Rostlinou měsíce dubna je čilimník (Jihlavské listy)

Střední Evropu a oblast Středozemního moře osidluje řada druhů těchto nízkých keřů a polokeřů ozdobených tenkými výhony s typickým člunkovitým květem. U nás k nim patří janovec metlatý, dříve se používal na výrobu košťat. Také sloužil jako krmivo pro hospodářská zvířata a k úspěšnému zúrodňování písčitých polí, zajišťoval zelené hnojení, až posléze zplaněl.
Čilimníky jsou dřeviny, které můžou být nízké, plazivé skalničky nebo i několik metrů velké keře. Botanici, jak je již jejich zvykem, rod nejprve rozdělili a poté sloučili, čímž nám zahradníkům pořádně zamotali hlavu. Dnes mezi čilimníky řadíme i janovce (Sarothamnus) nebo kručinkovec (Corothamnus).
Nejběžnějším druhem v přírodě i v zahradách je u nás domácí janovec metlatý (Cytisus scoparius). Janovec je keř vysoký 1-3 m se vzpřímenými, stálezelenými, hranatými větvemi, které přebírají asimilační funkci od drobných listů. Textura je metlovitá, strnulá, někdy s jemně převisajícími větvemi. Husté zelené větvoví vyniká nejvíc v zimě.
Kvetou v květnu a červnu. Květy jsou velké, typicky bobovité. Planě rostoucí janovce kvetou žlutě, v zahradách se pěstuje řada odrůd s květy krémovými (´Diana´, ´Cornish Cream´), růžovými (´Gloria´), červenými (´John´s Crimson´, ´Red Wings´) či skoro hnědými, často se člunek a křídla barevně liší. Květy se objevují ve velkém množství tak, že celý keř září do dálky. Plodem je bíle chlupatý lusk, který v době zrání černá.
V přírodě mnohdy tvoří rozsáhlé porosty. Dříve se uměle vysazoval jako pastva pro zvířata i jako medonosná rostlina. Košťata se vyráběla ze suchých větví, za první světové války sloužila vlákna za náhradu juty. Ze silnějších kmenů se pálilo dřevěné uhlí.
Podobný čilimník raný (Cytisus x praecox) byl vyšlechtěný kolem roku 1867 v Anglii. Je o něco menší a kompaktněji rostoucí, rozkvétá skoro o tři týdny dříve. Květy má bílé, žluté i červené, neschází ani půvabné dvoubarevné.
Čilimníky jsou vysloveně světlomilná dřevina, čím mají více sluníčka, tím více kvetou. V polostínu jsou nevzhledné a rozklesávají se. Vyhovuje jim chudší, písčitá až kamenitá půda, nemají rády těžké a vápnité půdy. V těžkých jílovitých půdách snadno vymrzají. Bohatě kvetoucí odrůdy potřebují občas přihnojit fosforečnými hnojivy. Nesnáší stagnující vodu, zato dobře snáší sucho. Na zimu je vhodné báze lehce přikrýt chvojím, zvláště pěstujeme-li je v nádobách nebo na vyvýšených záhonech. Většina u nás pěstovaných odrůd je dobře odolná proti mrazu, jen v tuhých zimách namrzá, ale dobře regenerují. Starší rostliny nesnáší přesazení.
Vysazujeme je na jaře, zásadně kupujeme rostliny v kontejneru - prostokořenné se špatně ujímají. Po výsadbě je měsíc dva zaléváme. Janovec i čilimník raný není na ošetřování náročný, pouze při dlouhodobém suchu je dobré je občas zalít. Po odkvětu můžeme seříznout asi třetinu větví - docílíme tím větvení a rychlejší růst nových větví, které příští rok vykvetou. Chorobami a škůdci netrpí, zato si na nich rádi pochutnají jak zajíci a králíci, tak i srnčí zvěř.
Janovec množíme řízkováním. Řízky pícháme v červnu do pařeniště s humózní písčitou zemí.
Cytisus se dobře hodí k jehličnanům, buď jako předsadba před vyššími stromy, nebo se kombinuje se zakrslými kultivary. Osvěží tak jinak stejnorodě působící výsadby. Vhodný je také jako solitéra na okraji trávníku či ve vřesovišti.
Dobře doplní zahradní architekturu, například kamenné zídky nebo schodiště. Můžeme jím osázet jinak nevyužité svahy, které navíc zpevní. Osvědčil se i na větších skalkách a jako doplněk polštářovitých trvalek. Dá se dobře zakomponovat do přírodních zahrad. Zkušenější dokonce mohou vyzkoušet tvarování na kmínek. Rostliny v nádobách přes zimu chráníme před promrznutím. Celá rostlina je pro člověka jedovatá, nejvíce alkaloidů je v semenech. A proto pozor na malé děti.