Ornitologové zastihli vzácné morčáky (Svobodný hlas)

Ranní déšť nezabránil milovníkům ptactva cestovat do Volenic, kde Vožekovo sdružení Koštice pořádalo s Bílinskou ornitologickou společností další ročník Vítání ptačího zpěvu, tentokrát v prostředí lužního lesa.

Ornitolog Mirek Horák seznámil přítomné s novým ptákem roku, který však na Ohři bohužel nežije. Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku 2015 potápku černokrkou. Tento krásný a elegantní pták je ztělesněním problémů, ve kterých se nacházejí české a moravské rybníky. Nádherně nápadně zbarvená potápka černokrká je veřejnosti téměř neznámá. Ještě nedávno hojný ptačí druh z Česka již téměř vymizel. V padesátých a šedesátých letech hnízdily potápky černokrké v koloniích i o několika stovkách párů. V roce 2014 se podařilo najít jen 50 hnízd. Hlavním důvodem úbytku potápek je intenzivní chov kaprů. Pokud jich je v rybníce moc, jednak přímo kalí vodu, jednak zcela změní složení živočichů i rostlin ve vodě. Druhým problémem je nadměrné množství fosforu, který se do vody dostává z okolních polí, což vede k nedostatku kyslíku ve vodě, která se pak mění v páchnoucí hnědou břečku. Dále upozornil na současnou častou praxi, kdy obce v dobré víře, že zkrášlí okolí své vesnice, vykácejí křoviska a tím znemožní řadě druhů zpěvného ptactva zahnízdit a vyvést mladé. Pěvci se totiž většinou z velikých dálek vracejí tam, kde se narodili, toto místo je pro ně spojeno s pocitem bezpečí domova a těžko pak hledají další hnízdiště, často nezahnízdí vůbec.
Na řece se skupině posluchačů ptačího zpěvu podařilo zahlédnout jinou vzácnost, dva páry morčáka velkého, který hnízdí pouze na Ohři a na Odře. Cestou lužním lesem byli přítomní seznámeni s hlasy zde žijících ptáků, druhově poněkud odlišných od těch křovištních, které viděli a slyšeli v minulých letech v Košticích a Vojnicích. Na místě kroužkování už čekali další ornitologové Anna Pikešová a Jiří Vaník, s váčky s nachytaným ptactvem. Předvedli kroužkování i měření křidélek. Přednost v kroužkování měly ptačí matky, aby zase mohly rychle zasednout. Nachytaných druhů bylo hodně, např. brhlíci, šoupálek krátkoprstý i dlouhoprstý, pěnice, slavík (který všude v okolí zpíval jak o život), kos, špaček, drozd, sýkora koňadra i babka, strnad, malinký střízlík. Vrcholem akce byl párek strakapoudů. Cestou zpět se předvedla u řeky pijící srnka, kolem přebíhal zajíc. U tůně kvákaly žáby a děti studovaly přečetné druhy plžů.
Vítání ptačího zpěvu vzniklo v Británii a jeho česká historie se píše od roku 1992. Účastníci výletů se přímo v lese učí poznávat hlasy ptáků, někdy i díky zvukovým nahrávkám, kterými je program doplněn. Vítání je i příležitostí k poznávání přírody obecně a zejména pro děti je školou ochrany živočichů.