Přihlásit

Největším nepřítelem lesní zvěře je lidská lhostejnost a bezohlednost (Třebíčský deník)

  • Kategorie: Zpravy z oboru myslivost

Největší péči vyžaduje zaječí zvěř, přikrmovat je nutné na více místech. Ihned po napadnutí sněhu je pro ně nutné rozmístnit malé krmelečky naplněné senem a navíc ke keřům přivázat otýpky sena.
Dále je nutné průběžně ořezávat větve ze stromů se sladkou kůrou (jabloně) pro zajištění okusu. Bažanti jsou přikrmováni již od podzimu obilními odpady, které v žádném případě nesmí být zaplísněné.
Koroptve vyžadují nejenom instalování zásypů, ale i rohatin, což jsou z chvojí vyrobené úkryty, které pomáhají koroptvím přežít za nepříznivého počasí. K přikrmování zvěře jsou také často kladeny dotazy čím a jak ho provádět. V praxi se přikrmování provádí:
- přiměřeným množstvím vhodného krmiva (oves, ostatní obiloviny pouze ve směsi s ovsem, krmitelné odpady z potravinářského průmyslu), a pokud nepanují velké mrazy, jsou vhodné i výlisky ovoce, krmná a cukrová řepa a další šťavnatá krmiva;
- krmivy s vhodnou energetickou hodnotou vzhledem k danému období a druhovému složení zvěře;
- stále stejnými krmivy opakovaně v malých množstvích, protože hlavním konzumentem je spárkatá zvěř, která patří mezi přežvýkavce a ti vyžadují stálost potravy vzhledem k bachorovým mikroorganizmům v předžaludcích, které jim pomáhají potravu trávit.

Riziko zaplísnění krmiva
Přičemž platí, že je nutné se vyvarovat riziku zaplísnění krmiva - zaplísnění značně snižuje efekt přikrmování a může zvěři i uškodit, protože na na vlhlém krmivu se rychle rozvíjejí plísně rodů Penicillium, Aspergillus, Fusarium včetně jejich mykotoxinů.
Při přikrmování je nutno dodržovat ustanovení platné legislativy zejména ustanovení veterinárního, rostlinolékařského zákona a zákona o myslivosti. Při stavbách přikrmovacích zařízení je nutný souhlas vlastníka pozemku.
Zvláště v příměstských oblastech nejsou výjimkou krádeže a projevy vandalizmu, a proto je nutno přikrmovaní zařízení pravidelně kontrolovat. Myslivci se snaží sice zvěři pomoci a v době strádání ji přikrmovat, ale i pro ně zůstávají některé lokality nedostupné. Jsou místa, kam není možné krmivo dopravit ani pomocí terénních vozů.
Vypomoci mohou traktory, v krajním případě přicházejí na řadu sněžnice a běžky. Tam, kde je ale vyšší koncentrace zvěře, dojít jen tak s nějakým batohem zásob na zádech nestačí. Na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení, které musí pověření členové mysliveckého sdružení doplňovat.
Jedním z řešení, jak zvěř před takovýmito podmínkami zvláště v horských oblastech uchránit, je vybudování nových přezimovacích obůrek. Myslivci by zde měli usnadněnou práci s dokrmováním a zvěř by nezpůsobovala škodu okusováním dřevin.
Tento trend se objevil ve vyšších polohách kraje v osmdesátých letech minulého století. Po roce 1993 se ale kvůli rozčleňování a pronajímání honiteb a z ekonomických důvodů od jejich pořizování ustoupilo, což se velmi negativně projevilo na škodách na lesních porostech i na kvalitě zvěře.


Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.