Rizika tygřího návratu (100 + 1 zahraničních zajímavostí)

Lidé a šelmy
Počty tygrů rychle klesají. Vědci však už začínají myslet na doby, kdy jejich stavy opět vzrostou. Zdánlivě utopická vize se snaží předejít nežádoucím lidským reakcím a minimalizovat konflikty mezi lidmi a šelmami. Jen tak mají kriticky ohrožené kočkovité šelmy šanci.

Nejrůznější ochranářské organizace si kladou za cíl zvýšit v dohledné době stavy tygrů o 50 až 100 %. Není to nereálné. Pokud budou tygři žít v dobře chráněných rezervacích a národních parcích, kde najdou dostatek kořisti a bezpečí před pytláky, pak jejich počty zase porostou. To však s sebou nese určitá rizika.

Kdy je člověk kořistí
Případy, kdy tygr cíleně uloví člověka jako svou kořist, jsou poměrně vzácné. Mnohem častěji dochází k atakům tygra na člověka, protože se šelma cítí ohrožena nebo má obavy o mláďata. Obzvláště silný strach a neadekvátně ostrou obrannou reakci lze pozorovat u tygrů, jež člověk v minulosti poranil. Nejčastěji mají tato poranění na svědomí pytláci.
V minulosti padali lidé za oběť tygrům především v hustě obydlených oblastech Indonésie nebo v rozsáhlých mangrovových porostech na pomezí Indie a Bangladéše (tzv. Sundarbans).
Smrtící útoky si tam ještě před padesáti lety každoročně vyžádaly stovky lidských životů. Sundarbans si dodnes udržel první místo v počtu lidí zabitých tygry. Ročně tam po útoku pruhovaných predátorů přijdou o život desítky lidí. Na Sumatře se každoroční počty obětí na životech odhadují na 5 až 10. Na dalších územích jsou případy usmrcení člověka tygrem vzácné. Zaznamenají tu nejvýš jednu lidskou oběť ročně.

Vyhnout se konfliktům
V případě, že se podaří oživit tygří populace, nemusí být pro mladé tygry v rezervaci dost místa. Při hledání vlastních revírů pak začnou někteří z nich pronikat do krajiny osídlené člověkem. Podobně budou z chráněných území vytlačeni staří, nemocní nebo poranění tygři neschopní obhájit v konkurenci silnějších jedinců svůj revír. Tygři se tak mohou dostávat mnohem častěji do kontaktu s lidmi a to nezůstane bez následků.
Po pytláctví je druhým nejčastějším motivem k zabití tygra odplata lidí za vzniklé škody. Pokud přibude útoků tygrů na lidi nebo domácí zvířata, poklesne chuť místních obyvatel tygry chránit. Z těchto důvodů vědci studují faktory, které zvyšují riziko nebezpečných setkání člověka s tygrem. Zároveň hledají způsoby, jak se takovým konfliktům předem vyhnout.

Důsledky trestných výprav
Za normálních okolností se tygr dobytku vyhýbá. Loví jej víceméně z nouze, když je vyhubena jeho přirozená kořist. Pak mohou domácí zvířata tvořit až čtvrtinu jeho jídelníčku a lidem vznikají citelné škody. Například v Bhútánu tygři zabíjejí ročně asi 12 % chovaných zvířat a pastevce tak připraví o 17 % ročních příjmů. Lidé se snaží svůj majetek chránit a tygry pronásledují.
V Rusku mají "trestné výpravy" na svědomí čtvrtinu všech úmrtí tygrů.
Odstřel jednoho zvířete může mít drastický dopad na další tygry v oblasti. Pokud je zabita dospělá samice, klesá rozmnožovací schopnost populace a tygrů ubývá o to rychleji. Také zabití dospělého samce s sebou nese nepříjemné následky. Do revíru uvolněného po odstřeleném tygrovi pronikne nový samec. Pokud na svém novém teritoriu narazí na samici s mláďaty, jejichž otcem byl předchozí "vládce rajonu", tygřata bez váhání zabije. Infanticida, jak se tomuto kroku říká, je pro nového samce zcela logickým postupem. Po zabití mláďat přijde samice rychle do říje. Nový samec se s ní pak může spářit a co nejdříve se dočká vlastních potomků.

Na pomezí tygří zóny
Konfliktům mezi tygry a člověkem se dá v řadě případů předejít. Nejednou útočí tygr na lidi nebo zvířata poté, co pastevci zahnali stáda přímo do jeho loveckého rajonu. Dochází k tomu i na území rezervací a národních parků.
Stáda hlídají děti, které nedokážou zabránit zvířatům v průniku na "tygří území", i kdyby si překročení virtuální hranice byly vědomy. Sami malí pasáčci se pak mohou stát obětí tygří agrese.
Lidé a tygři by si měli území rozdělit tak, aby se potkávali a rušili co nejméně. K tomu by sloužil systém zón, které na jedné straně vymezí oblasti bezpečné pro lidi a domácí zvířata a na druhé straně jasně definují oblasti, kde žijí tygři a kam lidé nechodí. Kritickým místem se pak stává pomezí "lidských" a "tygřích" zón. Lidé by tu měli tygří sousedy respektovat. Pokud využívají hraniční oblasti k zemědělství, je vhodné, aby tam nepásli dobytek, ale zakládali plantáže s plodinami, jejichž pěstování nevyžaduje častou a dlouhodobou přítomnost člověka. Pokud už sem lidé musejí zajít, například při sklizni, neměli by se tu pohybovat jednotlivě, ale ve větších skupinách.

Psi nepomohou, chlévy lidé nechtějí
Tygr rád loví v noci. Proto by pastevci měli na noc zahánět stáda do bezpečných ohrad. To má ale i odvrácenou stranu. Pokud se totiž tygr do nedbale střežené nebo děravé ohrady dostane, jsou mu zvířata vydána na pospas a nemají šanci utéct. Pokusy chránit stáda pasteveckými psy obvykle situaci ještě zhorší. Tygrovi nedělá problém psa zabít a sežrat. Když už musí lovit domácí zvířata, pak dává přednost právě psům. Některé tygry láká ke stádům dobytka přímo vyhlídka, že tu uloví psa.
Pomoct by mohla i redukce stád, ale k tomu se pastevci obvykle nenechají přemluvit. V Číně se pokoušeli v oblastech výskytu tygrů o změnu systému chovu dobytka. Zvířata chovali v chlévech, kde byla před tygry v bezpečí, rychleji rostla a chovatelé na nich víc vydělávali. Systém se přesto neosvědčil. Stavba chlévů byla drahá a pastevci, kteří se navíc s oblibou drží tradic, k ní neradi přistupovali.

Pojištění a náhrada "nouzové kořisti"
Pozitivní roli by mohlo sehrát pojištění stád proti následkům tygřích útoků.
Obyvatelé oblastí, kde ještě žijí tygři, jsou ale většinou chudí a nemají na pojistku peníze. Ovšem ani tam, kde si ji lidé mohou dovolit, není vyhráno. Například v Rusku se proti škodám vzniklým při tygřích útocích mohou pojistit majitelé farem pro chov jelenů. Vyplacení pojistky ale bohužel není podmíněno chovem jelenů za okolností, které by riziko tygřího útoku omezily na minimum. Pojištění tak chovatelům jelenů pomáhá vypořádat se se ztrátami, ale nepřispívá k redukci počtu konfliktů.
V zemích, kde tygrům ubyla ve volné přírodě kořist a kde šelmy z nouze loví domácí zvířata, by pomohlo zvýšení stavu divoké zvěře. K tomu je obvykle zapotřebí celé řady zásahů, které jsou specifické pro danou oblast. Někde nemá zvěř dostatek prostoru, jinde je intenzivně lovena nebo došlo k nevhodným změnám ve vegetaci.
Obnovu populací zvěře je nutné pro každou oblast "ušít na míru".

Jak získat veřejné mínění
Ani sebelepší prevence nezabrání všem konfliktům mezi lidmi a tygry. Když už k takové politováníhodné události dojde, je třeba eliminovat její následky tak, aby se veřejné mínění neobracelo proti tygrům a jejich ochraně.
Dobrou strategií se může zdát náhrada škod, například za zvířata zabitá tygry. Přináší však rozporuplné výsledky a nejednou zcela selhává. V mnoha případech je těžké ověřit, zda zvíře zabil tygr, nebo jestli uhynulo z jiných příčin. Chovatelé toho zneužívají a dožadují se kompenzací i za kusy, které tygr nenapadl. Navíc pokud pastevci dostanou za zabité kusy zaplaceno, nic je nenutí k účinnější ochraně stád. Finanční náhrady tak nepřispívají k systematickému snižování počtu konfliktů mezi lidmi a tygry. Částky vyplacené jako kompenzace navíc šplhají tak vysoko, že je už nelze finančně "utáhnout".
Velké spory se vedou o tom, zda by měli nějakou náhradu dostávat i pozůstalí po lidech zabitých tygrem. Řada odborníků je proti tomu, aby se lidský život přepočítával na peníze. Na druhé straně nevyplácení takových kompenzací vzbuzuje v zainteresovaných lidech dojem, že ochráncům jsou tygři milejší než člověk. Proto se mnozí experti za tyto náhrady přimlouvají.
O tom, že prevence konfliktů s lidmi může tygrům výrazně pomoct, svědčí zkušenost z národního parku Nagarhole v jižní Indii. Tam byly vystěhovány celé vsi, vstup lidí na chráněná území byl omezen a správa parku zřídila strážní službu proti pytlákům. Stavy tygrů následně stouply o 80 %.

Citelně ubývající šelmy
Slovo "tygr" je odvozeno od řeckého "tigris", což znamená "vyskytující se na východě". Tato kočkovitá šelma dříve žila na rozsáhlých územích Asie od dnešního Turecka po Ochotské moře. Tygři lovili na úpatí Himálaje a u povodí řeky Amur, stejně jako na indonéských ostrovech Jáva a Bali. Dnes zbyly z "tygří říše" pouhé střípky.
V souboji pruhovaných predátorů a lidí se velké kočky ocitly v hluboké defenzivě a jejich světová populace se odhaduje nejvýše na 4 000 kusů. Přitom ještě na začátku 20. století se jejich stavy pohybovaly kolem 100 000.

Poranění zabijáci
Pytláci mají nejčastěji na svědomí poranění tygrů. Buď poraní šelmu při pokusu ji ulovit, nebo se tygr chytí do pastí určených pro ilegální lov jiných zvířat. Zvláště nebezpečná jsou v tomto ohledu drátěná oka. Výzkum prokázal, že více než tři čtvrtiny tygrů, kteří zaútočili na člověka, zranili lidé - většinou pytláci.