Myslivečtí hospodáři už mají podzimní zkoušky za sebou (Rokycanský deník)

Povrch naší krajiny se v brzké době promění v bělostný koberec. A každé další příděly sněhu jej neustále obnoví a umožní tak myslivcům v tomto bílém slabikáři číst. Každý obyvatel přírody zanechává na sněhu své stopy, a pak už záleží na zkušenostech pozorovatelů, aby se dokázali v této spleti nejrůznějších stop a příběhů orientovat. Čím je lépe teoreticky i prakticky připravený myslivec, tím jsou jeho zážitky výraznější. Aprávě tuto skutečnost si uvědomila necelá desítka myslivců, kteří se rozhodli pokračovat v mysliveckém vzdělávání formou zkoušek pro myslivecké hospodáře. Pořadatelem této další významné myslivecké akce, která vyvrcholila v minulém v polovině listopadu závěrečnými ústními zkouškami, byl Okresní myslivecký spolek Českomoravské myslivecké jednoty v Rokycanech.
Náročné zkoušky skládající se z písemné a ústní části pečlivě prověřili znalosti uchazečů ze čtyř předmětů. První okruh otázek prověřoval Ing. Vladimír Nechutný a otázky se týkaly především práv a povinností mysliveckého hospodáře a s nimi související předpisy o myslivosti, ochraně přírody a krajiny, zbraních a střelivu, veterinární předpisy a předpisy o ochraně zvířat proti týrání, právní předpisy Evropské unie a mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti. Druhý okruh, jehož zkušebním komisařem byl pan František Hrůza, se zaměřil na znalosti se zařazováním honiteb do jakostních tříd, minimálních a normovaných stavů zvěře, chovu zvěře v oblastech chovu zvěře, plánů mysliveckého hospodaření, vedení myslivecké evidence a statistiky, povolenek k lovu, mysliveckých zařízení, péče o zvěř, zásad chovu a ochrany zvěře a životního prostředí, zvláště chráněnými živočichy. Záludné otázky byly i z oblasti ekologie, etologie, jejího využití v myslivecké praxi a pohoda zvěře a ochrana přírody v České republice. Třetí okruh otázek, kde byl zkoušejícím pan Pavel Moulis, se zaměřil na výživu zvěře, nejdůležitější nemoci zvěře, předcházení těmto nemocem, postup při jejich zjištění, včetně léčebných prostředků a ochranných opatření, ošetřování ulovené zvěře, jejich jednotlivých částí, úprava a hodnocení trofejí, systém chovatelských přehlídek a myslivecká zoologie a kynologie. Posledním, tedy čtvrtým okruhem otázek, které zkoušela ing. Jitka Maxová, byly otázky týkající se mysliveckých zvyků a tradic, myslivecké kultury, myslivecké mluvy, lovectví, loveckých zbraní a střeliva a bezpečnosti při zacházení s nimi, loveckých pravidel, způsobů lovu, včetně sokolnictví, základů první pomoci při úrazech při provádění práva myslivosti a systémem kontroly ulovené zvěře a jejího označování. Předsedou zkušební komise byl JUDr. Jiří Vaněk a místopředsedou pan Václav Hudec.
Pečlivě připravené zkoušky v prostorách Clubu Sladovna Mýto prověřily znalosti osmi uchazečů, z nich šest prospělo a dva si znalosti budou muset ještě doplnit. I přes dílčí neúspěch těchto uchazečů, kteří si budou muset část zkoušek zopakovat, lze konstatovat, že zkoušky proběhly v přátelské a milé atmosféře, která byla kladně hodnocena nejen zkušební komisí, ale i samotnými aktéry zkoušek, což ne vždy bývá zvykem. Je tedy vhodné poděkovat všem, kteří se na organizaci zkoušek pro myslivecké hospodáře podíleli a věřit, že se na obdobných zkouškách budeme setkávat i nadále v tak kamarádském duchu jako tomu bylo v Mýtě na Rokycansku. Funkce mysliveckého hospodáře je velice odpovědná a náročná nejen z hlediska kontaktu se státní správou myslivosti, ale především při každodenním styku se členy mysliveckého sdružení či honebního společenstva. Nekaždý si totiž uvědomuje, že dnešní myslivost se soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Máte­li šanci měnit náhled veřejnosti na provozování myslivosti učiňte tak s vážností této lidské činnosti, která má mnoho podob i významů, neboť česká myslivost za to zcela jistě stojí.