Tchoř tmavý (Haló noviny)

Mezi domem a stodolou se mihnul černý nízký stín, podběhl vrata do seníku a pak se ozvalo jen vyděšené potkaní zapísknutí. Za chvíli vylézá ze stodoly tchoř a v tlamě nese skoro stejně velkého potkana.
Tento obrázek byl dříve na vesnici běžný a tchoři tam byli vítaní. V blízkosti lidských obydlí, hlavně na vesnici, měli tchoři vždy dostatek kořisti, myší a potkanů. Sedláci je také nevyháněli, protože dokázali ulovit i několik hlodavců za noc. Dnes je ale tchoř už prakticky spíše vzácností. Laik často zamění tchoře se zdivočelými fretkami. Aby také ne, vždyť fretky byly vyšlechtěny z divokých tchořů.
Tchoři mají stejné tělo, nízké zavalité na krátkých nožkách, takže se téměř dotýkají břichem země. Dospělí tchoři váží od 0,5 do 2 kg, a měří 30 až 48 cm. Na rozdíl od fretek ale mají vždy tmavě hnědou až černou srst, kterou prosvítá žlutá podsada. Oči mají malé, uši krátké zakulacené a ocas nepřesahuje polovinu délky těla (3040%). Pro tchoře jsou typické velké bílé plochy na hlavě, které vytvářejí s hnědými skvrnami pestrou masku. Bohužel se v přírodě často objevují i zdivočelé fretky, které se s tchoři páří a vznikají tak kříženci, kterých je hlavně v okolích měst poměrně mnoho.
Je všeobecně známo, že se tchoři vyznačují silně vyvinutými řitními žlázami, jejichž výměšek v případě ohrožení vypouštějí k zastrašení pronásledovatele. Tím může být pro tchoře liška, či pes, ale hlavně člověk.
V přírodě se tchoř vyskytuje nejčastěji v okolí vodních toků, na okrajích lesů, ale nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel. Je samotářský, aktivní je v noci, zejména navečer a za svítání. Loví hlodavce, žáby, ptáky, požírá i ptačí vejce, měkké ovoce a hmyz.
K páření dochází od března do května, samice je březí 40-43 dnů a rodí až 12 mláďat, obvykle však méně. Mláďata jsou slepá 4-5 týdnů, matka je kojí více než jeden měsíc. Ve třech až čtyřech měsících opouští matku, dospívají do jednoho roku života. Koncem léta a na podzim často přítomnost tchořů bohužel prozrazují zajetá nezkušená mláďata u silnic. Kvůli svému samotářskému životu totiž musí mladí tchoři podstoupit často dlouhou cestu, než najdou vhodné teritorium pro lov.
I když se tchoř vyskytuje na celém území ČR, kde dříve býval hojný, dnes je považován za druh méně běžný. Na mnoha místech střední Evropy se stavy tchoře tmavého snížily dokonce až drasticky. Ještě v nedávných dobách se totiž tchoři lovili pomocí psů. Bylo to dokonce považováno za regulerní sport. Cílem byla tchoří kožešina, která je velmi kvalitní, hustá a sametově hebká, a proto velmi žádaná; není proto divu, že byla pro obchodníky s kožešinami velmi vyhledávaným zbožím. Ještě v sedmdesátých letech se do střední Evropy dováželo velké množství tchořích kožešin. Dnes je však tento obchod na ústupu. Největší ránu ale dostala tchoří populace nepřímo - opět z rukou člověka. V dnešní zkultivované a upravené krajině totiž přichází o přirozené úkryty i zdroje potravy, které nacházel v rozmanité vegetaci.