"Vrhl jsem se na zem. Levhart na mě mohl kdykoli zaútočit" (Metro)

Vincent Munier specializující se na fotky divoce žijících zvířat se odhodlal k dobrodružné cestě za sněžným levhartem. Ve svém posledním projektu pro značku Nikon se za ním vydal až do nejvzdálenějších a nejvíce nedotčených oblastí Tibetu. A extrémně plaché a samotářské zvíře opravdu "chytil".

* Proč zrovna Tibet?

Tibet je domovinou těch nejdivočejších zvířat, ale jen velmi mála lidí. O Tibetu a jeho divokých zvířatech jsem přečetl řadu knih, zejména od amerického biologa George Schallera, který pracoval na Tibetské náhorní plošině v 70. a 80. letech minulého století. Navzdory Schallerově práci je Tibet poměrně neznámý, takže je jeho divoká příroda do značné míry nezdokumentovaná. Narazíte tu na zvířata, která se vyskytují výlučně v této oblasti a nikde jinde nežijí. Zejména jsem chtěl pořídit snímky ohroženého levharta sněžného a málo známých tvorů, jako je třeba manul.

* Zastihly vás tam nějaké problémy?

Do Tibetu je neuvěřitelné obtížné se dostat, a to jak kvůli geopolitické situaci, tak - z praktického hlediska - kvůli jeho vysoké nadmořské výšce. Pokud uvažujete o cestě do oblasti, jako je Tibet, rozhodně na přípravě trasy spolupracujte s vědeckými pracovníky. Sehnat v Tibetu spolehlivou mapu bylo nemožné, takže jsem při sledování, kde jsem a kam se potřebuji dostat, musel používat Google Earth. Také je myslím důležité pokusit se necestovat sám. Když jsem jednou cestoval s někým, koho jsem potkal přímo na místě, v mnoha ohledech mi pomohl - od získání telefonního signálu až po zřízení základního tábora. Nedávno jsem se do Tibetu vrátil s asistentem a dalším přítelem a tyto dva páry očí navíc byly neocenitelné, když došlo na hledání levharta sněžného, který je neuvěřitelně dobře maskovaný a při pozorování hor je obtížné jej spatřit.

* Na co nezapomenete?

Zažil jsem neuvěřitelně blízké setkání s nádherným levhartem sněžným. Narazil jsem na matku s mládětem a zůstal jsem s nimi dva dny, kdy jsem je pozoroval zpoza skály. Nejdřív se snažila ulovit nahura modrého, druh divoké kozy, který je nejčastější kořistí levhartů sněžných. Když neuspěla, přesunula se do kaňonu a mně se podařilo ji tam následovat. Byl jsem od ní jenom asi sto metrů, což bylo jednak neuvěřitelné a jednak děsivé. Potom jsem si všiml, že zpozorovala můj stín. Okamžitě jsem se vrhl na zem, ona se stále blížila a já jsem si uvědomil, že na mě může kdykoliv zaútočit. Po krátké chvíli jsem se postavil, abych jí ukázal, že jsem člověk, a ne divoký jak nebo potenciální kořist. Utekla, ale naše vzájemné pozorování před jejím útěkem byl úžasný moment. O levhartech sněžných jsem hodně přečetl, ale od nikoho jsem neslyšel vyprávět podobnou příhodu. O svých horách vědí vše. Většinu času vás vidí, ale vy nevidíte je. Tentokrát jsme se viděli navzájem.

* Co vás na levhartech tak fascinuje?

Vždy se mi líbí, když se dostanu tváří v tvář velkým predátorům, jako jsou medvědi nebo vlci - vidět před sebou velká a krásná zvířata je vzrušující. Ještě více vzrušující to je, pokud to představuje výzvu. Než jsem poprvé spatřil levharta sněžného, navštívil jsem Tibet třikrát. Doufám, že jednou potkám tygra ussurijského - při této práci nikdy nevíte, s čím se setkáte.

* Jaká zvířata byste chtěl ještě fotit?

Fascinuje mě manul, kříženec levharta sněžného a kočky divoké, a to proto, že je tak málo známý. Ale v Tibetu je spousta jedinečných zvířat jako antilopa, divoký osel nebo divoký jak. Jaků divokých je v Tibetu jen 15 tisíc, jsou ohroženým druhem.

* Jaké rady máte pro fotografy, kteří chtějí zkusit něco podobného?

Klíčové je zvířata respektovat a snažit se je nerušit - nejen pro jejich dobro, ale i pro vaše. Mohou být nebezpečná. Předmět svého zájmu studujte a naučte se něco o jeho zvycích a chování. O zvířatech si rád co nejvíc čtu a také se bavím s ostatními fotografy a cestovateli a učím se z jejich zkušeností. Při fotografování dbám na to, abych přírodní světelné podmínky využil ve svůj prospěch. Také doporučuji, abyste se přinutili dělat různorodé sady snímků. Nespoléhejte na to, že budete znovu a znovu pořizovat stejný záběr. Narazit na levharta sněžného je obrovské štěstí, takže potřebujete mít co nejlepší fotoaparát.

***
Vincent Munier
Specialista na zvířata v přírodě a fotografii ve venkovním prostředí se narodil v regionu Vosges ve Francii a focení se věnuje od dvanácti let.
* Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří fotografování bílých vlků na Ellesmerově ostrově v Kanadě a fotografování labutí a jeřábů na ostrově Hokkaidó v Japonsku.
* Munier je prvním fotografem, který obdržel třikrát po sobě cenu BBC jako fotograf roku v oblasti fotografování zvířat v přírodě Erik Hosking Award. Jeho snímky jsou vystavovány v uměleckých galeriích a mezinárodně publikovány v prestižních časopisech. Sám nezávisle publikuje své vlastní fotografické knihy prostřednictvím vydavatelství Kobalann, které bylo založeno v roce 2010.
* V roli evropského ambasadora společnosti Nikon představuje Munier svůj individuální styl a poskytuje rady nastupujícím fotografům zvířat v přírodě. "Vybavení této značky používám od svých dvanácti. Se značkou jsem silně propojen, jsem hrdý, že jsem jejím evropským ambasadorem. Dostat příležitost a podporu pro uskutečnění tak ambiciózního projektu, jako je tento, je pro fotografa naplňující."