Mláďata nám nenoste, nejsou opuštěná, naléhají záchranáři (Slovácký deník)

Přílišnou starostí zachránci zvířatům ubližují. Bývá přirozené, že jsou samotná

Slovácko
Při procházce lesem spatří rozklepané srnče ležící v trávě nebo ptáče vypadlé z hnízda. S přesvědčením, že dělá dobrý skutek, pak řada z nás vezme mládě do rukou a okamžitě s ním vyrazí do nebližší záchranné stanice pro zvířata, aby zdánlivě opuštěného tvora zachránil. Ovšem jak tamní zaměstnanci upozorňují, právě tímto jednáním lidé podle odborníků zvířatům spíše ubližují.
"Asi v padesáti procentech případů nám lidé přinášejí zdravá mláďata, která správně měli nechat v přírodě," upozornil předseda Záchranné stanice volně žijících živočichů Buchlovice Karel Tomešek. Každý den přitom eviduje hned několik nových čtyřnohých obyvatel stanice, v níž se v současnosti nachází více než stovka zvířat.
Především jsou to ptáci, srnky a zajíci. Ačkoliv mláďata mnohdy vypadají opuštěně, rodič bývá většinou nedaleko. "Lidé jsou schopni i dvě hodiny u nalezeného srnčete stát a čekat, jestli se objeví srna. Jenže ta se ukáže až ve chvíli, kdy lidé zmizí," vysvětlil Karel Tomešek.
Mládě podle něj někdy zůstává bez matky i polovinu dne. Ta ho svou nepřítomností paradoxně chrání díky tomu, že tak k mláděti neláká predátory. "Je naopak v pořádku zvíře přemístit, pokud se například nachází v případě ptáků na cestě v parku nebo na jiném lidmi frekventovaném místě," uvedl Karel Tomešek. Známý mýtus, že na srnče se nesmí sahat, protože by jej pak matka opustila, podle něj neplatí doslova. "Kvůli lidskému pachu srna své mládě neopustí. Na to je její mateřský pud příliš silný, neznamená to ovšem, že je možné si s ním hrát," uvedl na pravou míru Karel Tomešek.
Výjimkami, kdy zvíře do záchranné stanice patří, jsou zraněná zvířata nebo mláďata, jejichž matka prokazatelně zemřela. K případům ptáčat, která zdánlivě potřebují pomoc, jsou pravidelně voláni i lidé ze Stanice ochrany fauny Hluk.
"Záleží na konkrétním období, ale míváme i deset telefonátů týdně. Takové případy ihned odřekneme a vysvětlíme lidem, aby ptáčata nechali na zemi a neodnášeli je, pokud se tedy nenachází například na dvoře, kde jim hrozí nebezpečí od kočky nebo psa nebo nejsou v přímém ohrožení třeba ve vysoké trávě, kdy možnost jiné záchrany než člověka nemají," uvedl předseda Stanice ochrany fauny Hluk Antonín Koňařík. Doplnil, že vždy je třeba situaci zvážit na místě samém. Slova provozovatelů stanic potvrdil i Petr Šimčík z uherskobrodského obrodu životního prostředí a zemědělství. "Do záchranných stanic patří jen zraněná zvířata. V případě ptáčat, která lidé najdou na zemi, mláďata mohou opatrně přemístit na bezpečné místo, aby je neohrožovala jiná zvířata. Musí to však být v blízkosti hnízda, kde je rodiče najdou," upozornil Petr Šimčík.
Zkušenost s nalezeným zvířetem má například Radka Dědková ze Starého Města. "Když jsem byla ještě dítě, narazili jsme na rodinném výletě na malé srnčátko. Tehdy jsem nevěděla, co dělat. Naštěstí můj dědeček věděl, takže jsme ho nechali být a odešli," vzpomněla.
V případě nejistoty, jak se zvířetem zacházet, zaměstnanci záchranných stanic radí obracet se přímo na ně. "Informace uvedené různě na internetu nejsou důvěryhodné," vysvětlil Karel Tomešek.