Úřední šiml řehtal sedm let (Právo)

Tři dny poté, co se začal starat o mládě, podal si v souladu se zákonem žádost na referát životního prostředí tehdejšího Okresního úřadu v Blansku o povolení k chovu jestřába. Úřad však žádost jen přehrál na kraj. Ten pak vydal povolení k chovu jestřába jménem Kajta v zajetí.
O pět let později zahájila Česká inspekce životního prostředí na základě kontroly přestupkové řízení. Muž byl uznán vinným, že spáchal přestupky, a uložil mu pokutu 30 tisíc korun.
"Měl se dopustit přestupků tím, že neprokázal zákonný původ a povolený způsob nabytí jestřába lesního a držel exemplář ohroženého živočicha bez výjimky, udělené podle zákona," informovala Sylva Dostálová, mluvčí Nejvyššího správního soudu, ke kterému případ doputoval až letos. Chovatel jestřába se totiž odvolal k ministerstvu životního prostředí, ale to odvolání zamítlo.
Podle Dostálové s argumentací, že žádost měl projednávat orgán myslivosti, protože byla podepsána "Myslivosti zdar". Pohádku o slepičce a kohoutkovi přetrhl až Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud, který v těchto dnech zamítl kasační stížnost ministerstva životního prostředí.
Soudce NSS Zdeněk Kühn v rozhodnutí uvedl, že správní orgány jsou povinny učinit vše k vyřešení problému. Nikoli naložit s podáním jen tak, aby bylo jakoby vyřešeno, například přesunutím věci na jiný správní orgán. A už zcela nepřípustné je, aby porušení povinností samotných úřadů mělo následky pro žadatele, tedy uživatele veřejné správy.
Úřad v Blansku neměl tedy podanou žádost postoupit kraji, ale v duchu principu efektivnosti ji sám, jako orgán ochrany přírody, projednat jako žádost o udělení výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny. To, že muž nakonec nebyl držitelem výjimky, bylo výlučně důsledkem nezákonného úředního postupu. Úřady nezajímalo, že se muž ujal mláděte, které vypadlo z hnízda. Patřičná povolení se snažil obstarat během tří dnů. Pokud by tak nepostupoval a alibisticky nejprve čekal na vydání všech povolení, mládě by podle soudců uhynulo a tím by hrozilo zmaření samotného účelu zákona o ochraně přírody a krajiny.
Soudci NSS ve svém rozhodnutí označili za absurdní zprávu České inspekce životního prostředí k tomuto případu. Přichází totiž s těžko pochopitelným argumentem. Ze zákona na ochranu přírody a krajiny prý "nevyplývá, že by se mělo náhodně nalezeným jedincům nějak pomáhat".