člověk by si řekl, že paní Zdeňce ulovené zvěře není líto. Ona má ale na věc jiný pohled. Když je jí zvěře líto, tak prý nestřílí, to se prostě nemůže. Střílí zásadně jen tehdy, když je přesvědčená, že nedělá škodu.

Myslivecká modlitba
Dnes myslivost mezi mladými moc v módě není, ale paní Zdeňka ví, jak otevřít srdce člověka pro les... ,,Řekla bych: Přečti si Vrbu, Klostermanna. Všechno, co tam čteš, je pravda. Prožij to sám, v jiném století, v jiném jazyce, ale se stejnými pocity, se stejnými zákony přírody. Pak jdi do lesa, nech působit sílu matky Země na své já. A nestyď se za to. Pak budeš mít za sebou první krok k tomu stát se dobrým myslivcem. Přestože jsi obklopen počítači, čipy a satelity, stále jsi člověk, který chce být součástí přírody." To přece stojí za zamyšlení, ne?

Zdeňka Šteklová se aktivně věnuje myslivosti už 36 let. Byla první ženou v okrese Plzeň-jih, která v roce 1972 úspěšně složila myslivecké zkoušky
Celkem ulovila asi 80 různých kusů zvířat. "Dokážu propadnout myslivecké vášni, lovit, a nic jiného nevnímat. Ale jako myslivec jsem spíš romantik".