Myslivci podle tradice chodí na Vánoce do lesa bez flinty (5plus2.cz)

Už takřka půl století dodržuje František Dolenský stejný zvyk jako jeho předci. Coby myslivec odloží flintu a na Štědrý den přilepší zvěři.

JESENNÝ'
Lovecký lístek získal v devatenácti letech, v roce 1967, coby součást studia na lesnické škole. A od té doby chodí do lesů, které obhospodařuje Myslivecké sdružení Údolí Vošmendy v Jesenném, kterého je od roku 1976 hospodářem. Jak sám tvrdí "už nenormálně dlouho."
V lesích se za tu dobu mnoho změnilo. Prakticky vymizela pernatá zvěř. Na druhou stranu ale stále platí, že největším škůdcem v přírodě je člověk, a tytam jsou časy, kdy se myslivci vraceli z honu obtěžkáni zvěří.

* V posledních letech myslivci na honech příliš zvěře nestřelí. Jak jste dopadli na nedávném honu?
Nemluvil bych o klasickém honu. Je to spíše taková myslivecká procházka. Zajíci nám asi čtyři utekli, ale aspoň víme, že tam jsou. Prasata odešla do jiné honitby. Z pohledu laika by se dalo říci fiasko, ale ono je to dnes spíše o setkávání lidí než o lovu, a není podstatné, jestli něco střelíte, nebo ne.

* Konec roku je poměrně hektický. Jsou hony, blíží se svátky a doba hájení. Jaké z pohledu myslivosti jsou poslední dny v roce?
Na Štědrý den jdeme krmit. Bez flinty. A na první svátek vánoční se do lesa zpravidla nejde vůbec. To už se drží od nepaměti, byť to není nikde napsané. A na Štěpána je už běžný den, kdy se v mnoha sdruženích konají hony, a to jde až do Silvestra. Po Novém roce začíná u velkého množství zvěře doba hájení. Podobně to bývalo v minulosti na vesnici i hospodářstvích, kdy se snad až na výjimku kaprů na Štědrý den nic nezabilo.

* Skladba zvěře se v lesích významně za poslední století změnila. Má to třeba vliv i na držení zvyků?
Dříve se sypalo koroptvím, dávalo se seno zajícům do jesliček. Dnes koroptve, bažanty prakticky nemáme, tak je nekrmíme. Převažuje srnčí zvěř, které zavážíme krmení těsně před zimou. Letos byl podzim atypický, takže se zvěř krmila zeleným ještě v prosinci.

* O myslivcích se v posledních letech v médiích ví prakticky jen v případě, že se v lese něco stane. Odpovídá takový obraz skutečnost?
Je to nesmysl. Třeba teď nastává pro zvěř doba strádání, zvlášť když napadne půl metru sněhu, se potravy nedohrabe. Pak je chodíme do lesa přikrmovat. Senem nebo obilovinami. A to seno se musí usušit a na jadrné krmivo vydělat. Ale přikrmuje se i před koncem roku, kdy se snažíme, aby se dostala do dobré kondice. Zvěř by i bez nás přežila, ale podstatně hůře.

* Česko má významnou tradici v myslivosti. Jsou ještě vůbec někde na světě tak masovou záležitostí jako u nás?
Snad jen v německy mluvících zemích a na Slovensku. Čím dál od středu Evropy, tím se úroveň myslivosti snižuje. Moje zkušenost z Kanady, kde jsem asi před patnácti lety pobýval, je, že tam nikdo nebude řešit při třech metrech sněhu, že ten los nebo medvěd hladoví. Tam přemýšlí jen nad tím jak ho zastřelit. Podobné to je i v severských státech Evropy. Hustota obyvatel je malá a ze zvěře přežijí jen ti nejsilnější.

* V posledních letech se mluví o často katastrofickém nárůstu počtu černé zvěře, zatímco jiné druhy mizí.
U nás to není ještě tak katastrofické. Počty divočáků narůstají, ale zároveň s nimi rostou i škody, které páchají. Pernatá zvěř prakticky neexistuje. Bažanti, zajíci se vysazují. Jenomže, jak se uměle chovají, degenerují a zvláště bažanti se musejí před zimou vystřílet, protože by nepřežili. Zajíce vyvraždí predátoři, které novodobí ochránci začali hájit. Stát tyhle umělé chovy dotuje, jenže neřeší, že už ve volné krajině nepřežije. Pro drobnou zvěř se za poslední půlstoletí dramaticky změnila krajina. Ztratila své přirozené úkryty i možnost obživy. Dnes jsou velké lány s jednou kulturou, která se poseče najednou šmahem a zvěř hladoví. Pestrost krajiny je pryč a zvěř nemá vůbec nic. Poslední koroptev pamatuji před více než deseti lety, ale myslím si, že už ji nikdy neuvidím.

* Slyšel jsem, že problém pernaté zvěře je v novodobém hájení dravců. Jsou některé vesnice, kde už chovají slepice jen v klecích. Jestřáb, krkavci, havrani. Nezvrtla se nám trochu ta ochrana přírody?
Já třeba, a podle zápisů i předchozí mé generace, nepamatuji nějakou zmínku o krkavcích. Neexistují. Uměle je vysadili, oni se namnožili a takový chráněný krkavec sloví zajíce, kterého my uměle chováme. Jestřáb byl celoročně lovitelný, dnes je chráněný. A protože ve volné krajině už nemají co, tak útočí na domácí zvířectvo. Lidé v minulosti chovali holuby. To dnes kvůli vzdušným predátorům není možné.

* Do nedalekých Krkonoš nedávno migroval vlk. Nemáte nějaké signály, že by některý z těchto velkých predátorů migroval i do kraje?
Vlk je plaché zvíře a tady je pro něj přelidněno. Ale podle všeho tu je rys. Myslivci už našli v okolí Příchovic nebo Zlaté Olešnice roztrhané srnčí. Stopy na místě svědčily o tom, že to je právě po útoku téhle kočkovité šelmy. Přitom opět nepamatuji generace zpátky, kdy tu byl viděný naposledy.

* Drobná zvěř z lesů prakticky vymizela, na druhou stranu ve volné krajině chráníme predátory. Neobrátí se to proti samotnému člověku především na vesnici?
Postupně to k tomu nevyhnutelně spěje. Ten predátor přeci, aby přežil, musí si něco ulovit. Je to jeho přirozenost. A když to nebude mít ve volné krajině, tak přijde k lidským obydlím. Dožene ho k nim hlad.