Jak se ze strnadů stala škodná (týdeník Rozhlas)

Novozélanďané si na svůj ostrov dovezli strnada obecného, aby jim pomáhal s hubením hmyzích škůdců. Toužebně očekávaný zachránce se ale rychle proměnil na škůdce úrody na polích. Čeští vědci nyní zmapovali historii tohoto omylu. Výzkumu se věnoval čtvrteční Magazín Leonardo na stanici ČRo Plus.

Pavel Pipek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Petr Pyšek z Botanického ústav AV ČR ve spolupráci s Timem Blackburnem z University College London prostudovali dobové materiály, aby zrekonstruovali "veletoč" v náhledu na ptáky, které Novozélanďané nejprve cíleně dovezli a následně systematicky hubili. Vědci z Přírodovědecké fakulty se dlouhodobě zabývají výzkumem dialektů strnadů obecných. Ti se v různých oblastech svého výskytu drží určité varianty zpěvu - mají tedy jakási místní nářečí. Vědce zajímalo, co se stalo s dialektem poté, co byli ptáci polapeni a vypuštěni na druhém konci světa.

TEN, KDO ZNÁ A UMÍ PTAČÍ NÁŘEČÍ...
V polovině 19. století byli angličtí strnadi dovezeni na Nový Zéland. Čeští vědci proto rozjeli s pomocí veřejnosti projekt Yellowhammer Dialects, ve kterém od dobrovolníků získávají nahrávky zpěvu strnadů zachycené na mobilní telefon v různých částech Anglie a Nového Zélandu. Aby dokázali takto nashromážděná data interpretovat, začali se zabývat i tím, za jakých podmínek se strnadi na Nový Zéland dostávali. Ze starých novin, dopisů, účtů nebo zápisů ze schůzí se před nimi začal skládat nečekaně zajímavý příběh.
Import strnadů z Anglie na Nový Zéland byl výsledkem důkladně promyšlené a připravené akce, kterou posvětily svým souhlasem přední vědecké kapacity a politické špičky z tzv. aklimatizační komise. Strnad byl vybrán, aby ulevil farmářům od škod na polích ničených housenkami můry plavokřídlece a dalšími hmyzími škůdci. Dnes se zdá volba právě tohoto ptačího druhu nepochopitelná, protože v jeho potravě převažují semena. Bylo naivní očekávat, že strnadi budou přednostně žrát hmyzí škůdce a úrody na polích si nebudou všímat. V polovině 19. století toho ale přírodovědci o potravě strnadů mnoho nevěděli a byli přesvědčeni, že na Nový Zéland expedují hmyzožravého ptáka.
Jak vyplývá z dobových archivních materiálů, v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století bylo z Anglie vypraveno pětadvacet lodí s klecemi plnými strnadů. Některé putovaly na Nový Zéland na objednávku aklimatizační komise. Jiné si nechali poslat soukromí zájemci. Plnou čtvrtinu dodávek vyřizovala rodinná firma Billsů z Brightonu. Proto mnoho novozélandských strnadů pochází z okolí tohoto anglického přístavu.

VÁLKA VYHLÁŠENÁ STRNADŮM
Vědcům se podařilo z dobových materiálů po bezmála detektivním pátrání zjistit nejen původ novozélandských strnadů, ale i to, kde byli ptáci po importu vypuštěni, a často dokonce i počty vypuštěných opeřenců.
Dobové materiály svědčí o tom, že zpočátku byli strnadi vítáni jako zachránci. Ale tohle nadšení mezi farmáři rychle opadlo, když se ukázalo, s jakým apetýtem dovezení ptáci hodují na obilí. Aklimatizační komise ale tyto protesty odmítala jako neodůvodněné a v importu strnadů pokračovala.
Poslední dodávka strnadů dorazila na Nový Zéland v roce 1880. Tito ptáci už však nebyli vypuštěni. Odpor veřejnosti proti strnadům byl příliš silný. Ptáci proto putovali do Austrálie.
Nový Zéland mezitím vyhlásil strnadům válku. Ptáci byli ničeni všemi prostředky, střelbou počínaje a kladením návnad z otráveného zrní konče. Do boje se zapojily i děti, které soutěžily ve vybírání vajec ze strnadích hnízd. Vědci našli v archivech zprávu, že jeden hoch dokázal za jediný rok vybrat asi tři tisíce strnadích vajíček. Soustředěným úsilím se podařilo stavy strnadů dramaticky snížit. Vyhubit tento druh už ale nebylo možné a strnad je dodnes na Novém Zélandu hojně rozšířen.