Medvěd ani krocan neunikli desítkám šípů lukostřelců (Boleslavský deník)

Dostat se s autem až na louku pár stovek metrů za Nepřevázkou je prakticky nemožné. Zaparkovat prý mám u úřadu. Paní na procházce se před tak budovou obecního úřadu ptám, kde je obecní úřad. Chvíli na mě trochu divně kouká, pak mi vysvětluje, že stojím před ním. To se občas stává.
Letní boty měním za zimní, gumové, nepromokavé. Lesní - polní cesta je plná kluzkého bahna. Co minutu si připadám jak krasobruslař s těmi nejprapodivnějšími uměleckými sestavami. Naštěstí se držím na nohou a do té hnědé mazlavé hmoty mé tělo nepadá. Na okraji louky, obehnané keříky a stromy, mě vítá cedule Lukostřelba - zákaz vstupu! Pár metrů od nich už stojí skupinka mužů s kušemi v ruce. Najít organizátory akce na tak velkém prostoru není jednoduché, naštěstí mě střelci posílají do prudkého kopce k traktoru, kde bych organizátory najít mohl.
"Ale pospěšte si. Za chvíli se začne střílet," říká mi starší muž. "Jakmile zahoukají, tak se začíná," upozorňuje mě. Všude samí střelci s přesnou muškou, nerad bych, aby si mě někdo spletl s živým terčem. Stále doufám, že do ježků se tady nikdo strefovat nehodlá.
"Hůůů..." ozývá se hlas klaksonu a oznamuje tím začátek střelby. Opuštěný stojím u keříků a čekám, kdy mě novodobý Robin Hood prostřelí šípem skrz naskrz. "Sháníte někoho?" neujde pozornosti jedné z rozhodčích vystrašený novinář.
Naštěstí jde poté kousek se mnou a nasměrovává mé kroky k prezidentce SK Lukostřelba Libichov Věře Majerové. "Je to ta paní v červené bundě," říká mi rozhodčí. Než vyběhnu další desítky metrů prudkého kopce, funím jak lokomotiva s padesáti vagony uhlí v zádech. Žen v červených bundách je tam víc než jen jedna.
Po loukách a lesích tam v tu chvíli pobíhá 109 střelců. Mladí, staří, muži, ženy... Koná se tam nejvyšší republiková soutěž v lukostřelbě 3D. To znamená, že na několika místech jsou rozmístěny makety zvířat v životní velikosti. "Jsou zde zvířata, která lze v lese opravdu spatřit - srna, prase, husy..." říká mi Majerová. Jsou zde však i ta, za nimiž by střelci museli vyrazit za hranice České republiky. Třeba za takovým obrovským medvědem.

Umělý jako živý
Střelci se pohybují po závodišti v několika družstvech. Obejít přitom musí 28 stanovišť a na každém z nich mít co nejlepší mušku.
Nejlepší je se samozřejmě trefit do vytoužené "desítky" znázorněné na zvířeti malým kroužkem v podobě zásahového terče, ale i zásah jinam se počítá. Za pět bodů je například zásah do jakékoliv části těla.
Pokud však šíp zasáhne zvířeti kopýtka, případně parohy, pokud jej samozřejmě zvíře má, nezískají soutěžící žádné body. "Je to jako v přírodě. Zásah do kopýtka zvíře nezabije, proto ani zde nemohou soutěžící získat žádné body," vysvětluje Majerová. Ke střelbě používá každý jiný druh zbraně. Nejvíce soutěžících však do Nepřevázky přijelo s luky. Objevily se však i kuše. Například Jura Zima přijel soutěžit s krátkýmjezdeckým lukem.
Vyroben je v Koreji, kde s ním stříleli právě jezdci na koních. "Tento luk nemá žádné moderní pomůcky, které by usnadňovaly střelbu. Jak říkáme, je to nejférovější kategorie, protože s tímto lukem musíme střílet tak, jak se dříve opravdu střílelo. A není to jednoduché," říká dále Zima.
U každého terče v podobě nejrůznějšího zvířete mají soutěžící vyznačenou vzdálenost, odkud musí střílet. Ti nejmladší však mají takovou malou výjimku. Odkud budou střílet, jim určí vedoucí družstva. Důvod je samozřejmě ten, že mladí střelci by na tak velkou vzdálenost terč špatně trefovali.

První byla antilopa
Každého lukostřelce láká na střílení něco jiného. Pavel Rada například chtěl lovit lukem, samozřejmě mimo Českou republiku. První, co jím trefil, bylo samozřejmě gumové zvíře. "Když jsem byl v Africe, tak tam se mi podařilo střelit několik antilop," prozradil své lovecké úspěchy Rada.
Podle něj je lov lukem více sportovnější než lov například brokovnicí. "Zvíře má daleko větší šanci, než při lovu zbraní kulového typu," vysvětluje důvod Pavel Rada.
Kolikrát se jednotliví střelci zúčastnili podobných soutěží? Všichni dlouze počítají. Je jichtotiž tolik, že se těžko s přesností dá říct nějaké číslo.
Lukostřelba na 3D terče má stále větší oblibu a zároveň i několik předností. Soutěžit se dá prakticky všude. Třeba i ve špatně přístupném terénu. A jak také podotýká Věra Majerová, prezidentka SK Lukostřelba Libichov, střelce neodradí ani špatné počasí. Ať prší, fouká vítr, soutěží se pořád. Minulý rok se například soutěž konala v době, kdy Českou republiku bičovala vichřiceEmma.
Tak snad jen lovu zdar...